-
80%
Krásně natočený snímek.. lidsky, autenticky.. Příběh z doby dospívání Felliiniho samotného a osudy lidí kolem něj. Obyčejné až krásné. I když se film okrajově dotkne nástupu Mussoliniho k moci, jsem rád, že to nebyla hlavní dějová linka a divák si užije dnes již takto prakticky nenatočitelný život Italů ve třicátých letech.
-
100%
A m´arcord – vzpomínám si. Fellini celý život vehementně popíral, že jeho film jsou jeho memoáry a čím víc e o tom mlžil, tím jasněji to bylo všem jasné. Jen si přečtěte jeho memoáry a pak si pusťte film. Obrazy ve vaší mysli oživnou, postavy, které jste si jen představovali získají konkrétní rozměr. Trafikantka s obřími ňadry:,,Byla válka a tlustá žena ve mně vždy symbolizovala dojem blahobytu“, nádherně oblečená žena v kině na drahých místech:,,Přelezl jsem až k ní a chytil jí za ruku. Pak jsem se jí po letech snažil najít a když jsem tu stařenu uviděl, zbaběle jsem prchl.“ Co na tom, že to nemá děj. Co na tom, že to nemá jasně definované hrdiny. Amarcord se nemůže jenom vidět, musí se prožít. Fellini za snímek dostal dalšího Oskara a pověst nejosobnějšího filmového tvůrce všech dob, jehož filmová řeč je mezinárodně srozumitelná natolik, že dojme diváky po celé planetě a je úplně jedno, jestli byli někdy u Jadranu nebo ne.
-
85%
Vrchol Felliniho tvorby sice i nadále představuje existenciální Sladký život, ale tohle dílo rozhodně pohladí po duši tak, jako málokterý snímek z evropských luhů a hájů oné doby. Lehce svérázný a obscénní, avšak láskyplný, silně poetický, ale naprosto srozumitelný a dějově rytmický pohled na jeden rok v jednom (ne)obyčejném italském městečku, který je nejen formálně okouzlující a zábavný, ale hlavně - ve svém líčení nezkrotné erotické touhy v období puberty nebo úsměvných peripetií v dlouholetém rodinném svazku - veskrze nadčasový a pravdivý.. Kdo také nemá v okolí svého bydliště vlastní čarokrásnou Štístku, prsatou Trafikářku, bláznivého pohádkáře nebo věčně nadrženou nymfu Lišku....? :)
-
100%
-
90%
-
50%