Ramaz Chkhikvadze: Nejlepší filmy a seriály

28. 2. 1928 - 17. 10. 2011 (83 let)
?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Ramaz Chkhikvadze: Filmy a seriály

  • Londre
    Londre (1966)
    FilmRole: Major of town
    78%
    1
  • Strom přání
    Strom přání (1976)
    FilmRole: svyaschennik Okhrokhine
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    Hrají:Lika KavjaradzeSoso JachvlianiZaza KolelishviliKote DaushviliSofiko ChiaureliErosi Mandjgaladze
    Režie:Tengiz Abuladze
    77%
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    Hrají:Lika KavjaradzeSoso JachvlianiZaza KolelishviliKote DaushviliSofiko ChiaureliErosi Mandjgaladze
    Režie:Tengiz Abuladze
    2
  • Gza shinisaken
    Gza shinisaken (1981)
    Film
    75%
    3
  • Prosba
    Prosba (1967)
    FilmRole: Matsili
    Podobenství o věčném boji Dobra a Zla, natočené na motivy básní Važi Pšavely. Černobílý film asketické krásy se skládá ze dvou příběhů, které se odehrávají ve skalnatých scenériích mezi horaly, jejichž život se řídí dávnými tradicemi. Dva protikladné mravní póly zde ztělesňují Panna a Skřet. Gruzínské filmy vytvářely v někdejší sovětské kinematografii určitou enklávu tvorby odlišné od běžně žádaného socialistického realismu, prostřednictvím většinou komediálně laděných příběhů o rázovitých gruzínských postavičkách přinášely pohled na odlišnou mentalitu i životní hodnoty. Patří mezi ně i díla Tengize Abuladzeho, směřujícího ke složitě vrstveným podobenstvím. Jedním z nich je Prosba, vynalézavě využívající černobílých širokoúhlých kompozic a prosazující meditativní přístup jako základ niterného prohmatávání odvěkých lidských konfliktů i vášní. Režisér se inspiroval třemi poémami gruzínského básníka Važi Pšavely (1861-1915). Neusiloval o jejich doslovný převod, který ostatně ani nebyl možný, pokusil se v obrazech vyjádřit to, co Pšavela postihl slovy. Základem celého příběhu se stává lyrická poéma nazvaná Prosba, jejíž hrdina zosobňuje básníkovy myšlenky o nutnosti bránit základní lidské hodnoty. Do dění vstupují i dvě alegorické postavy, ztělesňující protikladné mravní póly - panna-nevěsta odkazuje k čistotě a neposkvrněnosti, ohavný skřet se připodobňuje všudypřítomnému zlu, k ďábelskému mámení. Samotné téma střetu dobra a zla, ponořené do chmurných baladických obrazů s dominující drsnou hornatou krajinou, se rozvíjí ve dvou příbězích ze života horalů, odedávna poznamenaných sváry i krevní mstou. Každé odmítnutí uznávaných tradic se přitom může vymstít, jak okusí statečný bojovník, jenž dostihne jinověrce, zloděje koní, a smrtelně jej zraní. Když je však svědkem jeho statečného umírání, ovládnou jej pochybnosti, zda zabíjení přináší rozumné řešení - a nakonec je i s rodinou z rodného společenství vyobcován. Druhý příběh se dotýká příkazu pohostinnosti, nad nímž může zvítězit slepá zaslepenost. Když zbloudivší cizinec, hostitelem marně chráněný, odmítne provést oběť cizím bohům, přivolá na sebe zlobnou odezvu. A režisér se ústy básníkovými táže, zda tupý, lhostejný dav, nečinně přihlížející zločinu, se stává spoluviníkem špatnosti, zkoumá, nakolik rezignace napomáhá prosazovat zlo. Říká, že vzdát se obrany dobra je tím nejhorším skutkem, protože duchovně znevolňuje. Ačkoli Abuladze svůj film situoval do bezpečnější časové nezakotvenosti, cenzoři postřehli dvojznačné metaforické poselství - a dva roky váhali s jeho uvolněním do kin. A teprve po sedmi letech dovolili, aby se účastnil festivalu autorských filmů v San Remu. Prosba tam zvítězila. Do českých kin pronikla až v roce 1981. [Jan Jaroš, LFŠ 2007]
    Žánry:Drama
    Hrají:Spartak BagashviliRusudan KiknadzeRamaz ChkhikvadzeOtar MegvinetukhutsesiZura QapianidzeIrakli Uchaneishvili
