Valerio Aprea

Valerio Aprea, narozen 11. dubna 1968 v Římě, Itálie, je italský herec. Jako synovec skladatele Tita Aprey získal vzdělání na Divadelním konzervatoři Giovan Battista Diotajuti, kde se diplomoval v oboru herectví, a následně vystudoval Dějiny filmu na univerzitě La Sapienza v Římě. Divadelní začátky a první role Svou hereckou kariéru zahájil v roce 1992 v divadelním představení Eredità. V následujících letech se objevil v mnoha divadelních inscenacích, včetně Le trachinie a Edipo a Colono (1993), La cantatrice calva (1995), I tre moschettieri e mezzo a Titanic (1997-1998), a Dramma della gelosia (1999) pod vedením Gigi Proiettiho. Jeho divadelní kariéra pokračovala spoluprací s dalšími významnými režiséry jako Pino Quartullo (Il vantone, 2001) a Pietro De Silva (Nudo e crudo, 2002). Zásadní pro jeho kariéru byla spolupráce se scenáristou a režisérem Mattiou Torrem, se kterým v roce 2003 vytvořil monolog In mezzo al mare, který získal ocenění na 17. ročníku přehlídky Attori in cerca d'autore. Filmová a televizní kariéra Na filmovém plátně debutoval v roce 2003 ve snímku Eccomi qua režiséra Giacoma Ciarrapica. Širší publikum ho však poznalo především díky kultovnímu seriálu Boris, kde ztvárnil jednoho ze scenáristů fiktivního seriálu Gli occhi del cuore. V této roli se objevil ve všech čtyřech sezónách a také v navazujícím celovečerním filmu Boris - Il film (2011). Významným milníkem v jeho kariéře byla role latinisty Mattii Argeriho v úspěšné filmové trilogii režiséra Sydneyho Sibilie I Can Quit Whenever I Want (Smetto quando voglio, 2014) a její pokračování Masterclass a Ad Honorem (obě 2017). Za tuto roli byl nominován na prestižní italskou filmovou cenu David di Donatello v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli. Významné filmové role Mezi další významné filmy, ve kterých Valerio Aprea účinkoval, patří komedie Nessuno mi può giudicare (2011) režiséra Massimiliana Bruna, Moglie e marito (2017) režiséra Simone Godana, La profezia dell'armadillo (2018) podle stejnojmenného komiksu Zerocalcare, režírovaný Emanuelem Scaringim, a La prima pietra (2018) režiséra Rolanda Ravella. V roce 2020 se objevil ve filmu Figli, který napsal jeho dlouholetý spolupracovník Mattia Torre a režíroval Giuseppe Bonito. Film byl oceněn za nejlepší původní scénář na cenách David di Donatello 2021. Spolupráce s Mattiou Torrem Zvláštní místo v Apreově kariéře zaujímá dlouholetá spolupráce se scenáristou a režisérem Mattiou Torrem, který předčasně zemřel v roce 2019. Kromě divadelních monologů In mezzo al mare (2003) a Gola e altri pezzi brevi (2012) spolu vytvořili také představení Qui e ora (2013). Tyto divadelní kusy byly v roce 2022 uvedeny na televizní stanici Rai3 a platformě RaiPlay jako součást projektu Sei pezzi facili s televizní režií Paola Sorrentina. Od roku 2020 Aprea také spolupracoval s televizním pořadem Propaganda Live, kde interpretoval monology napsané různými autory, především právě Mattiou Torrem. V roce 2022 byl Valerio Aprea nominován na cenu Nastri d'Argento jako nejlepší herec ve vedlejší roli za seriál A casa tutti bene. Jeho všestranný herecký talent a osobitý styl mu umožňují úspěšně se pohybovat mezi divadlem, filmem a televizí, kde patří mezi respektované osobnosti současné italské kinematografie.