Christine Boisson

Christine Boisson (8. dubna 1956, Salon-de-Provence, Francie – 21. října 2024, Paříž, Francie) byla francouzská herečka, která se proslavila svými výraznými rolemi v evropském i mezinárodním filmu. Počátky kariéry Christine Boisson se narodila v Salon-de-Provence ve Francii. Její matka byla Francouzka a otec pocházel z Karibiku. Svou hereckou kariéru zahájila poté, co se zaregistrovala v modelingové agentuře. Režisér Just Jaeckin si všiml její fotografie a obsadil ji do erotického filmu Emmanuelle (1974), kde ztvárnila dospívající dívku po boku hlavní představitelky Sylvie Kristel. Tento film, ačkoliv kontroverzní, jí přinesl mezinárodní pozornost. Studium a divadelní kariéra Po prvních filmových zkušenostech se Christine Boisson rozhodla dále studovat herectví, aby se vyhnula typovému obsazování založenému pouze na jejím vzhledu. V roce 1977 debutovala na divadelních prknech v Čechovově hře Racek pod režijním vedením Bruna Bayena. Divadlo se stalo významnou součástí její kariéry - během let 1975 až 2012 ztvárnila desítky divadelních rolí. V roce 2005 účinkovala v divadelní hře Viol od Botho Strauße (adaptace Shakespearova Tita Andronika) pod režijním vedením Luca Bondyho. Filmový průlom Skutečný průlom v její filmové kariéře přišel v roce 1980, kdy ztvárnila hlavní roli Cory, osamělé taxikářky, ve filmu Extérieur nuit (Venku, v noci) režiséra Jacquese Brala. V tomto melancholickém snímku o třech ztracených duších v nočním Paříži hrála po boku Gérarda Lanvina a Andrého Dussolliera. Její výkon byl kritiky vysoce ceněn a film se stal kultovním dílem francouzské kinematografie. Mezinárodní uznání V roce 1982 si Christine Boisson zahrála v prestižním filmu Identification of a Woman (Identificazione di una donna) slavného italského režiséra Michelangela Antonioniho. Tento film, který získal 35. výroční cenu na filmovém festivalu v Cannes, posílil její mezinárodní renomé jako vážené dramatické herečky. V tomto "antiromantickém" příběhu ztvárnila jednu ze dvou enigmatických žen, které vstupují do života filmového režiséra po odchodu jeho manželky. Ocenění a vrchol kariéry V roce 1984 získala Christine Boisson prestižní cenu Prix Romy Schneider (ocenění pro nejslibnější herečku) za svůj výkon ve filmu Rue Barbare (Barbarská ulice) režiséra Gillese Béhata. Toto ocenění potvrdilo její postavení jako jedné z nejvýraznějších francouzských hereček své generace. Během 80. a 90. let pokračovala v natáčení významných filmů, včetně snímků jako L'aube (Úsvit, 1986) režiséra Miklóse Jancsó, Jenatsch (1987), A New Life (Une nouvelle vie, 1993) režiséra Oliviera Assayase a Les marmottes (1993) režiséra Élie Chouraqiho. Mezinárodní projekty V roce 2002 se objevila v hollywoodském filmu The Truth About Charlie (Pravda o Charliem) režiséra Jonathana Demmeho, remaku klasického thrilleru Charade. Ve filmu, kde hlavní role ztvárnili Thandiwe Newton a Mark Wahlberg, hrála Christine Boisson policejní velitelku Dominique. Ačkoliv film nezískal příliš pozitivní kritiky, její účast v něm demonstrovala její mezinárodní uznání. Pozdější kariéra a odkaz Během své kariéry natočila Christine Boisson více než 80 filmů a televizních projektů. Spolupracovala s významnými režiséry jako Michel Deville, Alain Robbe-Grillet, Jacques Deray, Philippe Garrel, Hervé Palud, René Manzor, Uri Barbash, Yves Boisset, Claude Lelouch, Tonie Marshall, Xavier Gélin, Laetitia Masson a Maïwenn. V roce 2010 se stáhla z veřejného života po osobních problémech. Zemřela 21. října 2024 v Paříži ve věku 68 let na plicní onemocnění. Christine Boisson zůstává v paměti filmových fanoušků jako herečka s výraznou přítomností a magnetickým hlasem, která dokázala ztvárnit komplexní a často tajemné ženské postavy. Její filmografie zahrnuje jak komerční, tak umělecké filmy, a její přínos francouzské kinematografii je nepopiratelný.