Heinrich George

Heinrich George, vlastním jménem Georg August Friedrich Hermann Schulz, se narodil 9. října 1893 ve Štětíně (dnes Szczecin v Polsku) jako syn bývalého palubního důstojníka císařského německého námořnictva. Byl významným německým divadelním a filmovým hercem, jehož kariéra zahrnovala období Výmarské republiky i nacistického Německa. Počátky kariéry George nedokončil školní vzdělání a místo toho se rozhodl pro hereckou dráhu, když začal navštěvovat herecké kurzy ve Štětíně. V roce 1912 debutoval na divadelních prknech v inscenaci Die keusche Susanne, kde ztvárnil číšníka. Jeho slibně se rozvíjející kariéra byla přerušena první světovou válkou, během níž se dobrovolně přihlásil do armády a v roce 1915 byl vážně zraněn. Po válce působil v Drážďanech v Albert Theatre a ve Frankfurtu v Schauspielhaus. Hvězda Výmarské republiky V roce 1921 se přestěhoval do Berlína, kde začal pracovat v Deutsches Theater pod vedením Maxe Reinhardta. Téhož roku se objevil ve svém prvním filmu Der Roman der Christine von Herre režiséra Ludwiga Bergera. Ve 20. letech se stal jedním z nejuznávanějších herců Výmarské republiky s klasickými divadelními rolemi jako Wallenstein, Falstaff a Faust. V roce 1923 založil spolu s herci Elisabeth Bergner a Alexandrem Granachem vlastní divadelní společnost Das Schauspielertheater, aby mohl pracovat jako nezávislý umělec. V letech 1925 až 1929 hrál především v berlínském divadle Volksbühne v inscenacích režírovaných Erwinem Piscatorem. Byl také aktivním členem Komunistické strany Německa. Filmová kariéra George se proslavil rolí ve filmu Metropolis (1927) režiséra Fritze Langa, kde ztvárnil postavu Grota, správce srdcového stroje. Mezi jeho další významné filmy z tohoto období patří Dreyfus (1930) a především Berlin Alexanderplatz (1931), kde hrál hlavní roli Franze Biberkopfa. Tato role je považována za jeden z vrcholů jeho filmové kariéry. Období nacismu Po nástupu nacistů k moci byl George nejprve klasifikován jako "nežádoucí" herec kvůli svým dřívějším politickým vazbám na komunisty a bylo mu zakázáno účinkovat ve filmových produkcích. Postupně se však dokázal s nacistickým režimem dohodnout. V roce 1937 byl jmenován "Staatsschauspieler" (herec národního významu) a v roce 1938 byl jmenován ředitelem Schiller Theater v Berlíně. Jako ředitel zaměstnával i umělce, kteří byli považováni za "nežádoucí", včetně historika umění Wilhelma Fraengera (komunisty) a katolického herce Roberta Müllera. George aktivně spolupracoval s nacisty a souhlasil s účinkováním v nacistických propagandistických filmech jako Hitlerjunge Quex (1933), Jud Süß (1940) a Kolberg (1945). V antisemitském filmu Jud Süß ztvárnil roli vévody Karla Alexandra Württemberského. Přes svou účast v propagandistických filmech dosáhl uměleckého vrcholu v dramatu Der Postmeister (1940) podle povídky Alexandra Puškina, kde jeho ztvárnění titulní role poštmistra je považováno za jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů. Poslední role a smrt Posledním filmem, ve kterém Heinrich George účinkoval, byl propagandistický válečný film Kolberg (1945), kde ztvárnil roli starosty Joachima Nettelbecka. Film měl premiéru 30. ledna 1945, jen několik měsíců před koncem druhé světové války. Po válce byl George zatčen sovětskou armádou jako kolaborant s nacistickým režimem. Navzdory své dřívější příslušnosti ke komunistické straně byl internován nejprve v Berlíně-Hohenschönhausenu a později v bývalém koncentračním táboře Sachsenhausen, který fungoval jako sovětský speciální tábor. Tam 25. září 1946 zemřel, fyzicky vyčerpaný a zesláblý, v důsledku komplikací po operaci slepého střeva. Jeho ostatky byly nalezeny až v roce 1994 v lese poblíž Sachsenhausenu a identifikovány pomocí porovnání DNA s jeho syny. Heinrich George byl ženatý s herečkou Bertou Drews, s níž měl dva syny - Jana George (narozeného 1932) a Götze George (narozeného 1938), který se později stal také známým hercem, proslulým především rolí detektiva Horsta Schimanského v televizním kriminálním seriálu Místo činu. Navzdory kontroverzní spolupráci s nacistickým režimem je Heinrich George považován za jednoho z nejvýznamnějších německých herců první poloviny 20. století, jehož výrazný herecký talent a charisma zanechaly nesmazatelnou stopu v historii německého divadla a filmu.