Dodo Abashidze: Nejlepší filmy a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Dodo Abashidze: Filmy a seriály

  • Pesvebi
    Pesvebi (1987)
    FilmRole: Giorgi Zakareishvili
    Žhavé léto roku 1917. Devatenáctiletý rolník Georgij Zakarejšvili opustil svou vesnici, aby si našel práci. Nastoupil na francouzskou loď a brzy se ocitl v Paříži, kde se oženil s Francouzskou. Skromné bohatství, milovaná manželka, synové a věrný přítel mu pomohli snášet odloučení od vlasti. Když se naskytla příležitost k návratu do vlasti, byl už George starý a nemohl odkládat blížící se setkání s rodnou Gruzií. Svou lásku se snažil předat vnukovi Georgeovi: zpíval lidové písně, učil ho gruzínsky, vyprávěl o lidech ze své vesnice. A nyní, na splnění dědečkova přání, veze George mladší jeho popel do rodné země...
    Žánry:Drama
    88%
    Žhavé léto roku 1917. Devatenáctiletý rolník Georgij Zakarejšvili opustil svou vesnici, aby si našel práci. Nastoupil na francouzskou loď a brzy se ocitl v Paříži, kde se oženil s Francouzskou. Skromné bohatství, milovaná manželka, synové a věrný přítel mu pomohli snášet odloučení od vlasti. Když se naskytla příležitost k návratu do vlasti, byl už George starý a nemohl odkládat blížící se setkání s rodnou Gruzií. Svou lásku se snažil předat vnukovi Georgeovi: zpíval lidové písně, učil ho gruzínsky, vyprávěl o lidech ze své vesnice. A nyní, na splnění dědečkova přání, veze George mladší jeho popel do rodné země...
    Žánry:Drama
    1
  • Didi mtsvane veli
    Didi mtsvane veli (1967)
    FilmRole: Sosana
    Skupina geologů objeví ropu pod poli, kde Sosana, starý a nemoderní otec, chová své stádo s nešťastnou manželkou, její přítelkyní a dospívajícím chlapcem, s nímž má úžasný vztah. Krajinu zaplaví obrovské stroje, které působí nepatřičně k poklidné a přirozené estetice údolí. Rodina si užívá radosti a vypravěčské schopnosti promítačky diapozitivů, ale i ta působí v městečku bez vodovodu dost nepatřičně.
    Žánry:DramaRodinný
    79%
    Skupina geologů objeví ropu pod poli, kde Sosana, starý a nemoderní otec, chová své stádo s nešťastnou manželkou, její přítelkyní a dospívajícím chlapcem, s nímž má úžasný vztah. Krajinu zaplaví obrovské stroje, které působí nepatřičně k poklidné a přirozené estetice údolí. Rodina si užívá radosti a vypravěčské schopnosti promítačky diapozitivů, ale i ta působí v městečku bez vodovodu dost nepatřičně.
    Žánry:DramaRodinný
    2
  • Strom přání
    Strom přání (1976)
    Film
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    77%
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    3
  • Mkhiaruli romani
    Mkhiaruli romani (1972)
    FilmRole: Head of Collective Farm
    Dato, zamilovaný do Eky, dcery výběrčího daní Ippolita, se ocitá v nebezpečí. Obklopen útočníky, Ippolite, v domnění, že Dato je bandita, se ho snaží zajmout s úmyslem předat ho policii. Navzdory tomu se Datovi a Ece, kteří se často ocitli v potížích, podaří vzít bez Ippolitova souhlasu. Ippolita velmi rozruší, když vidí Data jako svého zetě, ale jak se pravda vyjasňuje, šťastný pár se vydává na svatební cestu.
    77%
    Dato, zamilovaný do Eky, dcery výběrčího daní Ippolita, se ocitá v nebezpečí. Obklopen útočníky, Ippolite, v domnění, že Dato je bandita, se ho snaží zajmout s úmyslem předat ho policii. Navzdory tomu se Datovi a Ece, kteří se často ocitli v potížích, podaří vzít bez Ippolitova souhlasu. Ippolita velmi rozruší, když vidí Data jako svého zetě, ale jak se pravda vyjasňuje, šťastný pár se vydává na svatební cestu.