    Režie:Tengiz Abuladze
    73%
    Podobenství o věčném boji Dobra a Zla, natočené na motivy básní Važi Pšavely. Černobílý film asketické krásy se skládá ze dvou příběhů, které se odehrávají ve skalnatých scenériích mezi horaly, jejichž život se řídí dávnými tradicemi. Dva protikladné mravní póly zde ztělesňují Panna a Skřet. Gruzínské filmy vytvářely v někdejší sovětské kinematografii určitou enklávu tvorby odlišné od běžně žádaného socialistického realismu, prostřednictvím většinou komediálně laděných příběhů o rázovitých gruzínských postavičkách přinášely pohled na odlišnou mentalitu i životní hodnoty. Patří mezi ně i díla Tengize Abuladzeho, směřujícího ke složitě vrstveným podobenstvím. Jedním z nich je Prosba, vynalézavě využívající černobílých širokoúhlých kompozic a prosazující meditativní přístup jako základ niterného prohmatávání odvěkých lidských konfliktů i vášní. Režisér se inspiroval třemi poémami gruzínského básníka Važi Pšavely (1861-1915). Neusiloval o jejich doslovný převod, který ostatně ani nebyl možný, pokusil se v obrazech vyjádřit to, co Pšavela postihl slovy. Základem celého příběhu se stává lyrická poéma nazvaná Prosba, jejíž hrdina zosobňuje básníkovy myšlenky o nutnosti bránit základní lidské hodnoty. Do dění vstupují i dvě alegorické postavy, ztělesňující protikladné mravní póly - panna-nevěsta odkazuje k čistotě a neposkvrněnosti, ohavný skřet se připodobňuje všudypřítomnému zlu, k ďábelskému mámení. Samotné téma střetu dobra a zla, ponořené do chmurných baladických obrazů s dominující drsnou hornatou krajinou, se rozvíjí ve dvou příbězích ze života horalů, odedávna poznamenaných sváry i krevní mstou. Každé odmítnutí uznávaných tradic se přitom může vymstít, jak okusí statečný bojovník, jenž dostihne jinověrce, zloděje koní, a smrtelně jej zraní. Když je však svědkem jeho statečného umírání, ovládnou jej pochybnosti, zda zabíjení přináší rozumné řešení - a nakonec je i s rodinou z rodného společenství vyobcován. Druhý příběh se dotýká příkazu pohostinnosti, nad nímž může zvítězit slepá zaslepenost. Když zbloudivší cizinec, hostitelem marně chráněný, odmítne provést oběť cizím bohům, přivolá na sebe zlobnou odezvu. A režisér se ústy básníkovými táže, zda tupý, lhostejný dav, nečinně přihlížející zločinu, se stává spoluviníkem špatnosti, zkoumá, nakolik rezignace napomáhá prosazovat zlo. Říká, že vzdát se obrany dobra je tím nejhorším skutkem, protože duchovně znevolňuje. Ačkoli Abuladze svůj film situoval do bezpečnější časové nezakotvenosti, cenzoři postřehli dvojznačné metaforické poselství - a dva roky váhali s jeho uvolněním do kin. A teprve po sedmi letech dovolili, aby se účastnil festivalu autorských filmů v San Remu. Prosba tam zvítězila. Do českých kin pronikla až v roce 1981. [Jan Jaroš, LFŠ 2007]
    Žánry:Drama
    Hrají:Spartak BagashviliRusudan KiknadzeRamaz ChkhikvadzeOtar MegvinetukhutsesiZura QapianidzeIrakli Uchaneishvili
    Režie:Tengiz Abuladze
    4
  • Veris ubnis melodiebi
    Veris ubnis melodiebi (1973)
    Film
    Tento muzikál vychází ze starých gruzínských vaudeville a her. Počátek 20. století, starý Tbilisi je v chaosu a zmatku. Chudé rodině Pavla pomáhá záhadná víla: v jeho starém, zanedbaném krbu hoří skutečné dřevo a najednou se objeví hrnec s masem. Dobrou vílu zosobňuje pradlena Vardo, která pomáhá nejen chudému Pavlovi, ale i dalším rodinám v této čtvrti. Vardo zná ve městě mnoho lidí, ale nikdo nikdy netušil, že je schopna dělat zázraky. Pestré lidové melodie, veselé písně a temperamentní tance nenechají žádného diváka lhostejným. V hlavní roli září skvělá gruzínská herečka Sofiko Chiaureli.
