Zygmunt Hübner

Zygmunt Hübner, narozen 23. března 1930 ve Varšavě, Polsko, zemřel 12. ledna 1989 tamtéž, byl významný polský herec, divadelní režisér, pedagog a publicista. Patřil mezi nejvýznamnější divadelní umělce a umělecké ředitele poválečného polského divadla. Vzdělání a počátky kariéry Zygmunt Hübner absolvoval Státní divadelní školu ve Varšavě v roce 1952. Jeho profesní dráha začala rychlým vzestupem, když se v letech 1958-1960 stal uměleckým ředitelem divadla Teatr Wybrzeze v Gdaňsku. Již v tomto období se projevil jeho mimořádný talent a organizační schopnosti, které mu později vynesly pozici v jednom z nejvýznamnějších polských divadel. Národní Staré divadlo v Krakově V letech 1963-1969 působil Hübner jako ředitel prestižního Národního Starého divadla v Krakově (Stary Teatr), které patřilo mezi nejvýznamnější polské scény a jako jediné v Polsku bylo členem Unie evropských divadel. Pod jeho vedením divadlo rozvíjelo tradici kvalitního repertoáru a spolupracovalo s předními polskými režiséry. Mezi jeho významné režijní počiny z tohoto období patří světová premiéra hry Witkiewicze The Shoemakers (Ševci) v Gdaňsku v roce 1957, která byla po jediném představení zakázána cenzurou. Teatr Powszechny a vrchol kariéry Od roku 1975 až do své smrti v roce 1989 působil Zygmunt Hübner jako ředitel a umělecký vedoucí Teatru Powszechny ve Varšavě. Pod jeho vedením se toto divadlo stalo jednou z nejvýznamnějších polských scén, která přitahovala nejlepší herce a režiséry. Divadlo se zaměřovalo především na moderní repertoár, polský i zahraniční, s důrazem na sociální a morální témata. V roce 1989 bylo divadlo na jeho počest pojmenováno Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera. Jako režisér se Hübner proslavil adaptací knihy Conversations with an Executioner (Rozhovory s katem), kterou uvedl v Teatru Powszechny. Tato inscenace se stala významným kulturním počinem, který reflektoval složitou polskou historii. Filmová kariéra Vedle divadelní práce se Hübner věnoval také filmu, a to jak režii, tak herectví. Mezi jeho nejvýznamnější režijní počiny patří film Seksolatki z roku 1972, který se zabýval tématem dospívání a vztahů mladých lidí. Film vypráví příběh teenagerů Ani a Tomka, jejichž vztah je vystaven zkouškám, když se Ania dostává do prostředí nočních večírků s potenciálně ničivými následky. Jako režisér natočil také televizní film Gonitwa (1971), na kterém se podílel i jako scenárista společně s Markem Nowakowskim. Jako herec se proslavil rolí Dr. Michona ve světoznámém filmu The Tin Drum (Plechový bubínek) z roku 1979, režírovaném Volkerem Schlöndorffem. Tento film, adaptace stejnojmenného románu Güntera Grasse, získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes a Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Pedagogická a publikační činnost Zygmunt Hübner působil také jako děkan a profesor na Státní divadelní škole, na katedře režie. Byl generálním tajemníkem polského centra ITI (Mezinárodního divadelního institutu). Pravidelně přispíval do divadelního časopisu Dialog a publikoval několik knih o divadle, včetně titulů Conversations on Theatre (1953), Boguslawski, Man of the Theatre (1958) a Sorry, Nothing New (1978). Hübner byl zastáncem společensky a politicky angažovaného divadla, které má v Polsku dlouhou tradici. Jeho přístup k divadlu byl charakterizován důrazem na sociální a morální témata, což se odráželo jak v jeho režijní práci, tak v jeho publikační činnosti. Svým působením významně ovlivnil podobu polského divadla druhé poloviny 20. století a jeho odkaz je dodnes živý v podobě divadla, které nese jeho jméno a pokračuje v jeho uměleckém směřování.