Marie Waltrová

Marie Waltrová, narozená 2. dubna 1897 v Plzni jako Marie Pechová, zemřela 20. července 1978 v Brně, byla významná česká herečka pocházející z prastarého hereckého rodu Pechů a Pešků. Rodinné zázemí a počátky kariéry Marie Waltrová se narodila do herecké rodiny - jejími rodiči byli herci Ladislav Pech (1866-1942) a Ema Pešková-Pechová (1869-1965). Největšího věhlasu z rodiny dosáhl její mladší bratr Ladislav Pešek (1906-1986). K herectví měla blízko již od dětství, kdy vystupovala v dětských úlohách v divadle na brněnské Veveří. Soukromě se učila hře na klavír, herectví a zpěvu. Po dokončení brněnské dívčí školy Vesna původně plánovala stát se lékárnicí, ale její životní dráhu změnil náhodný záskok v představení Majitelé hutí na scéně Národního divadla v Brně, kde v roce 1915 získala stálé angažmá. Divadelní kariéra Marie Waltrová byla nejen talentovaná, ale také krásná a během první světové války a dvacátých let se stala hvězdou přední brněnské scény. Díky pohybovým vlohám a předpokladům ke zpěvu působila i v operetě a baletu, její doménou však byla činohra. Po boku svého manžela Rudolfa Waltera, za kterého se provdala v roce 1921, vytvořila stěžejní role v klasických i moderních hrách. K jejím významným rolím patřily postavy v inscenacích Princezna Turandot, Mnoho povyku pro nic, Večer tříkrálový či Pygmalion. V roce 1935 opustila stálé angažmá v Zemském divadle a v letech 1935-1938 zde jen příležitostně hostovala. Spolu s manželem divadlo definitivně opustila v roce 1938. Od roku 1936 působila jako pedagožka na brněnské konzervatoři. V roce 1949 přijala nabídku a stala se členkou Městského divadla mladých v Brně (od roku 1955 přejmenovaného na Divadlo Julia Fučíka). V roce 1965 bylo toto divadlo zrušeno a část uměleckého souboru včetně Waltrové přešla do Divadla Bratří Mrštíků, kde ztvárnila svou poslední roli - Paní Niklovou v Hofmanově hře Synové. Filmová kariéra Do českého filmu vstoupila Marie Waltrová až ve zralém věku, v poválečném období. Její filmografie čítá pouze čtyři snímky, což bylo dáno především jejím brněnským angažmá. Filmové médium nikdy plně nevyužilo jejího hereckého talentu. Poprvé se na filmovém plátně objevila v roce 1949 v kriminálním dramatu Dnes o půl jedenácté režiséra Jiřího Slavíčka, kde ztvárnila roli ženy obchodníka Matušky. Následovala komedie Slepice a kostelník (1950) režisérů Oldřicha Lipského a Jana Strejčka, kde se představila jako manželka družstevníka Zbořila. Po jedenáctileté pauze se vrátila na filmové plátno v dramatu Kde řeky mají slunce (1961) režiséra Václava Kršky, kde hrála manželku lakomého tyranského mlynáře Bilanského. Svou poslední filmovou roli ztvárnila v pohádkovém snímku Zlaté kapradí (1963), kde se objevila jako Martinova matka. Ocenění a odkaz Za svou hereckou práci získala Marie Waltrová několik významných ocenění. V roce 1946 jí byla udělena Cena osvobození země Moravskoslezské za roli Matky ve stejnojmenné hře Karla Čapka. V roce 1949 získala nejvyšší ocenění v divadelní žatvě za roli Matky v dramatizaci stejnojmenného románu Maxima Gorkého. V roce 1954 jí byl propůjčen čestný titul Zasloužilá umělkyně. Marie Waltrová byla podle dobové kritiky talentovanou herečkou, která neměla dostatek hereckých příležitostí. Diváky si získala svou lidskostí, otevřeností a citlivostí. Zemřela v Brně ve věku 81 let a je pohřbena na Ústředním hřbitově města Brna.