    Žánry:DramaKomedieRomantickýMuzikál
    Hrají:Sofiko ChiaureliVakhtang KikabidzeYa NinidzeMaia KankavaDodo AbashidzeErosi Mandjgaladze
    Režie:Giorgi Shengelaya
    73%
    Tento muzikál vychází ze starých gruzínských vaudeville a her. Počátek 20. století, starý Tbilisi je v chaosu a zmatku. Chudé rodině Pavla pomáhá záhadná víla: v jeho starém, zanedbaném krbu hoří skutečné dřevo a najednou se objeví hrnec s masem. Dobrou vílu zosobňuje pradlena Vardo, která pomáhá nejen chudému Pavlovi, ale i dalším rodinám v této čtvrti. Vardo zná ve městě mnoho lidí, ale nikdo nikdy netušil, že je schopna dělat zázraky. Pestré lidové melodie, veselé písně a temperamentní tance nenechají žádného diváka lhostejným. V hlavní roli září skvělá gruzínská herečka Sofiko Chiaureli.
    Žánry:DramaKomedieRomantickýMuzikál
    Hrají:Sofiko ChiaureliVakhtang KikabidzeYa NinidzeMaia KankavaDodo AbashidzeErosi Mandjgaladze
    Režie:Giorgi Shengelaya
    5
  • V avguste 44-go
    V avguste 44-go (2001)
    FilmRole: Stalin
    71%
    6
  • XIX saukunis qartuli qronika
    XIX saukunis qartuli qronika (1979)
    Film
    71%
    7
  • Samkauli satrposatvis
    Samkauli satrposatvis (1971)
    FilmRole: Daud
    69%
    8
  • Ašik-Kerib
    Ašik-Kerib (1988)
    FilmRole: Ali-Agha

    Ediční řada Kolekce 666, nabízející výjimečná umělecká díla světové kinematografie (mj. Metropolis, Stvořeni pro lásku či Dvojí život Veroniky), poprvé představí na DVD s českou podporou film jedné z nejoriginálnějších osobností filmové režie, Sergeje Paradžanova. Feéricky laděný film Ašik-Kerib, závěrečný snímek jeho "kavkazské trilogie" (Barva granátového jablka, Legenda o Suramské pevnosti, Ašik-Kerib), vychází z Lermontovovy prózy a je v něm s hravou rozkoší převyprávěn typický syžet islámského východu: Ašik-Kerib, chudý pohledný mládenec, místní trubadúr, musí projít strastiplnou cestu za bohatstvím, aby získal ruku milované dívky. Prochází celým muslimským orientem i pravoslavnou Gruzií, osud ho pronásleduje i hýčká, projde všemi druhy strázní, aby po návratu získal milovanou Maguli. Tento happyendový syžet umožňuje Paradžanovovi střídat kulisy i rekvizity a vytvořit hýřivou audiovizuální antologii orientu. Záběry se od sebe liší barevným pojednáním; dominantou kostýmů jsou syté barvy, modrá, červená, epizody jsou černé i oslnivě bílé. Rekvizity jsou přirozeně zase pravé, je využito autentických kulis ze starého Baku - pevnost Ičeri-Šecher, palác širvánšáchů apod. Mnohé záběry prozrazují Paradžanovovu posedlost výtvarným uměním. Paradžanov používá pravé rekvizity - kostýmy, šperky, zbrojířské a hrnčířské výrobky, staré knihy, komponuje zátiší, točí v historických areálech. Vše na plátně nese pečeť dotyku lidských rukou, které věci buď vyrobily, nebo používaly, cítíme v nich "stíny zapomenutých předků". Tato okolnost je možná hlavní pohnutkou Paradžanovovy tvorby - znovu oživit mizející kulturu, největší národní a všelidské bohatství, v níž jediné je záruka humanismu a mravnosti, hodnot v současnosti mizejících. Toto je hlavní vzorec Paradžanovovy tvorby, pro jehož důslednou realizaci byl na sklonku života, kdy mu byly konečně povoleny zahraniční cesty, oslavován na festivalech a označován za génia. Snímek Ašik-Kerib jeho tvůrce věnoval památce Andreje Tarkovského.

