Ewa Blaszczyk

Ewa Błaszczyk, narozená 15. října 1955 ve Varšavě v Polsku, je uznávaná polská herečka s bohatou filmovou, televizní a divadelní kariérou. Během své více než čtyřicetileté profesionální dráhy vytvořila přes 35 filmových a televizních rolí, které ji zařadily mezi významné osobnosti polské kinematografie. Vzdělání a divadelní začátky V roce 1978 absolvovala Státní vysokou školu divadelní (PWST) ve Varšavě. Svou hereckou kariéru zahájila ještě během studií v roce 1977, kdy debutovala na scéně varšavského Divadla Współczesny. V následujícím roce přešla na jednu sezónu do Národního divadla. V roce 1983 se vrátila zpět do Divadla Współczesny a od roku 1994 působí jako herečka v Divadle Studio. Její divadelní kariéra zahrnuje významné role jako Julie ve Shakespearově hře, Polly v Brechtově Žebrácké opeře a Johanka z Arku, všechny v režii Ryszarda Peryta. Filmový průlom a nejvýznamnější role Jedním z největších uměleckých úspěchů Ewy Błaszczyk je hlavní role Klary Małosz ve filmu Nadzór (1985) režiséra Wiesława Saniewského. Za tento výkon získala v roce 1985 prestižní ocenění Bronzové Lvy na Festivalu polských hraných filmů v Gdaňsku. Film vypráví příběh mladé ženy, která je za účast v hospodářské aféře odsouzena na doživotí. Z vlastní svatby je odvedena do vězení, kde porodí dítě, které je svěřeno do péče tchyně. Snímek je založen na skutečné události a bez příkras zobrazuje život za mřížemi, přičemž vybízí k zamyšlení nad hranicemi lidské svobody, spravedlnosti a podstatou lidství. Významným milníkem v její kariéře byla také role v devátém díle slavného cyklu Dekalog (1988) režiséra Krzysztofa Kieślowského. V této epizodě, inspirované devátým přikázáním "Nepožádáš manželky bližního svého", ztvárnila postavu Hanky, manželky lékaře, který trpí impotencí a pobízí ji, aby si našla milence. Film je považován za jeden z nejsilnějších dílů celého cyklu a předznamenal některé filmové postupy, které Kieślowski později využil ve svém slavném triptychu Tři barvy. Televizní tvorba V televizní tvorbě se Ewa Błaszczyk proslavila především rolí Katarzyny Pióreckiej v populárním seriálu Zmiennicy (1986) režiséra Stanisława Barei. V tomto satirickém seriálu ztvárnila mladou dívku, která se v přestrojení za muže nechá zaměstnat jako taxikář ve Varšavě. Seriál, který s humorem a nadsázkou zobrazoval absurdity každodenního života v Polsku poloviny 80. let, byl posledním dílem režiséra Barei, který bohužel zemřel před jeho premiérou v roce 1987. Původně se režisér dlouho nemohl rozhodnout, koho obsadit do role Katarzyny, nakonec však volba padla právě na Ewu Błaszczyk. Mezinárodní projekty Ewa Błaszczyk se prosadila i v mezinárodních filmových projektech. Jednou z nejvýznamnějších zahraničních rolí byla postava Heni Stahl ve slavném filmu Hanussen (1988) maďarského režiséra Istvána Szabó. Tento historický snímek s mezinárodním obsazením vypráví příběh jasnovidce, který předpovídá vzestup nacismu v Německu. Kromě toho účinkovala také v německém filmu Schon War Die Zeit (1988) a v polsko-německém dramatu Kornblumenblau (1988), kde ztvárnila roli komendantky. Pozdější kariéra V 90. letech a na počátku nového tisíciletí pokračovala Ewa Błaszczyk v aktivní herecké kariéře. Spolupracovala s významnými polskými režiséry jako Andrzej Kondratiuk (Mleczna droga, Ene..due...like...fake..), Marek Koterski (Nic śmiesznego, 1996) a Barbara Sass (Pokuszenie). V letech 1999-2007 se objevila v řadě populárních polských televizních seriálů, včetně Adam i Ewa, Miasteczko, Na dobre i na złe, Boża podszewka a Samo życie. Vedle herectví se Ewa Błaszczyk věnuje také zpěvu. S pěveckou kariérou začala již během studií, účastnila se přehlídek hereckého zpěvu ve Vratislavi a působila v kabaretu Jana Pietrzaka. Interpretuje písně významných polských autorů, včetně Agnieszky Osiecké, Jonasza Kofty a svého manžela Jacka Janczarského.