Rainer Brandt

Rainer Brandt (19. ledna 1936, Berlín, Německo – 1. srpna 2024, Berlín, Německo) byl německý herec, dabér, dabingový režisér a autor dabingových dialogů. Jeho mnohostranná kariéra zahrnovala jak herecké role ve filmech, tak především průkopnickou práci v oblasti dabingu, kde se stal jednou z nejvýznamnějších osobností německé filmové a televizní scény. Herecká kariéra Rainer Brandt se objevil ve 40 filmech mezi lety 1959 a 1986. Jeho herecká dráha začala v roce 1959 neuvěřitelnou náhodou, když si spletl filmové studio s dabingovým. Po konkurzu u režiséra Alfreda Vohrera získal svou první dabingovou roli, zatímco současně studoval herectví na prestižní Max-Reinhardt-Schule v Berlíně. Jeho první neuvěřitelná herecká role přišla v roce 1959 ve filmu For Love and Others. V roce 1960 se objevil ve filmech A Corpse Hangs in the Web (Ein Toter hing im Netz) a The Avenger (Der Rächer). Mezi jeho další významné filmy z 60. let patří Die Fastnachtsbeichte (1960), Wenn die Heide blüht (1960), Die Rote Hand (1960), Die junge Sünderin (1960), Das Riesenrad (1961) a Genosse Münchhausen (1962). Zahrál si také ve známém špionážním filmu Funeral in Berlin (Finale in Berlin, 1966). Jeho filmografie dále zahrnuje snímky Die Rechnung – eiskalt serviert (1966), Der Hund von Blackwood Castle (1968) a Straßenbekanntschaften in St. Pauli (1968). Průkopník dabingu Brandt se k dabingu dostal v roce 1954, když omylem zavítal do dabingového studia v domnění, že jde o filmové studio. Po konkurzu u režiséra Alfreda Vohrera získal své první dabingové angažmá. V roce 1958 začal dabovat pro východoněmeckou DEFA (Deutsche Film AG) v Postupimi-Babelsbergu. V průběhu své kariéry propůjčil svůj hlas mnoha hollywoodským hvězdám. Daboval Elvise Presleyho ve většině jeho filmů a později se stal německým hlasem Tonyho Curtise a Jeana-Paula Belmonda. Mezi další osobnosti, kterým propůjčil svůj hlas, patřili Franco Nero, Jean-Louis Trintignant a Oliver Reed. Daboval také Johna Lennona v německé verzi filmu Beatles A Hard Day's Night. Revoluční přístup k dabingu Brandt se proslavil především svou prací v 70. a 80. letech, kdy velmi volně adaptoval mnoho filmů, zejména italské a španělské produkce. Dialogy obohacoval o vtipné hlášky a prvky slapstickové komedie, což často vedlo k tomu, že se z vážnějších filmů stávaly komedie. Tento specifický styl, který sám nazval „Schnodderdeutsch" (drzá němčina), představoval směs hospodského žargonu a mluvy mladých lidí. Vyznačoval se neologismy, zdánlivými příslovími, netypickými metaforami a přirovnáními, stylovými zlomy a porušováním logiky. Brandtovým největším úspěchem byla práce na filmech s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Průlom jako autor dabingových textů zaznamenal v roce 1972 s kriminálním seriálem The Persuaders! (Die 2) s Rogerem Moorem a Tonym Curtisem, kterého v této produkci také daboval. Úspěch seriálu v Německu byl z velké části založen na dabingu, který obsahoval řadu vtipů a slovních hříček, jež v originále nebyly přítomny a některé z nich se dostaly do běžné němčiny. Brandt brzy rozpoznal, že filmy s Budem Spencerem a Terencem Hillem potřebují vtipné hlášky, a tak je pro ně vytvořil. Díky tomu se tato rázná dvojice stala v Německu mimořádně populární a kultovní. Bez Brandta by Bud Spencer pronášel mnohem méně kultovních hlášek a nebyl by tak vtipný. Vlastní studio a odkaz V roce 1973 založil Rainer Brandt vlastní dabingové studio, původně pod názvem Rainer Brandt Film Produktionsgesellschaft mbH (dnes Brandtfilm GmbH). Za své německé verze různých projektů, které dosáhly kultovního statusu, získal řadu ocenění, včetně cen Bambi, Zlatý mikrofon/IFA 89, kulturní ceny ADC/Art Directors Club a kulturní ceny Berlína/BZ. Brandtovy komediální dabingové práce jsou i dnes stejně populární jako před 35 lety. Je stále označován za „dabingového papeže". Filmy s jeho dabingem se staly obchodní značkou a stálým pilířem německé populární kultury. Nějakým způsobem dokázal nemožné – jeho slovní výtvory se zdají být nesmrtelné a s lehkostí překonávají generační propasti. Bez ohledu na to, jak se německý jazyk vyvíjí nebo kolik nových slov pronikne do mluvy mladých, Brandtův humor zůstává na vrcholu. Osobní život Brandtova rodina je také obeznámena s dabingovou prací: jeho manželkou byla herečka Ursula Heyer. Jeho dcera Judith Brandtová také rozsáhle pracuje v dabingu a převzala vedení Brandtova dabingového studia. Jeho syn Andrej Brandt byl také často slyšet v otcových projektech, ale mezitím odešel do důchodu. V pozdějších letech se Rainer Brandt objevoval i na jevišti. Berlíňané si ho dobře pamatují jako šéfa Stasi Ericha Mielkeho. V této roli, jedné z jeho posledních, vystupoval v muzikálu „Hinterm Horizont", který se hrál od roku 2011 do roku 2017 v Theater am Potsdamer Platz a v hamburském Operettenhaus. Rainer Brandt zemřel 1. srpna 2024 ve věku 88 let v Berlíně. Jeho odkaz v německé filmové a dabingové kultuře zůstává nesmazatelný, především díky jeho inovativnímu přístupu k dabingu, který změnil způsob, jakým německé publikum vnímá zahraniční filmy.