    Žánry:DramaSpirituální
    Hrají:Sofiko ChiaureliKonstantin StepankovDavid DovlatyanNodar DugladzeBaia DvalishviliRamaz Chkhikvadze
    Režie:Sergej ParadžanovDodo Abashidze
    68%

    Ediční řada Kolekce 666, nabízející výjimečná umělecká díla světové kinematografie (mj. Metropolis, Stvořeni pro lásku či Dvojí život Veroniky), poprvé představí na DVD s českou podporou film jedné z nejoriginálnějších osobností filmové režie, Sergeje Paradžanova. Feéricky laděný film Ašik-Kerib, závěrečný snímek jeho "kavkazské trilogie" (Barva granátového jablka, Legenda o Suramské pevnosti, Ašik-Kerib), vychází z Lermontovovy prózy a je v něm s hravou rozkoší převyprávěn typický syžet islámského východu: Ašik-Kerib, chudý pohledný mládenec, místní trubadúr, musí projít strastiplnou cestu za bohatstvím, aby získal ruku milované dívky. Prochází celým muslimským orientem i pravoslavnou Gruzií, osud ho pronásleduje i hýčká, projde všemi druhy strázní, aby po návratu získal milovanou Maguli. Tento happyendový syžet umožňuje Paradžanovovi střídat kulisy i rekvizity a vytvořit hýřivou audiovizuální antologii orientu. Záběry se od sebe liší barevným pojednáním; dominantou kostýmů jsou syté barvy, modrá, červená, epizody jsou černé i oslnivě bílé. Rekvizity jsou přirozeně zase pravé, je využito autentických kulis ze starého Baku - pevnost Ičeri-Šecher, palác širvánšáchů apod. Mnohé záběry prozrazují Paradžanovovu posedlost výtvarným uměním. Paradžanov používá pravé rekvizity - kostýmy, šperky, zbrojířské a hrnčířské výrobky, staré knihy, komponuje zátiší, točí v historických areálech. Vše na plátně nese pečeť dotyku lidských rukou, které věci buď vyrobily, nebo používaly, cítíme v nich "stíny zapomenutých předků". Tato okolnost je možná hlavní pohnutkou Paradžanovovy tvorby - znovu oživit mizející kulturu, největší národní a všelidské bohatství, v níž jediné je záruka humanismu a mravnosti, hodnot v současnosti mizejících. Toto je hlavní vzorec Paradžanovovy tvorby, pro jehož důslednou realizaci byl na sklonku života, kdy mu byly konečně povoleny zahraniční cesty, oslavován na festivalech a označován za génia. Snímek Ašik-Kerib jeho tvůrce věnoval památce Andreje Tarkovského.

    Žánry:DramaSpirituální
    Hrají:Sofiko ChiaureliKonstantin StepankovDavid DovlatyanNodar DugladzeBaia DvalishviliRamaz Chkhikvadze
    Režie:Sergej ParadžanovDodo Abashidze
    9
  • Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře
    Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (1996)
    FilmRole: Anton Gogoladze
    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu ze země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džordžadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kde v roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v němž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    Žánry:KomedieRomantickýRetro
    Hrají:Pierre RichardMicheline PresleNino KirtadzeJean-Yves GautierTemuri QamkhadzeRamaz Chkhikvadze
    Režie:Nana Dzhordzhadze
    65%
    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu ze země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džordžadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kde v roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v němž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    Žánry:KomedieRomantickýRetro
    Hrají:Pierre RichardMicheline PresleNino KirtadzeJean-Yves GautierTemuri QamkhadzeRamaz Chkhikvadze
    Režie:Nana Dzhordzhadze
    10
  • Skorbnoye beschuvstviye
    Skorbnoye beschuvstviye (1987)
    FilmRole: Shotover
    Děj tohoto velkoryse pojatého filmu se odehrává v sídle zvláštního tvaru archy během první světové války a v duchu (i když ne v příběhu) odráží hru, která ho inspirovala, zuřivě protiválečný Dům zlomených srdcí od George Bernarda Shawa. V tomto venkovském domě se shromáždila velká skupina rodiny a přátel, aby tančili, pili a konverzovali. Jejich konverzace je obzvláště zdobena učenými literárními odkazy a citáty. Navzdory jejich zjevné vytříbenosti jsou jejich starosti prosté: sex a násilí. Znepokojivé obrazy narušují klid nevhodné idylky rekreantů: patří mezi ně dokumentární záběry hladovějících afrických dětí, obrazy (skutečné i rekonstruované) George Bernarda Shawa při jeho každodenním životě a mrtvola ožívající na pitevním stole, jen aby tento zázrak zlevnila napomínáním skupiny žen. Hudba použitá ve filmu ironicky poukazuje na jeho znepokojivé poselství a je veskrze anachronická.
