Jiří Ropek

Jiří Ropek, narozen 1. července 1922 v Praze, zemřel 21. června 2005 v Praze, byl významný český varhaník, skladatel a hudebník, který se podílel také na filmové hudbě. Hudební vzdělání a kariéra Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval hru na varhany na Pražské konzervatoři pod vedením Bedřicha Antonína Wiedermanna, u něhož později pokračoval ve studiu i na Akademii múzických umění. Po absolvování působil na AMU dva roky jako asistent a od roku 1952 jako externí učitel. V roce 1953 byl z politických důvodů donucen toto zaměstnání opustit a následujících 15 let pracoval jako varhaník v krematoriu v Pardubicích. Později se stal varhaníkem v kostele sv. Jakuba v Praze, kde navázal na odkaz svého učitele. Jeho pravidelné "Varhanní hodinky" – varhanní recitály – přitahovaly v době komunismu do kostela stovky posluchačů. Od roku 1970 působil jako profesor na pražské konzervatoři, kde vyučoval dvacet let. Filmová tvorba Jiří Ropek se ve filmové tvorbě uplatnil především jako varhanní sólista. Jeho první významnou filmovou prací byla hudební spolupráce na válečném dramatu Tenkrát o vánocích z roku 1958, kde účinkoval jako sólista na varhany. Film režiséra Karla Kachyni vypráví příběh z konce druhé světové války, kdy prapor kapitána Hlouška dobude podhorskou vesnici a vojáci by rádi oslavili Vánoce společně s vesničany. Z německých pozic se přitom line vánoční a klasická hudba. V jedné z klíčových scén filmu se k údivu vojáků z německých zákopových linií ozývá vánoční hudba, kterou interpretoval právě Jiří Ropek. V roce 1965 se Ropek podílel na krátkém experimentálním filmu J.S. Bach - Fantasy in G Minor režiséra Jana Švankmajera. V tomto snímku hraje muž (varhaník) Bachovu skladbu na varhany, přičemž je jeho hra doprovázena obrazy kamenných zdí s prasklinami a otvory, které rostou a zmenšují se, prostřihávanými záběry dveří a oken s drátěnou mřížkou. Film sleduje muže vstupujícího do budovy a poté do místnosti, kde usedá a začíná hrát Bachovu skladbu. Varhaník ve filmu stoupá po schodech, odhodí shnilé jablko, zakousne se do lepšího a poté začne hrát Bachovu Fantasii g-moll. V tomto okamžiku se film stává imaginativním stop-motion doprovodem využívajícím vyobrazení hrubě tesaných zdí a zrezivělých předmětů, které vytvářejí neobvyklý, ale nádherný kontrapunkt k velkolepé hudbě. Jiří Ropek se také podílel na hudbě k populárnímu televiznímu seriálu 30 případů majora Zemana (1975). V epizodě Křížová cesta hrál na varhany Toccatu, kterou ve filmu předstíral postava Michálka ztvárněná hercem Jiřím Valou. Za svou interpretaci byl Ropek oceněn prestižní cenou Charlese Crosse. V roce 1984 se objevil v krátkém filmu Nesmírná únava materiálu režiséra Michala Herze, kde vystupoval jako on sám. Mezinárodní úspěchy Jiří Ropek dosáhl významných mezinárodních úspěchů. Jeho nahrávky Toccaty a fugy d-moll Josefa Segera a Fugy a-moll Františka Xavera Brixiho byly v roce 1961 vyznamenány prestižní cenou Charlese Crosse. Byl prvním varhaníkem, který koncertoval v londýnské síni Royal Festival Hall. V roce 1968 zahajoval kulturní část olympiády v Mexiku. V roce 1995 obdržel jako první umělec z východního bloku diplom čestného člena britské Královské varhanické koleje - Royal College of Organists. Skladatelská činnost a odkaz Od padesátých let 20. století se Ropek věnoval také skladbě. Celoživotní obdiv ke gregoriánskému chorálu a latinskému jazyku dal vzniknout řadě skladeb pro varhany sólo i v kombinaci s nástroji a vokálním dílům duchovního charakteru. Již jedna z prvních varhanních skladeb z roku 1956 Variace na Victimae Paschali Laudes je dodnes jeho nejhranější kompozicí a byla vydána tiskem v Anglii. Dále je autorem Toccaty a fugy, Toccaty, Partity na Adoro te devote, vesměs premiérovaných špičkovými anglickými a americkými varhaníky, a sonát pro flétnu, trubku, hoboj a housle s varhanami. K rozsáhlejším vokálně-instrumentálním dílům patří Missa in C, Missa brevis, Te Deum, Pocta anonymovi a Vánoční fantasie. Jiří Ropek zemřel v roce 2005 v Praze a byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Jeho přínos české filmové hudbě spočívá především v autentické interpretaci varhanních skladeb, které dodávaly filmům jedinečnou atmosféru a uměleckou hodnotu.