Max Schreck

Představitel legendárního hraběte Orloka se narodil roku 1879, pravděpodobně 6. září. Od malička tíhnul k divadelnímu umění, což bylo k nepřízni jeho otce. Tajně tak od matky dostával peníze, aby mohl chodit na herecké kurzy. Po smrti jeho otce začal herectví studovat. Po absolvování dva roky putoval po mnoha tuzemských divadlech. Stal se členem hereckého ansámblu proslulého Maxe Reinhardta. V letech 1919 - 1922 vystupoval na mnichovské scéně. Z tohoto období můžeme zmínit jeho roli v Brechtově expresionisticky laděném díle Bubny v noci. V témže čase ztvárnil svou první filmovou roli v historickém dramatu Sudí zalamejský (1920), podle španělské divadelní hry. V roce 1922 získal roli hraběte Orloka, která z něj navždy učinila nesmrtelnou postavu dějin kinematografie. Stalo se tak ve filmu Upír Nosferatu, jenž je adaptací románu Drákula, nicméně s pozměněnými jmény, kvůli problémům s licencemi. Schreckův ikonický zjev a démonický herecký výkon dodnes slouží jako předobraz pro ztvárnění upírů. Jeho jméno samotné se pak stalo předmětem několika spekulací, spojených s jeho vztahem k okultismu a upírství. Ačkoliv nic z toho nikdy nebylo potvrzené, Schreckovo jméno se stalo předmětem stejného tajemna a mýtů, jako jeho filmová postava. Hercovu mytizaci a legendy o něm zpracovává snímek Ve stínu upíra (2000), kde jej ztvárnil Willem Dafoe. Následně se objevil v krátkometrážní surrealistické grotesce Mysterien eines Frisiersalons (1923), z pera Bertolta Brechta. Vtělil se do role slepce v dramatu Ulice (1923), které odstartovalo hnutí tzv. “uličních filmů”. Zároveň pokračoval v divadelní kariéře a objevil se v několika desítkách filmů, z nichž se drtivá většina bohužel nedochovala. Z jeho působení v éře zvukového filmu můžeme zmínit německou verzi Prodané nevěsty (1932) nebo komedii Zamilovaný hotel (1933), od režiséra Karla Lamače, která je předlohou pro u nás oblíbenou komedii Hotel Modrá hvězda (1941). Roku 1936 Max Schreck v nedožitých 57 letech umírá na infarkt.