    4
  • Arachveulebrivi gamopena
    Arachveulebrivi gamopena (1968)
    FilmRole: Shavleg
    76%
    5
  • Ne goryuy
    Ne goryuy (1968)
    FilmRole: Prince Valekh Vakhvari
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801–1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mon oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminův spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko-filozofickém přemítání nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    75%
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801–1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mon oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminův spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko-filozofickém přemítání nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    6
  • První vlaštovka
    První vlaštovka (1975)
    FilmRole: Jasoni
    75%
    7
  • Udiplomo sasidzo
    Udiplomo sasidzo (1961)
    FilmRole: დოდო
    Bichiko si užívá bezstarostného života v rodné vesnici pod silným mateřským dohledem. Studium ho příliš nezajímá a jeho přítelkyně Nani má jiné priority. Naniin otec nechce o Bichikovi jako o ženichovi pro svou dceru ani slyšet a upřednostňuje vzdělanějšího agronoma Nikolaje. Nani se rozhodne Bichika unést, ale otec jí to nedovolí. Vše se obrací v Bichikův prospěch, když se ukáže, že nedorozumění vzniklo kvůli jedinému opatrovníkovi Vardeniovi. Varden pochopí, že Bichiko je okouzlující mladík, a už ho jako ženicha neodmítne.
    75%
    Bichiko si užívá bezstarostného života v rodné vesnici pod silným mateřským dohledem. Studium ho příliš nezajímá a jeho přítelkyně Nani má jiné priority. Naniin otec nechce o Bichikovi jako o ženichovi pro svou dceru ani slyšet a upřednostňuje vzdělanějšího agronoma Nikolaje. Nani se rozhodne Bichika unést, ale otec jí to nedovolí. Vše se obrací v Bichikův prospěch, když se ukáže, že nedorozumění vzniklo kvůli jedinému opatrovníkovi Vardeniovi. Varden pochopí, že Bichiko je okouzlující mladík, a už ho jako ženicha neodmítne.
    8
  • Oslík
    Oslík (1955)
    FilmRole: Gabo
    Středometrážní hraný film pro děti. Příběh filmu je zpracován podle povídky gruzínského spisovatele Z. Gabašviliho. Vypráví o chudé vdově Magdaně, která žila se svými dětmi ve staré Gruzii koncem 19. století. Neradostný osud rodiny byl rozjasněn malým ubohým oslíkem, kterého děti našly na cestě. Oslíka tam zanechal bohatý kupec. Jejich milý přítel však s nimi dlouho nezůstal. Na trhu ho poznal jeho majitel a po soudním sporu ho soudce chudé rodině přikázal odebrat a vrátit majiteli. Filmu byla udělena na IX. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v r. 1956 Cena za krátký hraný film. (FILMOVÝ PŘEHLED 36 / 1957)
    Žánry:DramaRodinný
    74%
    Středometrážní hraný film pro děti. Příběh filmu je zpracován podle povídky gruzínského spisovatele Z. Gabašviliho. Vypráví o chudé vdově Magdaně, která žila se svými dětmi ve staré Gruzii koncem 19. století. Neradostný osud rodiny byl rozjasněn malým ubohým oslíkem, kterého děti našly na cestě. Oslíka tam zanechal bohatý kupec. Jejich milý přítel však s nimi dlouho nezůstal. Na trhu ho poznal jeho majitel a po soudním sporu ho soudce chudé rodině přikázal odebrat a vrátit majiteli. Filmu byla udělena na IX. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v r. 1956 Cena za krátký hraný film. (FILMOVÝ PŘEHLED 36 / 1957)
    Žánry:DramaRodinný
    9
  • Pirosmani
    Pirosmani (1969)
    FilmRole: Kinto
    Filozoficky ladená filmová balada o neľahkom životnom údele maliara-naivistu Nika Pirosmanišviliho. Neobyčajne emotívne sa tu prejavuje jeden zo základných motívov Šengelajovej tvorby - motív samoty, tu prezentovaný ako pocit odcudzenosti čestného umelca v spoločnosti. Svojrázna poetika filmu pramení aj z premyslenej výtvarnej štylizácie záberov a sekvencií. Film, ktorý chce priblížiť tajomný proces umeleckej tvorby a naučiť vidieť krásu v najvšednejších životných prejavoch, je komponovaný do štyroch noviel: Žirafa (symbol plachosti a mlčania, príchod Pirosmaniho do mesta), Biela krava (symbol pokoja a optimizmu, Pirosmani ešte nie je profesionálny maliar), Knieža (takú prezývku získal v bohémskom období svojho života; ľúbostný románik, priateľstvo s tromi kumpánmi, krúžok maliarov ho neprijíma medzi seba) a Žltý lev (symbol múdrosti; opustený a chorý maliar umiera).