    Hrají:Ramaz ChkhikvadzeAlla OsipenkoDmitri BryantsevIrina SokolovaVladimir ZamanskyTatyana Yegorova
    Režie:Alexandr Sokurov
    65%
    Děj tohoto velkoryse pojatého filmu se odehrává v sídle zvláštního tvaru archy během první světové války a v duchu (i když ne v příběhu) odráží hru, která ho inspirovala, zuřivě protiválečný Dům zlomených srdcí od George Bernarda Shawa. V tomto venkovském domě se shromáždila velká skupina rodiny a přátel, aby tančili, pili a konverzovali. Jejich konverzace je obzvláště zdobena učenými literárními odkazy a citáty. Navzdory jejich zjevné vytříbenosti jsou jejich starosti prosté: sex a násilí. Znepokojivé obrazy narušují klid nevhodné idylky rekreantů: patří mezi ně dokumentární záběry hladovějících afrických dětí, obrazy (skutečné i rekonstruované) George Bernarda Shawa při jeho každodenním životě a mrtvola ožívající na pitevním stole, jen aby tento zázrak zlevnila napomínáním skupiny žen. Hudba použitá ve filmu ironicky poukazuje na jeho znepokojivé poselství a je veskrze anachronická.
    Hrají:Ramaz ChkhikvadzeAlla OsipenkoDmitri BryantsevIrina SokolovaVladimir ZamanskyTatyana Yegorova
    Režie:Alexandr Sokurov
    11
  • Šídlo
    Šídlo (1954)
    FilmRole: Shota
    Barevná sovětská veselohra podle divadelní hry M. Baratašviliho. Marine Piradzeová - Šídlo prožívá na kolchoze bezstarostné mládí. Přichází však doba zkoušek na zemědělské škole, při kterých Šídlo neuspěje. Teprve nyní začíná rozvažovat o tom, kam ji zavedla její dosavadní bezstarostnost, nedostatečná péče otce i hýčkání tetiček a babiček. Nachází však pochopení u svých mladých přátel, v jejichž kolektivu na drůbeží farmě začne pracovat. V novém prostředí a práci nachází také novou radost a po drobných zápletkách i svou první lásku. (FILMOVÝ PŘEHLED 5 / 1955)
    Žánry:KomedieRomantický
    Hrají:Leila AbashidzeTsetsilia TsutsunavaTamari AbashidzeDodo AbashidzeAleqsandre OmiadzeMedea Chakhava
    Režie:Siko Dolidze
    64%
    Barevná sovětská veselohra podle divadelní hry M. Baratašviliho. Marine Piradzeová - Šídlo prožívá na kolchoze bezstarostné mládí. Přichází však doba zkoušek na zemědělské škole, při kterých Šídlo neuspěje. Teprve nyní začíná rozvažovat o tom, kam ji zavedla její dosavadní bezstarostnost, nedostatečná péče otce i hýčkání tetiček a babiček. Nachází však pochopení u svých mladých přátel, v jejichž kolektivu na drůbeží farmě začne pracovat. V novém prostředí a práci nachází také novou radost a po drobných zápletkách i svou první lásku. (FILMOVÝ PŘEHLED 5 / 1955)
    Žánry:KomedieRomantický
    Hrají:Leila AbashidzeTsetsilia TsutsunavaTamari AbashidzeDodo AbashidzeAleqsandre OmiadzeMedea Chakhava
    Režie:Siko Dolidze
    12

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.