Lucia Bosé

Lucia Bosé se narodila 28. ledna 1931 v Miláně a byla italskou herečkou. Pocházela z rodiny Francescy Borloni a Domenica Bosé a po několik let pracovala v pekárně Pasticceria Galli ve svém rodném městě . V roce 1947 vyhrála druhou edici soutěže Miss Italia ve věku pouhých 16 let , což se stalo klíčovým momentem pro její vstup do filmového světa. Začátky filmové kariéry
Lucia Bosé získala roli v krátkém filmu Dina Risiho 1848 z roku 1948, než debutovala ve svém prvním celovečerním filmu Non c'è pace tra gli ulivi (No Peace Under the Olive Tree) z roku 1950, který režíroval Giuseppe De Santis . De Santis ji později obsadil znovu do filmu Roma, ore 11 (Rome 11:00) z roku 1952 . Lucia Bosé se rychle etablovala jako jedna z významných tváří italského neorealismu. Spolupráce s Michelangelo Antonionim
Ve stejném roce 1950 hrála Lucia Bosé po boku Massima Girottiho v Antonioniho prvním celovečerním filmu Cronaca di un amore (Story of a Love Affair) . Film vypráví příběh cizoložného páru, který plánuje zabít jejího manžela . V roce 1953 se Lucia Bosé s Antonionim znovu setkala ve filmu La signora senza camelie (The Lady Without Camelias), který pojednává o nově objevené hvězdičce a jejích zkušenostech v italském filmu . Mezinárodní úspěch
V roce 1955 se Lucia Bosé objevila ve filmech Gli Sbandati (Abandoned) a Muerte de un ciclista (Death of a Cyclist) . Juan Bardem ji obsadil do filmu Death of a Cyclist o cizoložném páru, který srazí cyklistu a nechá ho zemřít . Následující rok hrála hlavní ženskou roli ve filmu Cela s'appelle l'aurore (This is Called Dawn) Luise Buñuela . Osobní život a přerušení kariéry
V roce 1955 se Lucia Bosé provdala za Luise Miguela Dominguína, populárního španělského toreádora a příležitostného herce . Jejich první dítě, Miguel Bosé, se narodilo v Panamě 3. dubna 1956, druhé dítě Lucia se narodilo v roce 1957 a třetí, Paola, v roce 1960 . Lucia Bosé a její manžel byli manželi až do roku 1968, ale jejich rozdíly se časem prohlubovaly, zejména kvůli jejímu nezájmu o býčí zápasy a jeho manželským nevěrám . Návrat k filmu
V roce 1960 si Lucia Bosé zahrála malou roli bez uvedení v titulcích ve filmu Le Testament d'Orphée (Testament of Orpheus) . Po rozvodu s Dominguínem se vrátila na plný úvazek k filmu a objevila se v takových snímcích jako Fellini Satyricon (1969), Under the Sign of Scorpio (1969), Something Creeping in The Dark (1971), L'ospite (1972), Arcana (1972), Nathalie Granger (1972), La messe dorée (1975), Lumière (1976) a Violanta (1976) . Lucia Bosé se objevila ve Felliniho filmu Fellini Satyricon z roku 1969 , kde hrála postavu „The suicides" . Pozdější kariéra
Lucia Bosé měla památné filmové výkony v Cronaca di una morte annunciata (Chronicle of a Death Foretold) Francesca Rosiho z roku 1987 s Rupertem Everettem, El niño de la Luna (Moon Child) Agustí Villarongy z roku 1989, Harem suaré (Harem) Ferzana Özpeteka z roku 1999 a I vicerè (The Viceroy) Roberta Faenzy z roku 2007 . Její poslední filmové vystoupení bylo v Alfonsina y el mar (One more time) Pabla Benedettiho a Davida Sordelly z roku 2013, kde hrála 80letou herečku, která se vrací do malého chilského města svého mládí, aby splnila sen svého otce o vytvoření televizního kanálu na místě, které nikdy nepoznalo televizi . Lucia Bosé zemřela 23. března 2020 v nemocnici v Segovii ve věku 89 let na zápal plic během pandemie COVID-19 .