    Žánry:DramaHudební
    74%
    Filozoficky ladená filmová balada o neľahkom životnom údele maliara-naivistu Nika Pirosmanišviliho. Neobyčajne emotívne sa tu prejavuje jeden zo základných motívov Šengelajovej tvorby - motív samoty, tu prezentovaný ako pocit odcudzenosti čestného umelca v spoločnosti. Svojrázna poetika filmu pramení aj z premyslenej výtvarnej štylizácie záberov a sekvencií. Film, ktorý chce priblížiť tajomný proces umeleckej tvorby a naučiť vidieť krásu v najvšednejších životných prejavoch, je komponovaný do štyroch noviel: Žirafa (symbol plachosti a mlčania, príchod Pirosmaniho do mesta), Biela krava (symbol pokoja a optimizmu, Pirosmani ešte nie je profesionálny maliar), Knieža (takú prezývku získal v bohémskom období svojho života; ľúbostný románik, priateľstvo s tromi kumpánmi, krúžok maliarov ho neprijíma medzi seba) a Žltý lev (symbol múdrosti; opustený a chorý maliar umiera).
    Žánry:DramaHudební
    10
  • Rotsa akvavda nushi
    Rotsa akvavda nushi (1973)
    FilmRole: Niko
    Zura, syn bohatého podnikatele, ukradne auto příteli svého otce, aby pobavil spolužáky. Když se o tom dozví ředitelka školy, vyloučí ho z turnaje v cyklistice. Zurov otci se ji nicméně podaří přesvědčit, aby synovi účast povolila, a dokonce uplatí i jeho vítězství. Zurovi spolužáci vědí, že se stal šampionem nezaslouženě, ale nemohou s tím nic dělat. Pouze Chatuna, jeho údajná přítelkyně, a Lexo, Zurovy přítel, se odváží proti tomu protestovat. Jejich nedostatek loajality Zuru rozzuří a v návalu vzteku havaruje s otcovým autem. Nehoda stojí Lexa život. Zurov otec se snaží, jak jen může, aby syna uchránil před zaslouženým trestem, ale první, kdo se postaví proti jeho rozhodnutí, je samotný Zura.
    73%
    Zura, syn bohatého podnikatele, ukradne auto příteli svého otce, aby pobavil spolužáky. Když se o tom dozví ředitelka školy, vyloučí ho z turnaje v cyklistice. Zurov otci se ji nicméně podaří přesvědčit, aby synovi účast povolila, a dokonce uplatí i jeho vítězství. Zurovi spolužáci vědí, že se stal šampionem nezaslouženě, ale nemohou s tím nic dělat. Pouze Chatuna, jeho údajná přítelkyně, a Lexo, Zurovy přítel, se odváží proti tomu protestovat. Jejich nedostatek loajality Zuru rozzuří a v návalu vzteku havaruje s otcovým autem. Nehoda stojí Lexa život. Zurov otec se snaží, jak jen může, aby syna uchránil před zaslouženým trestem, ale první, kdo se postaví proti jeho rozhodnutí, je samotný Zura.
