Charles Boyer (I)

Charles Boyer, narozen 28. srpna 1899 ve Figeacu, Lot, Francie, zemřel 26. srpna 1978 v Phoenixu, Arizona, USA, byl francouzsko-americký herec, který se proslavil jako jeden z nejvýznamnějších představitelů romantických rolí v hollywoodském filmu. Rané období a vzdělání Charles Boyer se narodil jako jediné dítě obchodníka Maurice Boyera a jeho ženy Louise, amatérské zpěvačky. Když mu bylo deset let, jeho otec zemřel, což mladého Charlese přivedlo k hledání útěchy v divadle a filmu. Již v jedenácti letech objevil kouzlo kinematografie a divadla. Během první světové války pracoval jako nemocniční zřízenec, kde bavil raněné vojáky komickými scénkami. Ačkoliv byl spíše plachým chlapcem z maloměsta, jeho vášeň pro umění ho přivedla do Paříže, kde krátce studoval na Sorbonně filozofii a později na Pařížské konzervatoři. Místo akademické kariéry, kterou si pro něj přála jeho matka, se však plně věnoval divadlu. Počátky herecké kariéry Boyerův divadelní debut přišel v roce 1920, kdy ve věku 21 let dostal příležitost zaskočit za hlavního představitele ve hře Aux jardins de Murcie. Jeho výkon byl natolik přesvědčivý, že se přes noc stal divadelní hvězdou. Ve 20. letech ztvárňoval okouzlující a charismatické postavy jak na jevišti, tak v němých filmech. Jeho první filmovou rolí byl L'homme du large (1920) režiséra Marcela L'Herbiera. Zpočátku bral filmové role pouze pro peníze a vedlejší role ho neuspokojovaly. S příchodem zvukového filmu se však jeho hluboký, rezonující hlas s výrazným francouzským přízvukem stal jedním z jeho nejcharakterističtějších rysů. Hollywoodská kariéra 30. let Boyer byl poprvé přiveden do Hollywoodu společností MGM na počátku 30. let. Po několika menších rolích, včetně filmu Red-Headed Woman (1932) s Jean Harlow, se vrátil do Francie. Jeho skutečný průlom v Hollywoodu přišel s filmem Private Worlds (1935), kde hrál po boku Claudette Colbert. Americké divačky podlehly jeho hlubokému, akcentovanému hlasu a tmavým očím, což z něj učinilo nového idola stříbrného plátna. V roce 1936 se Boyer stal mezinárodní hvězdou díky filmu Mayerling, kde ztvárnil rakouského korunního prince Rudolfa po boku Danielle Darrieux. Následovaly romantické role ve filmech The Garden of Allah (1936) s Marlene Dietrich a Conquest (1937) s Gretou Garbo, za který získal svou první nominaci na Oscara. V roce 1938 přišla jeho nejslavnější role v filmu Algiers, kde hrál prchajícího zloděje Pepe le Moko po boku Hedy Lamarr. Tento výkon mu přinesl druhou nominaci na Oscara a inspiroval animovanou postavu Pepé Le Pew ve filmech Looney Tunes. Vrchol kariéry ve 40. letech Ve 40. letech Boyer pokračoval v úspěšné kariéře. Ztvárnil objekt nenaplněné lásky Bette Davis ve filmu All This, and Heaven Too (1940) a hrál po boku Olivie de Havilland a Paulette Goddard v Hold Back the Dawn (1941). V roce 1943 obdržel čestný Oscar za založení Francouzské výzkumné nadace, kterou vytvořil koncem 30. let jako výzkumné centrum pro hollywoodské produkce, aby na plátně věrněji zobrazovaly francouzskou kulturu. Jedním z jeho nejpamátnějších výkonů byla role manipulativního manžela ve filmu Gaslight (1944) s Ingrid Bergman, který mu vynesl třetí nominaci na Oscara. V tomto psychologickém thrilleru ztvárnil muže, který se snaží přesvědčit svou novomanželku, že se zbláznila, aby mohl získat její majetek. Tento film se stal klasikou žánru a termín "gaslighting" se dodnes používá pro označení psychologické manipulace. Poválečná kariéra a přechod k charakterním rolím Po druhé světové válce, během níž byl Boyer krátce ve francouzské armádě a později podporoval francouzský odboj, se jeho kariéra začala měnit. V 50. letech elegantně přešel k charakterním rolím. V roce 1951 slavil triumf na Broadwayi v inscenaci Don Juan in Hell, za kterou získal zvláštní cenu Tony. Významným filmem tohoto období byl The Earrings of Madame de... (1953), který natočil ve Francii pod vedením režiséra Maxe Ophülse a který je dnes považován za mistrovské dílo. Boyer se také stal spoluzakladatelem úspěšné televizní společnosti Four Star Television spolu s Dickem Powellem a Davidem Nivenem. Účinkoval v televizních seriálech jako Four Star Playhouse (1952-1956), za který byl nominován na cenu Emmy, a později v The Rogues (1964-1965). Pozdní kariéra a odkaz V 60. letech zůstal Boyer aktivní jako symbol staré hollywoodské galantnosti. Za svůj výkon ve filmu Fanny (1961) získal čtvrtou nominaci na Oscara. Mezi jeho další významné filmy z tohoto období patří The Four Horsemen of the Apocalypse (1962), How to Steal a Million (1966) s Audrey Hepburn a Barefoot in the Park (1967) s Jane Fondou. V 70. letech se jeho filmové vystoupení zpomalilo, ale stále přijímal zajímavé role. V roce 1974 získal zvláštní ocenění poroty na filmovém festivalu v Cannes za svůj výkon ve francouzském filmu Stavisky s Jean-Paulem Belmondem. Jeho posledním filmem byl A Matter of Time (1976), kde se opět setkal s Ingrid Bergman. V osobním životě byl Boyer znám svou věrností a oddaností. V roce 1934 se oženil s britskou herečkou Pat Paterson a jejich manželství trvalo 44 let až do její smrti. Pár měl jediného syna, Michaela Charlese Boyera, který v roce 1965 spáchal sebevraždu ve věku 21 let. Dva dny po smrti své ženy, která podlehla rakovině 24. srpna 1978, a dva dny před svými 79. narozeninami, Boyer ukončil svůj život předávkováním barbituráty. Charles Boyer zanechal bohaté filmové dědictví čítající více než 80 filmů. Byl čtyřikrát nominován na Oscara, získal zvláštní cenu Tony a má dvě hvězdy na hollywoodském chodníku slávy. Jeho hluboký hlas, francouzský přízvuk a sofistikovaný šarm z něj učinily ztělesnění evropské romantiky v Hollywoodu po více než čtyři desetiletí.