Albert Dupontel

Albert Dupontel, narozen 11. ledna 1964 v Saint-Germain-en-Laye ve Francii, je významný francouzský herec, režisér a scenárista. Původně studoval medicínu po vzoru svého otce, ale zklamán nemocničním prostředím se rozhodl věnovat divadlu a svou kariéru zahájil jako stand-up komik. Herecká kariéra Dupontel se na filmovém plátně poprvé objevil v roce 1988 ve snímku Encore a postupně si budoval kariéru jako charakterní herec. Mezi jeho významné herecké role patří účinkování v kontroverzním filmu Irreversible (2002) režiséra Gaspara Noého, kde ztvárnil jednu ze tří hlavních postav po boku Vincenta Cassela a Monicy Bellucci. Film, vyprávěný v obráceném chronologickém pořadí, vzbudil při premiéře v Cannes značný rozruch svým explicitním zobrazením násilí. Za svou hereckou kariéru byl Dupontel čtyřikrát nominován na Césara. Mezi jeho další významné herecké výkony patří role v filmech A Self-Made Hero režiséra Jacquesa Audiarda, Love Me No More Jeana Beckera, Paris Cédrica Klapische a Intimate Enemies Florenta Emilia Siriho. Jeho všestranný herecký talent mu umožnil pohybovat se mezi různými žánry od dramatu přes thriller až po komedie. Režisérská dráha Jako režisér debutoval v roce 1996 černou komedií Bernie, která získala Grand Prize na 9. Yubari International Fantastic Film Festival. Film vypráví příběh třicetiletého sirotka, který se vydává hledat své rodiče a dostává se do spirály násilí a absurdních situací. Dupontel v něm ztvárnil i hlavní roli a položil základy svého osobitého režijního stylu, který kombinuje černý humor, sociální kritiku a vizuálně výrazné scény. V následujících letech natočil několik dalších filmů, včetně Le Créateur (1999) a Enfermés dehors (2006), které upevnily jeho pověst jako tvůrce svérázných, často kontroverzních komedií s prvky společenské kritiky. Mezinárodní úspěch Skutečný průlom v jeho režisérské kariéře přišel s filmem 9-Month Stretch (9 mois ferme) z roku 2013. Tato komedie o soudkyni, která zjistí, že je těhotná s mužem obviněným z vraždy, získala šest nominací na Césara, včetně kategorií nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší herec pro Dupontela. Film nakonec získal ocenění za nejlepší herečku pro Sandrine Kiberlain a za nejlepší původní scénář. Ještě větší úspěch zaznamenal s historickým dramatem See You Up There (Au revoir là-haut) z roku 2017, adaptací románu Pierra Lemaitrea. Film sleduje osudy dvou válečných veteránů z první světové války, kteří se po návratu domů pouštějí do podvodného plánu s válečnými památníky. Dupontel zde opět spojil režii s hlavní rolí a vytvořil vizuálně působivé dílo, které kritika označila za "současně velkolepé i výstřední". Film získal pět Césarů, včetně ceny za nejlepší režii a nejlepší adaptovaný scénář. Vrchol kariéry V roce 2020 natočil Dupontel tragikomedii Adieu les Cons (Sbohem blbci), která vypráví příběh těžce nemocné 43leté ženy hledající svou dceru, kterou byla nucena v mládí dát k adopci. Navzdory pandemii COVID-19 a uzavření kin film zaznamenal mimořádný úspěch u diváků i kritiky. Na 46. ročníku cen César v roce 2021 získal sedm ocenění, včetně cen za nejlepší film, nejlepší režii a nejlepší původní scénář. Stal se tak Dupontelovým dosud nejúspěšnějším filmem a potvrdil jeho pozici mezi nejvýznamnějšími současnými francouzskými filmaři. Umělecký styl Albert Dupontel je známý svým osobitým režijním stylem, který kombinuje černý humor, vizuální nápady a sociální kritiku. Jeho filmy často obsahují prvky absurdity a grotesky, ale zároveň se dotýkají vážných společenských témat. Inspiraci čerpá mimo jiné z tvorby Monty Python, jejichž vliv je patrný v jeho komediálních postupech. Dupontel je také znám tím, že ve svých filmech často obsazuje herce z netradičních prostředí nebo neherců, což dodává jeho dílům autenticitu. Jako režisér, scenárista i herec v jedné osobě má Albert Dupontel plnou kontrolu nad svými projekty, což mu umožňuje vytvářet filmy s výrazným autorským rukopisem. Jeho tvorba je ceněna za originální přístup k vyprávění příběhů, vizuální invenci a schopnost balancovat mezi humorem a vážnými tématy.