Jiřina Sedlářová

Jiřina Sedláčková, narozena 14. května 1914 v Přestavlkách u Benešova, zemřela 12. dubna 2002 v Kamenici u Prahy, byla česká herečka, zpěvačka a manekýnka. Od manekýnky k filmové hvězdě Jiřina Sedláčková vstoupila do světa umění díky své práci manekýnky, kdy předváděla modely pro přední módní salony, především pro Hanu Podolskou. Její fotogenická tvář se brzy stala známou ze stránek ženských módních časopisů. Na rozdíl od mnoha jiných mladých žen v tomto oboru ji však neprovázely herecké ambice a Sedláčková původně ve filmu hrát nechtěla. Ve světě modelingu si jí ale povšiml slavný režisér Karel Lamač, který ji nakonec k hraní přemluvil. Svěřil jí menší úlohu temperamentní dcery barona Kurta Bertranda (Jaroslav Marvan) Helenky v komedii Ducháček to zařídí (1938); v titulcích byla uvedena jménem svého prvního manžela – Sternová. Její slibná filmová kariéra netrvala dlouho. Krátká, ale intenzivní filmová dráha Její působení ve filmu trvalo poměrně krátce, hrála v pouhých dvanácti filmech. Za dva roky hrála ve dvanácti filmech, hrála několik různých typů mladých a emancipovaných dívek, podobných Heleně, ve snímcích Ideál septimy, Umlčené rty, Svět, kde se žebrá, Manželka něco tuší nebo Slečna matinka. Fotogenická tvář Jiřiny Sedláčkové způsobila, že ještě tentýž rok, co debutovala na filmovém plátně, vytvořila ještě pět filmových rolí blondýnky dávající almužnu v Cikánově komedii Svět, kde se žebrá (1938), mladé manekýnky v módním závodě Rafaela Klučiny (Jindřich Plachta) ve Slavínského komedii s oblíbenou Věrou Ferbasovou Slečna matinka (1938), Vlasty Douchové v melodramatu Umlčené rty (1938) Karla Špeliny, Máni Vyskočilové v komedii Manželka něco tuší (1938) a neteře Věry v Ideálu septimy (1938) Václava Kubáska. I následující rok na Jiřinu Sedláčkovou čekalo pět menších i větších filmových úloh. Filmovým divákům se představila jako Máňa Dostálová v Kubáskových Ženy u benzinu (1939), modistka Vondráková v Tulákovi Macounovi (1939) Ladislava Broma, květinářka Tekla Jedličková v Pištěkově komedii Děvče z předměstí anebo všecko přijde na jevo (1939), Phoebe Tudorové v Bromově Bílé jachtě ve Splitu (1939). Její životní rolí, kde zdatně sekundovala nejen Oldřichu Novému v roli hraběte Camela, ale především Nataše Gollové v roli Evy Norové, byla Eliška Záhorská v již zmiňované crazy komedii Eva tropí hlouposti, natočenou podle předlohy Fan Vavřincové. Rok 1939 Sedláčkové hlavně přinesl nejvýznamnější a rovněž největší úlohu rozšafné a krásné Elišky Záhorské, která „vyzraje" nad svou matkou (Marta Májová) a vezme si Michala Nora (Oldřich Nový), jež se musel vydávat za anglického hraběte ve Fričově crazy komedii Eva tropí hlouposti (1939). V tomto filmu fenomenálně excelovala v komediální úloze potřeštěné Evy Norové zejména herečka Nataša Gollová. Konec kariéry a osobní život Na počátku okupace se na tři roky odmlčela aby se mohla plně věnovat divadelní tvorbě. Ještě si na ni opět vzpomněl režisér Martin Frič filmem Valentin Dobrotivý (1942) rolí neodbytné a dotěrné agentky prodejny automobilů, která donutí nového milionáře Valentina Plavce (Oldřich Nový) ke koupi automobilu. Tímto filmem nadobro ukončila svou filmovou dráhu. I tak zanechala otisk dvanácti rolí v české kinematografii, do jejíž dějin se už jednou provždy zapsala. Začala chodit do soukromé školy herectví a zpěvu u J.Koronebauerové, hrála v „Novém divadle" Oldřicha Nového, v „Moderním divadle" a divadle Anduly Sedláčkové. Ke konci roku 1944 se provdala za Jaroslava Brandejse, zámožného majitele pohostinství a především hotelu Esplanade, a rozhodla se ukončit hereckou kariéru, starat se o manžela a později i rodinu. Ještě za války se Sedláčková provdala za hoteliéra Jaroslava Brandejse, který vlastnil za Prahou známý hotel Esplanade, definitivně se vzdala herecké kariéry a začala se plně věnovat rodině a svému novému hotelu. V pohostinství pokračovala i v poválečných letech a v klidu a zapomenutí si dožila jako Jiřina Brandejsová. Bohužel naposled na sebe Jiřina Sedláčková upozornila zprávou o svém skonu 12. dubna 2002 v Kamenici u Prahy. Od té doby byla známá jako paní Jiřina Brandejsová, a divákům se zachovala navždy její tvář – mladá, usměvavá, krásná.