    11
  • Veris ubnis melodiebi
    Veris ubnis melodiebi (1973)
    Film
    Tento muzikál vychází ze starých gruzínských vaudeville a her. Počátek 20. století, starý Tbilisi je v chaosu a zmatku. Chudé rodině Pavla pomáhá záhadná víla: v jeho starém, zanedbaném krbu hoří skutečné dřevo a najednou se objeví hrnec s masem. Dobrou vílu zosobňuje pradlena Vardo, která pomáhá nejen chudému Pavlovi, ale i dalším rodinám v této čtvrti. Vardo zná ve městě mnoho lidí, ale nikdo nikdy netušil, že je schopna dělat zázraky. Pestré lidové melodie, veselé písně a temperamentní tance nenechají žádného diváka lhostejným. V hlavní roli září skvělá gruzínská herečka Sofiko Chiaureli.
    73%
    Tento muzikál vychází ze starých gruzínských vaudeville a her. Počátek 20. století, starý Tbilisi je v chaosu a zmatku. Chudé rodině Pavla pomáhá záhadná víla: v jeho starém, zanedbaném krbu hoří skutečné dřevo a najednou se objeví hrnec s masem. Dobrou vílu zosobňuje pradlena Vardo, která pomáhá nejen chudému Pavlovi, ale i dalším rodinám v této čtvrti. Vardo zná ve městě mnoho lidí, ale nikdo nikdy netušil, že je schopna dělat zázraky. Pestré lidové melodie, veselé písně a temperamentní tance nenechají žádného diváka lhostejným. V hlavní roli září skvělá gruzínská herečka Sofiko Chiaureli.
    12
  • Tetri karavani
    Tetri karavani (1964)
    FilmRole: Yagvira
    71%
    13
  • Když padá listí
    Když padá listí (1966)
    FilmRole: Rezo
    Mladí absolventi tbiliského institutu nastoupili do vinařského podniku jako specialisté na výrobu vína. Zatímco Otar byl umístěn do laboratoře, Niko pracoval u sudů ve sklepech. Když jednoho dne ředitel nařídil stáčet nekvalitní víno, postavil se Niko proti tomu. Základem vyprávění Ioselianiho filmu není pouze společenská kritika, namířená na jeden z typických vývozních artiklů země. Snímek, v době vzniku u nás přirovnávaný k Černému Petrovi (1963) Miloše Formana, sleduje v několika dnech i život v gruzínské metropoli. Hlavní hrdina Niko je prvním z Ioselianiho „básníků všednosti“. Zamiloval se do své kolegyně, zalévá květiny na balkoně, chodí na nedělní procházky…
    Žánry:DramaRomantický
    71%
    Mladí absolventi tbiliského institutu nastoupili do vinařského podniku jako specialisté na výrobu vína. Zatímco Otar byl umístěn do laboratoře, Niko pracoval u sudů ve sklepech. Když jednoho dne ředitel nařídil stáčet nekvalitní víno, postavil se Niko proti tomu. Základem vyprávění Ioselianiho filmu není pouze společenská kritika, namířená na jeden z typických vývozních artiklů země. Snímek, v době vzniku u nás přirovnávaný k Černému Petrovi (1963) Miloše Formana, sleduje v několika dnech i život v gruzínské metropoli. Hlavní hrdina Niko je prvním z Ioselianiho „básníků všednosti“. Zamiloval se do své kolegyně, zalévá květiny na balkoně, chodí na nedělní procházky…
    Žánry:DramaRomantický
    14
  • Bashi-Achuki
    Bashi-Achuki (1956)
    FilmRole: Abdushahili
    V 17. století povstání v Kachetii, které naplánoval Bidzina Čolokashvili, zasáhne celou Gruzii. Imeretský mladík s přezdívkou Baši-Ačuk je skutečným postrachem Peršanů. Napadne perský doprovod a osvobodí gruzínské ženy, které měly být uvězněny v šáhově harému. Mezi zachráněnými zajatci jsou i Baši-Ačukovy sestry-dvojčata. Abdushahil, perský válečník, kterého Baši-Ačuk porazil v zápase, se zamiluje do Mzisy, Baši-Ačukovy sestry. Mzisa přivede Abdushahila do tábora gruzínských rebelů. Abdushahil zjistí, že je také Gruzínec. Jako dítě byl unesen a vychován v Persii. Abdushahilova armáda se vzdá a Gruzínci vyhrají bitvu.
