Antonino Faa Di Bruno

Antonino Faà di Bruno (15. prosince 1910, Londýn, Velká Británie – 2. května 1981, Alessandria, Itálie) byl italský herec a bývalý vojenský důstojník. Pocházel z aristokratické rodiny Faà di Bruno, jako syn markýze Alessandra Faà di Bruna, který v té době působil jako italský konzul v Londýně, a jeho manželky Fanny Costì. Vojenská kariéra a původ Antonino byl pojmenován po svém předkovi, Antoninu Faà di Bruno (1762–1829), který byl v 19. století biskupem v Asti. Zvolil si vojenskou kariéru a stal se poručíkem granátníků, bojoval v italské východní Africe. V roce 1964 odešel do důchodu s hodností brigádního generála a zahájil svou druhou kariéru jako herec. Herecká kariéra Se svou výškou 196 cm, barytonovým hlasem a aristokratickým vystupováním byl Antonino Faà di Bruno často obsazován do rolí vysoce postavených osob, šlechticů, důstojníků a příslušníků vládnoucí třídy. Jako charakterní herec účinkoval v několika filmech žánru commedia all'italiana a proslavil se zejména rolí penzionovaného podplukovníka Vittoria Emanuela Ribauda, který se pokusil o státní převrat ve filmu We Want the Colonels (1973) režiséra Maria Monicelliho, a rolí vévody-hraběte Piercarlo Semenzary ve filmu Il secondo tragico Fantozzi (1976). Spolupráce s významnými režiséry Během své herecké kariéry spolupracoval s mnoha významnými režiséry. Mezi jeho nejdůležitější filmy patří Amarcord (1973) Federica Felliniho, kde ztvárnil postavu hraběte Lovignana, Avanti! (1972) Billyho Wildera, Bobby Deerfield (1977) režiséra Sydney Pollacka, a Pigsty (Porcile, 1969) Piera Paola Pasoliniho. Dále účinkoval ve filmech Lo chiameremo Andrea Vittoria De Sicy a Alla mia cara mamma nel giorno del suo compleanno Luciana Salceho. Osobní život a odkaz V roce 1947 se oženil s Annou Marií Andreini, vdovou po svém bratranci Emiliovi Faà di Bruno, který zemřel v roce 1943. Později adoptoval jejich dcery Camillu a Costanzu. Mimo svůj veřejný život rád pobýval na venkově v Istia d'Ombrone. Zemřel ve věku 70 let na následky traumatického poranění mozku, které utrpěl po srážce s autobusem. Antonino Faà di Bruno zůstává v paměti filmových fanoušků především díky svým nezapomenutelným charakterním rolím, v nichž dokonale využíval svůj aristokratický vzhled a přirozené charisma. Jeho herecký odkaz žije dál především v kultovních italských komediích 70. let, které se staly součástí italské filmové klasiky.