Antonín Navrátil

Antonín Navrátil se narodil 12. září 1931 ve Vsetíně a zemřel 7. července 1998 v Praze. Byl českým filmovým režisérem, dokumentaristou, dramaturgem, scenáristou, filmovým historikem, teoretikem a pedagogem. Vzdělání a začátky kariéry Antonín Navrátil absolvoval FAMU v roce 1954 na oboru režie se specializací na dramaturgii dokumentárních a populárně-vědeckých filmů, přičemž patřil mezi první generaci studentů této fakulty. Dokumentárnímu filmu zůstal věrný celý život a režíroval a dramaturgoval bezpočet dokumentů. Na škole asistoval F. A. Šulcovi a postupně se stal jednou z klíčových postav československé dokumentární kinematografie. Filmová tvorba K jeho nejlepším filmům patří střihový film o Slovenském štátu Maličká ríša z roku 1965. Tento střihový film pojednával o vojnovom slovenskom štáte a důsledcích fanatického nacionalizmu. Mezi jeho další dokumentární díla patří filmy Zo starého nové (1964), První velký případ (1963), Nebráňte novému životu (1962) a Trikrát prečo (1962). Navrátil byl také autorem odborných publikací, včetně knih Cesty k pravdě či lži (1968), Sovětský dokumentární film, Jiří Lehovec (1884) a Dziga Vertov, revolucionář dokumentárního filmu (1974). Pedagogická činnost Profesor Antonín Navrátil patřil ke stálicím FAMU, které jako pedagog věnoval celých 43 let. Deset let vedl katedru dokumentární tvorby (1980-1990), kde vytvářel svobodnou atmosféru pro experimenty a tvůrčí počiny. Vychoval dnešní přední dokumentaristy jako O. Sommerovou, F. Feniče, P. Kouteckého, ale i filmaře, kteří se později věnovali hranému filmu, jako Jana Svěráka, s nímž přebíral v Los Angeles studentského Oscara za Ropáky, F. Renče či I. Pavláskovou. Často navštěvoval mezinárodní filmové festivaly, kde navazoval profesionální kontakty, sám o dokumentárních filmech psal a byl jedním z mála, který se historií tohoto oboru zabýval.