Otakar Horký

Otakar Horký, narozen 21. listopadu 1920 ve Veselí nad Moravou, zemřel 6. října 1981 v Uherském Hradišti, byl český hudebník, básník, dramaturg, scénárista a pedagog. Dětství a vzdělání Otakar Horký pocházel z rodiny obchodníka Antonína Horkého, který po neúspěchu v podnikání emigroval v roce 1924 do Jižní Ameriky, kde zmizel beze stopy. Jeho matka Marie Horká musela z existenčních důvodů přesídlit s matkou a dvěma malými syny (Otakarem a Josefem) do Uherského Hradiště, kde si našla skromnou obživu. Otakar Horký absolvoval Gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval v roce 1940 jako poslední maturant před uzavřením českých škol během okupace. Po válce vystudoval obor filozofie a angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ovládal pět jazyků - angličtinu, francouzštinu, latinu, němčinu a částečně ruštinu. Hudební kariéra V roce 1939 začal Otakar Horký jako samouk hrát na klarinet a saxofon v cimbálové muzice Slováckého krúžku v Uherském Hradišti, kde se setkal s muzikantem Jaroslavem V. Staňkem. Během studií v Praze byl členem souboru Josefa Vycpálka. Po návratu do rodného kraje v roce 1950 spoluzaložil soubor Hradišťan, kde působil jako klarinetista a člen vedení spolu s Jaroslavem V. Staňkem a Jaroslavem Čechem. Autorsky se podílel na tzv. nové tvorbě, přičemž jeho nejznámější skladbou je verbuňk "Dobré je, dobré je, že už néni pána" na text Anežky Gorlové, který zazněl i v Jirešově filmu Žert podle románu Milana Kundery. Zajímal se také o výtvarnou stránku lidové kultury a podle Mánesových kreseb rekonstruoval pro Hradišťan bílovský kroj. Profesní dráha a filmová tvorba Během okupace pracoval jako úředník v nemocniční pojišťovně a na pracovním úřadě, kde pomáhal českým dělníkům vyhnout se nasazení v Říši. Po studiích působil jako pedagog na střední zdravotnické škole, později se stal ředitelem střední ekonomické školy a vychovatelem učňovské mládeže. Následně pracoval jako dramaturg Slováckého divadla v Uherském Hradišti a inspektor pro kulturu ONV. Od roku 1964 působil jako dramaturg a scénárista Československé televize v Brně, kde vytvořil významné televizní dokumenty - "Dalekonosné housle" o horňáckém primáši Joženovi Kubíkovi (1970) a "Pod hluckou tvrzí" o jízdě králů (1971). Ve filmu se objevil jako herec - klarinetista ve slavném snímku Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968), který byl po nástupu normalizace zakázán a uložen do trezoru. Literární tvorba a pozdní léta Otakar Horký byl také uznávaným básníkem. Vydal sbírku básní "Struny a pentle" (1958) a knihu "Strážnice" (1960) s fotografiemi Oldřicha Rakovce. Jeho další dílo "Romance o Verunce" s grafikami Vladislava Vaculky již v roce 1971 nesmělo být vydáno. Po roce 1968 byl pro své názory vyhozen z Československé televize a až do důchodu pracoval jako technický redaktor deníku Lidová demokracie v Brně, kde mu byla zakázána publikační činnost. Během brněnského pobytu navázal přátelství s básníky Janem Skácelem a Oldřichem Mikuláškem a režisérem Aloisem Hajdou, které rovněž totalitní režim po roce 1968 umlčel. V roce 1954 se oženil s profesorkou Annou Odstrčilovou, s níž měl tři děti - Martina, Olgu a Tomáše. Zemřel 6. října 1981 na zhoubnou nemoc. Teprve po návratu demokracie vydal Klub kultury v Uherském Hradišti posmrtně výbor z jeho nevydané poezie "Sestřička poezie" (1999).