Carl Balhaus

Carl Balhaus (4. listopadu 1905, Mülheim an der Ruhr, Německo – 28. července 1968, Eisenach, Německá demokratická republika) byl německý divadelní a filmový herec, režisér a scenárista. Raná kariéra a herecké začátky Carl Balhaus studoval germanistiku a filologii, ale již během studií absolvoval herecký výcvik u profesora Georgiho v Deutsches Theater v Berlíně. Po několika vystoupeních v Deutsches Theater ho Erwin Piscator v roce 1926 angažoval jako člena souboru Volksbühne, kde Balhaus působil až do roku 1935. Během tohoto období spolupracoval s nejvýznamnějšími umělci německé divadelní scény, včetně režisérů jako Max Reinhardt a Gustaf Gründgens, a autorů jako Klaus Mann. V roce 1926 debutoval ve filmu v malé roli v němém snímku "Ramper der Tiermensch". Filmová kariéra ve 20. a 30. letech V následujících letech ztvárnil výrazné vedlejší role ve filmech jako "Der blaue Engel" (Modrý anděl, 1929/30) režiséra Josefa von Sternberga a "Schatten der Unterwelt" (1931) Harryho Piela. Jeho nejvýznamnějším filmovým výkonem byla role v protiválečném eposu Westfront 1918 (1930) režiséra G. W. Pabsta. V Modrém andělovi ztvárnil postavu gymnazisty Ertzuma , zatímco ve filmu Westfront 1918 hrál řezníka. Mezi jeho další významné filmy z tohoto období patří "M" režiséra Fritze Langa, "Into the Blue" a "Anna and Elizabeth". Období nacismu Kvůli svým politickým aktivitám jako člen revoluční odborové opozice a levicovému politickému přesvědčení měl Balhaus po nástupu nacistů k moci v roce 1933 omezené herecké příležitosti. Po převzetí moci nacisty nebyl zpočátku zaměstnán ani ve filmu, ani v divadle. Do kin se však dostaly ještě filmy natočené před rokem 1933. Později pracoval jako host v berlínské Volksbühne, ale ve filmové produkci byl i nadále zaměstnáván jen zřídka. Poválečná kariéra Po druhé světové válce pracoval jako scenárista a režisér pro východoněmecké státní studio DEFA. Po skončení války působil jako režisér pro Münchner Rundfunk a v letech 1946 až 1949 jako hostující režisér v divadlech v Düsseldorfu, Heidelbergu a Drážďanech. V roce 1950 se stal hlavním režisérem Staatsschauspiel. O tři roky později odešel do Postupimi, aby pracoval jako asistent Martina Hellberga při natáčení filmu DEFA "Der Ochse von Kulm", což byla jeho první zkušenost s filmovou režií. Poté pracoval jako asistent režiséra Haralda Mannla při propagandistické produkci DEFA "Der Fall Dr. Wagner" v roce 1954. Režisérská dráha u DEFA Balhaus debutoval jako filmový režisér v roce 1956 dramatem "Der Teufelskreis" o požáru Říšského sněmu v Berlíně v roce 1933. Ačkoli byl film kritizován za konzervativní režii, byl přesto oceňován za své zpracování německé historie. "Der Teufelskreis" je dodnes nejznámějším filmem z malého díla filmů režírovaných Balhausem. Film byl adaptací hry Heddy Zinnerové o procesu po požáru Říšského sněmu v roce 1933. Balhaus také režíroval filmovou adaptaci Zinnerové hry "Nur eine Frau" (Jen žena). V letech 1956 až 1962 režíroval Balhaus šest filmů pro DEFA a jeden pro televizi. Během této doby nadále hrál, ale méně často než před válkou. V roce 1958 byl uveden do kin jeho film "Ein Mädchen von 16 1/2" (Dívka 16 a půl roku). Na 2. filmové konferenci SED krátce před premiérou byl film ostře kritizován, protože hlavní postava byla "stále silně podřízena negativním vlivům kapitalistického světa". Již vytištěný filmový program byl nahrazen novým, který zdůrazňoval výhody života v socialismu. V roce 1960 převzal Balhaus režii filmu "Haus im Feuer" (Dům v ohni), poté co byla Herbertu Ballmannovi z převážně politických důvodů odebrána produkční licence vedením studia DEFA. V roce 1964 ztvárnil roli Antonia v produkci DEFA Williama Shakespeara "Much Ado About Nothing" (Mnoho povyku pro nic). Od roku 1964 do roku 1968 byl uměleckým ředitelem Landestheater v Eisenachu. Carl Balhaus zemřel 28. července 1968 na následky zranění utrpěných při automobilové nehodě. Byl strýcem kameramana Michaela Ballhause, který byl nominován na Oscara.