Dalibor Brázda

Dalibor Brázda (9. září 1921, Fryšták – 17. srpna 2005, Dietikon, Švýcarsko) byl významný český dirigent, skladatel a aranžér, který svou uměleckou dráhu spojil především s orchestrální a filmovou hudbou. Narodil se ve Fryštáku v objektu dnešní radnice, kde byl tehdy i byt jeho rodiny. Již od dětství projevoval mimořádné hudební nadání, které dále rozvíjel studiem na konzervatoři a následně na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval dirigování u věhlasného Václava Talicha a skladbu u Václava Kaprála. Jeho profesní dráha začala působením v České filharmonii jako fagotista. V letech 1941 působil jako fagotista orchestru FOK a mezi lety 1946–1948 jako fagotista Smetanova divadla v Praze a Českého komorního orchestru. Dirigentská a skladatelská kariéra Brázda se brzy prosadil jako talentovaný dirigent. Působil v Osvobozeném divadle a v pražském Hudebním divadle v Karlíně, kde střídal u dirigentského pultu Karla Vlacha. Založil vlastní hudební těleso – Smyčcový orchestr Dalibora Brázdy (později známý jako Kouzelné smyčce Dalibora Brázdy), se kterým nahrál řadu úspěšných desek. V letech 1961–1965 působil jako dirigent operety Divadla J. K. Tyla v Plzni. Jeho dirigentské umění bylo oceňováno i v zahraničí – hostoval například ve vídeňské Volksoper a v newyorské Every Man Opera. Filmová tvorba Ve filmové oblasti se Dalibor Brázda podílel na několika významných snímcích. V roce 1959 dirigoval Filmový symfonický orchestr (FISYO) při natáčení hudby k psychologickému dramatu Křižovatky režiséra Pavla Blumenfelda. Film vypráví příběh osmnáctiletého Dalibora Daňka, který po problematickém dětství v dětském domově hledá své místo v životě. V roce 1965 se Brázda podílel na kultovním českém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka. V tomto snímku, který patří ke klenotům české hudební kinematografie, dirigoval svůj orchestr při nahrávání některých hudebních čísel. Film, v němž se zbraně mysticky proměňují v hudební nástroje, se stal jedním z nejúspěšnějších československých muzikálů své doby. Emigrace a pozdější léta Pro své politické názory byl Dalibor Brázda režimem perzekuován, což vedlo k jeho emigraci. Do roku 1969 měl angažmá v Hamburku a následně se usadil ve Švýcarsku. V letech 1972–1987 vedl Stadtmusik Dietikon a mezi lety 1972–1997 také Stadtjugendmusik (Městskou hudbu mládeže) v Dietikonu. Ve Švýcarsku pokračoval v intenzivní hudební činnosti jako dirigent a aranžér. Z jeho tvůrčí dílny vzešla řada populárních písní, mezi nimi například "Plují lodi do Triany", kterou interpretovala Yvetta Simonová. V pražském Karlíně nastudoval před emigrací několik světoznámých muzikálů, včetně Bernsteinovy West Side Story (s Karlem Gottem, Evou Pilarovou a Martou Kubišovou) a My Fair Lady (s Milanem Chladilem a Nelly Geierovou). Dalibor Brázda zemřel 17. srpna 2005 ve švýcarském Dietikonu, kde strávil poslední desetiletí svého života. Odešel náhle, uprostřed tvůrčí práce nad notami. Jeho hudební odkaz zůstává trvalou součástí české kulturní historie, především díky jeho orchestrálním nahrávkám a přínosu k rozvoji českého muzikálu.