Veriko Andjaparidze: Nejlepší filmy a seriály

6.0

Veriko Andjaparidze: Filmy a seriály

  • Pokání
    Pokání (1987)
    Film
    80%
    1
  • Rats ginakhavs, vegar nakhav
    Rats ginakhavs, vegar nakhav (1965)
    FilmRole: Princess
    Mladý řemeslník Gogia a vesnická dívka Tasia se do sebe zamilují. Gogia přijíždí do Tasiiny vesnice se svatebním průvodem, ale svou nevěstu už nenachází. Ukáže se, že na příkaz Tasiiny kmotry, vévodovy ženy, byla odvedena do vévodova domu jako služebná. Starému vévodovi se Tasia zalíbila a rozhodl se s ní oženit. Gogia se s pomocí svých přátel, Karachokheli, snaží získat svou nevěstu zpět.
    77%
    Mladý řemeslník Gogia a vesnická dívka Tasia se do sebe zamilují. Gogia přijíždí do Tasiiny vesnice se svatebním průvodem, ale svou nevěstu už nenachází. Ukáže se, že na příkaz Tasiiny kmotry, vévodovy ženy, byla odvedena do vévodova domu jako služebná. Starému vévodovi se Tasia zalíbila a rozhodl se s ní oženit. Gogia se s pomocí svých přátel, Karachokheli, snaží získat svou nevěstu zpět.
    2
  • Ne goryuy
    Ne goryuy (1968)
    FilmRole: Koka Kalandadze mother
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801–1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mon oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminův spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko-filozofickém přemítání nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    75%
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801–1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mon oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminův spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko-filozofickém přemítání nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    3
  • Keto a Kote
    Keto a Kote (1948)
    FilmRole: Princess II
    73%
    4
  • Mamluqi
    Mamluqi (1958)
    FilmRole: Rodami
    V arabštině znamená slovo „mameluk“ bílého otroka, zajatce. V Egyptě se tak říkalo válečným zajatcům z Gruzie a dalších kavkazských zemí, kteří byli prodáni do otroctví. Děj tohoto dramatu začíná v Gruzii na konci 18. století. Dva přátelé jsou uneseni a prodáni do otroctví. Jeden skončí v Egyptě, druhý v Benátkách. Po letech se setkávají u starověkých pyramid, v poušti, kde probíhá bitva mezi Bonapartovou armádou a armádou egyptského vládce Ali-beye. V boji s francouzským důstojníkem ho mameluk zraní. Důstojník padá z koně do písku a zvolá gruzínsky: „Vai, nana!“ („Ach, matko!“). A mameluk v něm poznává kamaráda z dětství.
    72%
    V arabštině znamená slovo „mameluk“ bílého otroka, zajatce. V Egyptě se tak říkalo válečným zajatcům z Gruzie a dalších kavkazských zemí, kteří byli prodáni do otroctví. Děj tohoto dramatu začíná v Gruzii na konci 18. století. Dva přátelé jsou uneseni a prodáni do otroctví. Jeden skončí v Egyptě, druhý v Benátkách. Po letech se setkávají u starověkých pyramid, v poušti, kde probíhá bitva mezi Bonapartovou armádou a armádou egyptského vládce Ali-beye. V boji s francouzským důstojníkem ho mameluk zraní. Důstojník padá z koně do písku a zvolá gruzínsky: „Vai, nana!“ („Ach, matko!“). A mameluk v něm poznává kamaráda z dětství.
    5
  • Skanderbeg
    Skanderbeg (1953)
    FilmRole: Dafina
    Barevný historický film sovětsko-albánské produkce o velkém albánském vojevůdci a státníku z XV. století Georgiju Kastriotovi — Skanderbegovi. Ukazuje nám Albánii v XV. století, kdy byla baštou Evropy proti vpádu Turků. Turkům se však podařilo Albánce porazit a uvrhnout zemi do otroctví. Georgij Kastriot - Skanderbeg, který vyrostl na dvoře sultána Murada II. ve skvělého vojevůdce, však dovedl Albánii sjednotit, vyhnat turecké okupanty ze země a účinně se bránit jejich vpádům. Skanderbega si zamiloval všechen albánský lid a složil o něm četné písně a legendy. Film byl na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 1954 odměněn Mezinárodní cenou se zvláštním zdůrazněním zásluh režiséra Sergeje Jutkeviče o mistrovské dramatické zpracování filmu. (FILMOVÝ PŘEHLED 20 / 1954)
    Žánry:Drama
    71%
    Barevný historický film sovětsko-albánské produkce o velkém albánském vojevůdci a státníku z XV. století Georgiju Kastriotovi — Skanderbegovi. Ukazuje nám Albánii v XV. století, kdy byla baštou Evropy proti vpádu Turků. Turkům se však podařilo Albánce porazit a uvrhnout zemi do otroctví. Georgij Kastriot - Skanderbeg, který vyrostl na dvoře sultána Murada II. ve skvělého vojevůdce, však dovedl Albánii sjednotit, vyhnat turecké okupanty ze země a účinně se bránit jejich vpádům. Skanderbega si zamiloval všechen albánský lid a složil o něm četné písně a legendy. Film byl na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 1954 odměněn Mezinárodní cenou se zvláštním zdůrazněním zásluh režiséra Sergeje Jutkeviče o mistrovské dramatické zpracování filmu. (FILMOVÝ PŘEHLED 20 / 1954)
    Žánry:Drama
    6
  • Přerušená píseň
    Přerušená píseň (1960)
    Film
    70%
    7
  • Goya
    Goya (1971)
    Film
    70%
    8
  • Otaraant qvrivi
    Otaraant qvrivi (1957)
    FilmRole: Otar's widow
    69%
    9
  • Bohatýr z hor
    Bohatýr z hor (1942)
    Film
    68%
    10
  • Ambavi Suramis tsikhitsa
    Ambavi Suramis tsikhitsa (1985)
    FilmRole: Fortune Teller
    65%
    11
  • Pád Berlína II.
    Pád Berlína II. (1949)
    Film
    Dvoudílný epický velkofilm je nejprestižnějším projektem pozdně stalinské kinematografie. Reprezentuje velké komunistické ideje, které ve filmu zosobňuje sám neohrožený Stalin. Zajímavostí také je, že role nacistického vůdce Hermanna Göringa se originálním způsobem zhostil Jan Werich. Poslední dny druhé světové války vrcholí a Rudá armáda míří na svou poslední vojenskou štaci – dobýt Berlín. Na pozadí těchto dramatických událostí se odehrává příběh hrdinného slévače Alexeje a učitelky Nataši. On táhne se Sověty na Berlín, ona je drasticky odvlečena do koncentračního tábora. Společně se setkávají až v osvobozených ulicích německé metropole ve chvíli, kdy se jedna z nejsmutnějších kapitol lidských dějin konečně uzavřela.
    Žánry:DramaVálečný
    45%
    Dvoudílný epický velkofilm je nejprestižnějším projektem pozdně stalinské kinematografie. Reprezentuje velké komunistické ideje, které ve filmu zosobňuje sám neohrožený Stalin. Zajímavostí také je, že role nacistického vůdce Hermanna Göringa se originálním způsobem zhostil Jan Werich. Poslední dny druhé světové války vrcholí a Rudá armáda míří na svou poslední vojenskou štaci – dobýt Berlín. Na pozadí těchto dramatických událostí se odehrává příběh hrdinného slévače Alexeje a učitelky Nataši. On táhne se Sověty na Berlín, ona je drasticky odvlečena do koncentračního tábora. Společně se setkávají až v osvobozených ulicích německé metropole ve chvíli, kdy se jedna z nejsmutnějších kapitol lidských dějin konečně uzavřela.
    Žánry:DramaVálečný
    12
  • Pád Berlína I.
    Pád Berlína I. (1950)
    Film