    71%
    V 17. století povstání v Kachetii, které naplánoval Bidzina Čolokashvili, zasáhne celou Gruzii. Imeretský mladík s přezdívkou Baši-Ačuk je skutečným postrachem Peršanů. Napadne perský doprovod a osvobodí gruzínské ženy, které měly být uvězněny v šáhově harému. Mezi zachráněnými zajatci jsou i Baši-Ačukovy sestry-dvojčata. Abdushahil, perský válečník, kterého Baši-Ačuk porazil v zápase, se zamiluje do Mzisy, Baši-Ačukovy sestry. Mzisa přivede Abdushahila do tábora gruzínských rebelů. Abdushahil zjistí, že je také Gruzínec. Jako dítě byl unesen a vychován v Persii. Abdushahilova armáda se vzdá a Gruzínci vyhrají bitvu.
    15
  • Ramodenime interviu pirad sakitkhebze
    Ramodenime interviu pirad sakitkhebze (1978)
    Film
    69%
    16
  • Ašik-Kerib
    Ašik-Kerib (1988)
    Film

    Ediční řada Kolekce 666, nabízející výjimečná umělecká díla světové kinematografie (mj. Metropolis, Stvořeni pro lásku či Dvojí život Veroniky), poprvé představí na DVD s českou podporou film jedné z nejoriginálnějších osobností filmové režie, Sergeje Paradžanova. Feéricky laděný film Ašik-Kerib, závěrečný snímek jeho "kavkazské trilogie" (Barva granátového jablka, Legenda o Suramské pevnosti, Ašik-Kerib), vychází z Lermontovovy prózy a je v něm s hravou rozkoší převyprávěn typický syžet islámského východu: Ašik-Kerib, chudý pohledný mládenec, místní trubadúr, musí projít strastiplnou cestu za bohatstvím, aby získal ruku milované dívky. Prochází celým muslimským orientem i pravoslavnou Gruzií, osud ho pronásleduje i hýčká, projde všemi druhy strázní, aby po návratu získal milovanou Maguli. Tento happyendový syžet umožňuje Paradžanovovi střídat kulisy i rekvizity a vytvořit hýřivou audiovizuální antologii orientu. Záběry se od sebe liší barevným pojednáním; dominantou kostýmů jsou syté barvy, modrá, červená, epizody jsou černé i oslnivě bílé. Rekvizity jsou přirozeně zase pravé, je využito autentických kulis ze starého Baku - pevnost Ičeri-Šecher, palác širvánšáchů apod. Mnohé záběry prozrazují Paradžanovovu posedlost výtvarným uměním. Paradžanov používá pravé rekvizity - kostýmy, šperky, zbrojířské a hrnčířské výrobky, staré knihy, komponuje zátiší, točí v historických areálech. Vše na plátně nese pečeť dotyku lidských rukou, které věci buď vyrobily, nebo používaly, cítíme v nich "stíny zapomenutých předků". Tato okolnost je možná hlavní pohnutkou Paradžanovovy tvorby - znovu oživit mizející kulturu, největší národní a všelidské bohatství, v níž jediné je záruka humanismu a mravnosti, hodnot v současnosti mizejících. Toto je hlavní vzorec Paradžanovovy tvorby, pro jehož důslednou realizaci byl na sklonku života, kdy mu byly konečně povoleny zahraniční cesty, oslavován na festivalech a označován za génia. Snímek Ašik-Kerib jeho tvůrce věnoval památce Andreje Tarkovského.

