Norma Shearer

Edith Norma Shearer se narodila 10. srpna 1902 v Montrealu v Kanadě a stala se jednou z nejvýznamnějších kanadsko-amerických hereček zlaté éry Hollywoodu. Byla aktivní ve filmu od roku 1919 do roku 1942 a stala se první pětkrát nominovanou herečkou na Oscara, přičemž cenu za nejlepší herečku získala za film The Divorcee (1930) . Začátky kariéry a příchod do Hollywoodu Po tom, co kdysi bohatá rodina ztratila během první světové války vše, vzala Shearerovu ambiciózní matka Normu a její sestru do New Yorku v naději, že úspěch v show businessu obnoví rodinné jmění . Přestože neuspěla na konkurzu pro Florenz Ziegfeldovy Follies – Ziegfeld řekl, že je příliš malá a má tlusté nohy a šilhání v jednom oku – Shearer pracovala jako modelka a získala několik malých rolí v newyorských filmech . V roce 1920 získala svou první hlavní roli ve filmu The Stealers, která upoutala pozornost talentového skauta a budoucího viceprezidenta MGM Irvinga Thalberga, který jí v roce 1923 zajistil pětiletou smlouvu se studiem . Éra němých filmů a přechod ke zvukovým filmům Thalberg podepsal se Shearer dlouhodobou smlouvu s MGM v roce 1923 a rychle se stala populární hvězdou v takových filmech jako He Who Gets Slapped (1924), His Secretary (1925) a The Student Prince (1927), typicky jako jemná, ale živá ingénue . Shearer a Thalberg se vzali v roce 1927, poté měla na výběr filmy, role, spoluherce a režiséry . Když hrála v prvním zvukovém filmu MGM The Trial of Mary Dugan v roce 1929, její středně vysoký mluvený hlas byl široce oceňován a film se stal velkým hitem . Úspěch v pre-Code éře Shearer získala Oscara za nejlepší herečku za svou roli v The Divorcee (1930) jako manželka, která se mstí svému nevěrnému manželovi rozvodem a následným dvorením dvou dalších mužů . Pokračovala řadou velmi úspěšných a sexuálně provokativních pre-Code filmů včetně Let Us Be Gay v roce 1930, A Free Soul a Private Lives v roce 1931 a Riptide v roce 1934 . Všechny tyto filmy byly kasovními hity, což postavilo Shearer do konkurence s Joan Crawford, Gretou Garbo a Jean Harlow jako nejlepší herečku MGM po zbytek desetiletí . Prestižní projekty a historické role Vynucení Production Code v roce 1934 přinutilo Shearer opustit svůj oslavovaný obraz „svobodné duše" a přejít výhradně k historickým dramatům a „prestižním" filmům . Ztvárnila biografické role svými portréty Elizabeth Barrett v The Barretts of Wimpole Street (1934) a titulní roli v Marie Antoinette (1938) . Ve věku 36 let hrála třináctiletou Julii po boku Leslie Howarda v Shakespearově Romeo and Juliet (1936) . Shearer byla nominována čtyřikrát na Oscara za nejlepší herečku: za filmy A Free Soul (1931), The Barretts of Wimpole Street (1934), Romeo and Juliet (1936) a Marie Antoinette (1938) . Pozdní kariéra a The Women Thalberg zemřel na druhý infarkt v září 1936 ve věku 37 let . Norma chtěla odejít do důchodu, ale MGM ji více méně přinutilo k šestifilmové smlouvě. David O. Selznick jí nabídl roli Scarlett O'Hara v Gone with the Wind (1939), ale veřejné námitky proti jejímu šilhání zabily dohodu . Možná její nejlepší rolí byla ústřední postava v George Cukorově ženském filmu The Women (1939) obsazeném hvězdami . Hrála v The Women (1939), odmítla hlavní roli v Mrs. Miniver (1942) a v roce 1942 odešla do důchodu . Odkaz a zhodnocení Při hodnocení Shearerovy práce ji Mick LaSalle nazval feministickou průkopnicí nebo „vzorem sofistikovaného moderního ženství a... první americkou filmovou herečkou, která učinila elegantním a přijatelným být na plátně svobodná a ne panna" . Shearer byla znovu objevena jako „vzor sofistikované ženskosti 30. let... zkoumající lásku a sex s upřímností, která by byla považována za otevřenou podle moderních standardů" a je široce oslavována jako jedna z feministických průkopnic kinematografie . Norma Shearer zemřela 12. června 1983 na zápal plic ve Woodland Hills v Kalifornii ve věku 80 let .