Salvatore Baccaro

Salvatore Baccaro, narozen 6. května 1932 v Roccamandolfi v Itálii, byl italský charakterní herec, který se proslavil svými nezaměnitelnými rolemi v evropské kinematografii 70. let 20. století. Počátky kariéry Před vstupem do filmového průmyslu pracoval Baccaro jako prodavač květin před filmovým studiem v Římě. Jeho herecká kariéra začala až na počátku 70. let, kdy si ho filmaři všimli díky jeho výraznému vzhledu. Baccaro se vyznačoval drsným obličejem, mohutnou postavou a zastrašující přítomností na plátně, což předurčilo jeho typové obsazování. Nejčastěji ztvárňoval hrozivé rváče, ubohé vězně nebo groteskní nelidské příšery. Jeho fyzický vzhled byl částečně ovlivněn akromegalií, vzácným onemocněním, které způsobuje abnormální růst některých částí těla. Filmová kariéra Během své kariéry se Salvatore Baccaro objevil ve více než šedesáti filmech mezi lety 1970 a 1984. Přestože často hrál menší role, jeho výrazný zjev z něj učinil nezapomenutelnou postavu italské kinematografie. Mezi jeho nejpamátnější role patří postava Ooka, neandrtálského muže ve filmu Frankenstein's Castle of Freaks (1974) a titulní divoká bestie ve filmu The Beast in Heat (1977). Tyto role plně využívaly jeho fyzických dispozic a schopnosti ztvárnit nelidské bytosti bez nutnosti složitého maskování. Významné filmy Mezi nejznámější filmy, ve kterých Salvatore Baccaro účinkoval, patří The Arena, The Grand Duel a Blonde in Black Leather. V akčním filmu The Arena (1974), který režíroval Steve Carver a produkoval Roger Corman, ztvárnil postavu vinaře v příběhu o ženských gladiátorkách s Pam Grier v hlavní roli. Ve spaghetti westernu The Grand Duel (1972) s Lee Van Cleefem v hlavní roli si zahrál barmana v salónu. V italském filmu Blonde in Black Leather (1975) ztvárnil postavu Scagnozzo di Michelone. Spolupráce s významnými režiséry Během své kariéry měl Baccaro příležitost spolupracovat s několika významnými režiséry evropské kinematografie. Objevil se například v kultovním hororu Deep Red (Profondo rosso) slavného italského režiséra Daria Argenta. Dále účinkoval v sci-fi filmu Starcrash (1978) režiséra Luigi Cozziho, kde opět využil svých fyzických dispozic pro ztvárnění mimozemské bytosti. Charakteristické role Salvatore Baccaro byl známý tím, že často hrál role opičích mužů a neandrtálců bez potřeby složitého maskování. Jeho přirozený vzhled, ovlivněný akromegalií, mu umožňoval přesvědčivě ztvárnit tyto postavy. Přestože většinou hrál záporné nebo děsivé postavy, dokázal jim dodat jedinečný charakter, který z něj učinil vyhledávaného herce pro specifické role v žánrových filmech. Pozdější kariéra a odkaz Baccaro pokračoval v herecké kariéře až do své smrti. Kromě již zmíněných filmů se objevil v mnoha dalších snímcích jako Mondo Candido (1975), Seven Nuns in Kansas City (1973), Sex with a Smile (1976) nebo Salon Kitty (1976). Salvatore Baccaro zemřel 13. března 1984 ve věku 51 let v Novaře v Itálii na komplikace spojené s akromegalií po operaci štítné žlázy. Přestože nikdy nebyl hlavní hvězdou, jeho nezaměnitelný vzhled a schopnost ztvárnit neobvyklé postavy z něj učinily kultovní postavu evropského žánrového filmu 70. let.