    68%

    Ediční řada Kolekce 666, nabízející výjimečná umělecká díla světové kinematografie (mj. Metropolis, Stvořeni pro lásku či Dvojí život Veroniky), poprvé představí na DVD s českou podporou film jedné z nejoriginálnějších osobností filmové režie, Sergeje Paradžanova. Feéricky laděný film Ašik-Kerib, závěrečný snímek jeho "kavkazské trilogie" (Barva granátového jablka, Legenda o Suramské pevnosti, Ašik-Kerib), vychází z Lermontovovy prózy a je v něm s hravou rozkoší převyprávěn typický syžet islámského východu: Ašik-Kerib, chudý pohledný mládenec, místní trubadúr, musí projít strastiplnou cestu za bohatstvím, aby získal ruku milované dívky. Prochází celým muslimským orientem i pravoslavnou Gruzií, osud ho pronásleduje i hýčká, projde všemi druhy strázní, aby po návratu získal milovanou Maguli. Tento happyendový syžet umožňuje Paradžanovovi střídat kulisy i rekvizity a vytvořit hýřivou audiovizuální antologii orientu. Záběry se od sebe liší barevným pojednáním; dominantou kostýmů jsou syté barvy, modrá, červená, epizody jsou černé i oslnivě bílé. Rekvizity jsou přirozeně zase pravé, je využito autentických kulis ze starého Baku - pevnost Ičeri-Šecher, palác širvánšáchů apod. Mnohé záběry prozrazují Paradžanovovu posedlost výtvarným uměním. Paradžanov používá pravé rekvizity - kostýmy, šperky, zbrojířské a hrnčířské výrobky, staré knihy, komponuje zátiší, točí v historických areálech. Vše na plátně nese pečeť dotyku lidských rukou, které věci buď vyrobily, nebo používaly, cítíme v nich "stíny zapomenutých předků". Tato okolnost je možná hlavní pohnutkou Paradžanovovy tvorby - znovu oživit mizející kulturu, největší národní a všelidské bohatství, v níž jediné je záruka humanismu a mravnosti, hodnot v současnosti mizejících. Toto je hlavní vzorec Paradžanovovy tvorby, pro jehož důslednou realizaci byl na sklonku života, kdy mu byly konečně povoleny zahraniční cesty, oslavován na festivalech a označován za génia. Snímek Ašik-Kerib jeho tvůrce věnoval památce Andreje Tarkovského.

    17
  • Ambavi Suramis tsikhitsa
    Ambavi Suramis tsikhitsa (1985)
    FilmRole: Osman-Agha / Simon
    65%
    18
  • Šídlo
    Šídlo (1954)
    FilmRole: Bichiko, Driver
    Barevná sovětská veselohra podle divadelní hry M. Baratašviliho. Marine Piradzeová - Šídlo prožívá na kolchoze bezstarostné mládí. Přichází však doba zkoušek na zemědělské škole, při kterých Šídlo neuspěje. Teprve nyní začíná rozvažovat o tom, kam ji zavedla její dosavadní bezstarostnost, nedostatečná péče otce i hýčkání tetiček a babiček. Nachází však pochopení u svých mladých přátel, v jejichž kolektivu na drůbeží farmě začne pracovat. V novém prostředí a práci nachází také novou radost a po drobných zápletkách i svou první lásku. (FILMOVÝ PŘEHLED 5 / 1955)
    64%
    Barevná sovětská veselohra podle divadelní hry M. Baratašviliho. Marine Piradzeová - Šídlo prožívá na kolchoze bezstarostné mládí. Přichází však doba zkoušek na zemědělské škole, při kterých Šídlo neuspěje. Teprve nyní začíná rozvažovat o tom, kam ji zavedla její dosavadní bezstarostnost, nedostatečná péče otce i hýčkání tetiček a babiček. Nachází však pochopení u svých mladých přátel, v jejichž kolektivu na drůbeží farmě začne pracovat. V novém prostředí a práci nachází také novou radost a po drobných zápletkách i svou první lásku. (FILMOVÝ PŘEHLED 5 / 1955)
    19

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.