Jan Hilbert Vávra

Jan Hilbert Vávra, narozen 9. dubna 1888 v Praze, zemřel 8. ledna 1950 v Praze, byl český operní pěvec, hudební pedagog, malíř a sochař. Rodinné zázemí a umělecké počátky Jan Hilbert Vávra pocházel z významné umělecké rodiny. Narodil se do rodiny herce Národního divadla Jana Vávry (1861–1932). Jeho strýčkové Antonín (1847–1932) a Václav (1854–1922) Vávrové byli rovněž zpěváci a herci Národního divadla. Rod Vávrů byl starobylý, jeho děd Jan Vávra byl mlynářem a z jeho šesti synů byli tři úspěšní umělci spjatí s Národním divadlem. Jan Hilbert měl mladšího bratra Miloše, který vystudoval medicínu, ale věnoval se také herectví. Jeho bratr Miloš Vávra byl českým amatérským hercem a civilním povoláním lékařem. Hudební vzdělání a kariéra Umělecké tradici se začal věnovat i mladý Jan Hilbert. Zpěvu ho učil jeho strýček Antonín Vávra a později M. Battistinih (1906–1907). Studiu se věnoval také v Berlíně (1913–1914) a u D. Gillyho v Paříži (1914–1915). V roce 1911 se stal sólistou opery opavského německého divadla, kde absolvoval svůj divadelní debut. V následujícím roce hostoval v Národním divadle v roli Evžena Oněgina a v červnu téhož roku vystoupil v opeře Nikolaje Rimského-Korsakova „Sněguročka" v roli Mizgira, tehdy již jako člen Národního divadla. V Národním divadle setrval s přestávkami v letech 1914, 1916, a 1919 až do roku 1930. Později zde však ještě několikrát hostoval. V letech 1932–1933 byl ředitelem divadla Uranie a byl také dlouholetým pedagogem, neboť v letech 1939–1950 vyučoval zpěv na pražské konzervatoři. Výtvarná činnost Kromě herectví se věnoval rovněž malbě a sochařině. V těchto oborech mu byli učitelé Jaroslav Šetelík (malba), Hanuš Folkmann a Jaroslav Brůha (v sochařství). Vávra tvořil hlavně portréty a busty hudebních osobností. Ve Vávrově uměleckém životě bylo období, kdy se věnoval převážně svým malířským a sochařským aktivitám. Objektem jeho zájmu byli vynikající umělci z řad členů Národního divadla a další významné osobnosti tehdejšího veřejného života. Filmová kariéra Jan Hilbert Vávra se bohužel jen jednou objevil ve filmu. V malé roli zpěváka v hospodě „U kanónu" v Lamačově a Burianově slavné komedii C. a k. polní maršálek (1930). V této roli zpíval písničku „Hospodskou" („Číš poslední") a sám se doprovázel na harmoniku. Máme tak v této malé roli malinkou ukázku, jak asi vypadalo Vávrovo herectví a jeho zpěv. Všestranný umělec, známý a skvělý zpěvák Jan Hilbert Vávra zemřel 8. ledna 1950 v Praze ve věku pouhých, nedožitých šedesáti dvou let. Film C. a k. polní maršálek, ve kterém se Jan Hilbert Vávra objevil, patří k významným dílům české kinematografie. C. a k. polní maršálek je český film z roku 1930 s Vlastou Burianem v hlavní roli. Jde o první českou zvukovou komedii. Film byl komerčně neobyčejně úspěšný. Jedním z filmů, v nichž původně kabaretní a divadelní komik Vlasta Burian začal naplno uplatňovat své komediální schopnosti, se v roce 1930 stala hudební veselohra inspirovaná divadelní fraškou Emila Artura Longena. Protagonistou vyprávění je bývalý setník rakouskouherské armády František Procházka, který si zachovává vojenské cítění i poté, co byl předčasně penzionován. Na návštěvě u synovce Rudiho v zapadlé vojenské posádce je Procházka omylem považovaný za obávaného polního maršálka, který má přijet na inspekci. Svou roli si užije, zvrátí nešťastný běh řady událostí včetně Rudiho svatby a zazpívá si několik svižných písniček Járy Beneše včetně titulního songu. Jan Hilbert Vávra zemřel 8. ledna 1950 v Praze a pohřben byl v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově s bustou svého otce, kterou sám vytvořil.