Timo Linnasalo

Timo Linnasalo se narodil 15. prosince 1945 v Helsinkách ve Finsku. Je finský filmový střihač, režisér, scenárista a zvukař, který se stal významnou postavou finské kinematografie. Začátky kariéry Linnasalova filmová kariéra začala jako zvukař ve filmové společnosti Filminor na konci 60. let. Pracoval jako zvukař například na filmech režiséra Risto Jarvy (Bensaa suonissa, 1970; Kun taivas putoaa..., 1972) a Jaakko Pakkasvirry (Vihreä leski, 1968; Kesäkapina, 1970). Byl také jedním z členů scenáristického týmu filmu Kesäkapina. Režijní debut a první úspěch Linnasalův první vlastní režijní počin The Guarded Village 1944 byl dokončen v roce 1978. The Guarded Village 1944 (finský název: Vartioitu kylä 1944) je film z roku 1978 režírovaný Timo Linnasalem. Vartioitu kylä 1944 byl válečný film situovaný do malé vesnice na finsko-sovětské hranici, kde se po letech setkávají dva staří přátelé z dětství, kteří se ocitli na opačných stranách války. Jeden je finský voják, druhý ruský výsadkář, který kdysi se svou rodinou emigroval za hranice za lepšími podmínkami. Linnasalo za režii získal cenu Jussi. Vědeckofantastické dílo Aurinkotuuli (1980) byl film pokračující v tradici vzácného finského sci-fi žánru. Aurinkotuuli (The Solar Wind) je finský vědeckofantastický film z roku 1980 režírovaný Timo Linnasalem. Byl to příběh muže zmrazeného v 70. letech, který je oživován v roce 1999. Film byl založen na jediném románu Kullervo Kukkasjärviho a byl druhým finským filmem situovaným do budoucnosti; prvním byl Ruusujen aika (1969) od Risto Jarvy situovaný do roku 2012. Další režijní práce V roce 1984 Linnasalo uvedl dva filmy, Aikalainen a Päivää, herra Kivi. První z nich začal jako dokumentace divadelních zkoušek, ale vyrostl v interpretaci Dostojevského povídky Zápisky z podzemí. Byl to příběh situovaný do současných Helsinek o existencialistickém ruském klasikovi. Na další režijní příležitost musel Linnasalo čekat sedm let. Viiva vinita – tavallisen ihmisen museo (1991) je monolog osamělé ženy postavený na herečce Irma Junnilainen. Pozdější tvorba V roce 1993 Linnasalo režíroval krátký film Kaksi haukansilmää založený na novele Paavo Piskonena, jehož tématem bylo neporozumění mezi otcem a synem. Film Eros ja Psykhe (1997) založený na hře Eeva-Liisa Mannerové byl téma, které Linnasalo rozvíjel již od poloviny 80. let. Je to tragický milostný příběh mezi mladou dívkou a chlapcem a mystický příběh o paměti a nejasných hranicích mezi snem a skutečností. Práce střihaře Vedle své režijní kariéry působil také jako střihač mnoha filmů. V tomto ohledu je jeho filmografie velmi záslužná. Je známý jako střihač filmů The Guarded Village 1944 (1978), Le Havre (2011) a The Man Without a Past (2002). Timo Linnasalo se tak stal důležitou postavou finské kinematografie nejen jako režisér, ale i jako zkušený filmový střihač, který spolupracoval na významných dílech finského filmu. Hodnocení kariéry Linnasalo se nikdy nestal režisérem pro široké publikum. Jeho filmy nebyly významnými kasovními trháky, a proto měl Linnasalo občas potíže se získáváním financování pro své filmy. Přesto zanechal výraznou stopu ve finské kinematografii svými osobitými a umělecky náročnými díly, která kombinovala válečnou tematiku, existenciální otázky a experimentální přístupy k filmovému vyprávění.