    Dvoudílný epický velkofilm je nejprestižnějším projektem pozdně stalinské kinematografie. Reprezentuje velké komunistické ideje, které ve filmu zosobňuje sám neohrožený Stalin. Zajímavostí také je, že role nacistického vůdce Hermanna Göringa se originálním způsobem zhostil Jan Werich. Poslední dny druhé světové války vrcholí a Rudá armáda míří na svou poslední vojenskou štaci – dobýt Berlín. Na pozadí těchto dramatických událostí se odehrává příběh hrdinného slévače Alexeje a učitelky Nataši. On táhne se Sověty na Berlín, ona je drasticky odvlečena do koncentračního tábora. Společně se setkávají až v osvobozených ulicích německé metropole ve chvíli, kdy se jedna z nejsmutnějších kapitol lidských dějin konečně uzavřela.

    44%

    Dvoudílný epický velkofilm je nejprestižnějším projektem pozdně stalinské kinematografie. Reprezentuje velké komunistické ideje, které ve filmu zosobňuje sám neohrožený Stalin. Zajímavostí také je, že role nacistického vůdce Hermanna Göringa se originálním způsobem zhostil Jan Werich. Poslední dny druhé světové války vrcholí a Rudá armáda míří na svou poslední vojenskou štaci – dobýt Berlín. Na pozadí těchto dramatických událostí se odehrává příběh hrdinného slévače Alexeje a učitelky Nataši. On táhne se Sověty na Berlín, ona je drasticky odvlečena do koncentračního tábora. Společně se setkávají až v osvobozených ulicích německé metropole ve chvíli, kdy se jedna z nejsmutnějších kapitol lidských dějin konečně uzavřela.

    13

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.