Ela Šilarová

Ela Šilarová, 16. srpna 1907, Bohdaneč u Pardubic, herečka Ela Šilarová patřila mezi české divadelní a filmové herečky, jejíž kariéra se rozprostírala přes několik dekád 20. století. K umělecké dráze se soukromě připravovala u Běly Horské-Práškové pro herectví a u Sofie Timašovy pro zpěv. Až do roku 1945 působila jako herečka a zpěvačka v činoherních, operetních a kabaretních kočovných společnostech a na scénách pražských i oblastních kamenných divadel. Divadelní kariéra Během své divadelní kariéry vystupovala v řadě významných pražských divadel, například v Tylově divadle v Nuslích, Divadle U Nováků, a také v Českém divadle v Olomouci či Divadle Na Slupi, kde rovněž nastudovala tance. Na divadelních prknech byla často uváděna také pod jmény Ella Šilarová nebo Ela Šindelářová-Šilarová. Zpočátku ztvárnila milovnické úlohy, později se přehrála do různých komických rolí, které odpovídaly typu scény, u níž byla zaměstnána. Při herectví využívala svůj výrazný obličej s blond vlasy. Podílela se například na hrách jako Zkrocení zlé ženy (v roli Kateřiny) či V tom našem kostelíčku. Ještě před odchodem na odpočinek vystupovala v 50. letech v Kabaretu u sv. Tomáše a v Divadle estrády a satiry. Filmová kariéra Přestože byla Ela Šilarová především divadelní herečkou, větší uplatnění a trvalé zachycení své tváře nalezla ve filmu, který jí však nikdy neposkytl větší roli hodnou jejího talentu. Jako penzistka se na českém filmovém plátně 60. a 70. let objevovala v různých epizodních rolích. V první polovině 60. let ztvárnila role jako Kučerová ve filmu Tažní ptáci, zákaznice v Kolik slov stačí lásce?, žena zahradníka Aleše v Zámek pro Barborku, Čechoameričanka ve Dva z onoho světa, listonoška v Král králů, drbna na ulici v Máte doma lva?, sousedka v Tchyně, žena u telefonní budky v Táto, přečti to!, hostinská v Marie, dáma v Pět hříšníků, hudebnice ve vinárně v Hvězda zvaná Pelyněk, příbuzná v Bubny a žena v obchodě v Třiatřicet stříbrných křepelek. V druhé polovině 60. let se objevila v řadě dalších filmů, například jako svatebčanka ve Fantomu Morrisvillu, kuchařka v Poslední růži od Casanovy, porodní bába v Happy End, prodavačka v bufetu v Dívce s třemi velbloudy, sousedka v Přísně tajné premiéře, biletářka v Klec pro dva, dáma v dostavníku v Jarní vody, vedoucí prodejny koženého zboží v Nejlepší ženská mého života a Beneška v Čest a sláva. Její nejvýraznější rolí z 60. let byla postava zvědavé sousedky na schodech v Podskalského komedii Světáci (1969), kde její zvědavost potrestá otázkou okradený Jaroušek Novák z Hodonína v podání Vladimíra Menšíka. Filmová kariéra v 70. letech V normalizačních 70. letech na ni připadly úkoly sekretářky ve Velké neznámé (1970) Pavla Hobla, služky v Sequensově krimi Pěnička a Paraplíčko (1970), kuchařky ve středometrážním příběhu Pan Tau a Claudie (1970) Jindřicha Poláka, garderobiérky Zdeničky ve Valčanově psychologickém dramatu Šance (1971), staré dámy v koprodukčním dětském filmu Jiřího Hanibala Karlovarští poníci (1971), sousedky ve Fukově Akci Bororo (1972), komunistické poslankyně v historickém dramatu Dvacátý devátý (1974) Antonína Kachlíka, dámy v divadle a sousedky v paneláku v satirických komediích režiséra Petra Schulhoffa Já to tedy beru, šéfe...! (1977) a Já už budu hodný, dědečku! (1978). Na filmovém plátně se naposledy objevila po čtyřleté přestávce v 80. letech jako hejtmanová v příběhu Antonína Kachlíka Kouzelné dobrodružství (1982). Vystupovala také v rozhlase, v televizi (mj. v pořadech Tchýně, Popel či seriálu Hříšní lidé města pražského) a na gramofonových deskách. Ela Šilarová, ačkoliv nikdy nedosáhla takové proslulosti jako někteří její kolegové, obohatila český film řadou malých rolí a epizodek, kterými dodávala charakteristický ráz těmto snímkům a zanechala tak nesmazatelnou stopu v české kinematografii.