W. Percy Day

Walter Percy Day se narodil 19. září 1878 v Lutonu v Anglii a stal se britským malířem, který je nejlépe známý svou prací jako matte artist a technik speciálních efektů ve filmovém průmyslu. Původně se věnoval orientalistickému malířství v Tunisku, než se obrátil ke kariéře v kinematografii, nejprve ve Francii, poté v Anglii. Začátky filmové kariéry V roce 1919 byl Day najat studiem Ideal Films v Borehamwoodu nedaleko Elstree, kde se naučil umění vizuálních efektů. Zde se seznámil s technikami vizuálních efektů, nejprve zvládl glass shot a Hall process. V roce 1922 se přestěhoval do Francie, kde byla filmová industrie v rozkvětu. Tam zavedl použití glass shot do francouzské kinematografie, poprvé použitého v Henry Rousselově filmu Les Opprimés z roku 1923. Během dvacátých let spolupracoval s režiséry jako Jean Renoir, Raymond Bernard, Julien Duvivier a Abel Gance. Kromě vytváření vizuálních efektů pro Napoleon (1927) také hrál v tomto filmu britského admirála Hooda. Spolupráce s Alexandrem Kordou Setkání s Alexandrem Kordou otevřelo nové perspektivy pro Dayovo studio, když spolupracoval na filmu The Private Life of Henry VIII (1933) s Charlesem Laughtonem. Day si založil studio v Iveru v Buckinghamshire a od roku 1936 řídil oddělení matte na Denham Studios. Maloval matte a vytvářel trikové záběry pro četné filmy Kordy a jeho režisérů, včetně Anthonyho Asquitha, Williama Camerona Menziese (Things to Come, 1936), Michaela Powella a Lothara Mendese. V roce 1946 se připojil ke Kordově skupině jako ředitel speciálních efektů v Shepperton Studios, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1954. Vrchol kariéry a uznání Během války filmová studia vyráběla hrdinské válečné filmy na podporu morálky Britů, včetně Powellových a Pressburgerových 49th Parallel (1941), In Which We Serve (1942) a The First of the Few (1942). Day vytvořil trikovou fotografii pro mnoho dalších britských klasik vydaných během čtyřicátých let, včetně The Life and Death of Colonel Blimp (1943), A Matter of Life and Death (1946), Anna Karenina (1948) a The Third Man (1949). V Laurence Olivierově produkci Henry V (1944) mnoho scén bitvy u Azincourtu namaloval Day na sklo, přičemž dokázal vytvořit pohyb koňských hlav, vlajek a šípu v dokončených záběrech. V roce 1948 byl Day oceněn Řádem britského impéria za své služby britské kinematografii. Michael Powell ho označil jako „největšího kouzelníka triků a filmového čaroděje, jakého jsem kdy poznal".