Marie Svobodová

Marie Svobodová, 9. 9. 1871, Praha – 7. 4. 1960, České Budějovice, herečka Marie Svobodová se narodila 9. září 1871 v Praze jako Marie Paulová a pocházela z divadelnické rodiny. Narodila se jako desáté a poslední dítě v rodině strojvůdce. Její otec zemřel v roce 1875, kdy jí byly pouhé čtyři roky. Matka musela pracovat, proto Marii vychovávala její o 16 let starší sestra, která však v roce 1876 také zemřela. Později si ji matka vzala zpět k sobě a bydlely v Křemencově ulici na Novém Městě v Praze. Již v mládí milovala divadlo a často navštěvovala divadlo Aréna na Smíchově, kde na jevišti obdivovala například Eduarda Vojana, Marii Ryšavou a Marii Hübnerovou. Divadelní začátky K divadelní praxi ji pobídla biletářka ze Švandova divadla, když jednou zavítala do matčina obchodu. Pozvala ji na schůzku k řediteli J. Kubíkovi, který Svobodové začal dávat hodiny herectví. Po několika měsících byla přijata do divadla jako žačka. Od roku 1891 působila ve Švandově divadle, první tři sezony bez gáže, plat dostávala až čtvrtý rok. V roce 1894 odešla z Prahy k cestujícím společnostem - nastoupila k J. Faltysovi, ale tamní špatné poměry ji záhy přivedly do Frýdovy společnosti (1895), kde poznala svého budoucího manžela Oldřicha Svobodu (1872-1939). Po sňatku v roce 1896 působili výhradně ve stejných společnostech a divadlech. O jejích dalších hereckých počátcích toho není příliš známo, prošla několika venkovskými a kočovnými divadelními společnostmi. Její jméno se vyskytuje až od počátku dvacátých let především v souvislosti s jejím angažmá v Jihočeském národním divadle, kde působila v letech 1921-1930 spolu se svým manželem, hercem Oldřichem Svobodou. Významných úspěchů zde vytěžil i její manžel a obě dcery. Filmová kariéra V české kinematografii debutovala Marie Svobodová ve svých osmapadesáti letech na sklonku němé éry po boku svého manžela Oldřicha Svobody v úlohách manželů – průmyslníků v budějovickém dramatu Stáni Křivánka Osud tří srdcí (1929). Snímek je z historického hlediska zajímavý zejména tím, že jeho uvedení bylo zdrženo cenzurním zákazem. Některé „nevhodné" scény musely být vystřiženy a poté se mohla v lednu roku 1930 uskutečnit slavnostní premiéra v biografu Grand v Českých Budějovicích. V letech 1930-1932 hrála Marie Svobodová v Českém divadle v Olomouci, poté na delší čas divadlo opustila. Koncem třicátých let se ale znovu objevila v menších úlohách v několika filmech. Po téměř deseti letech se k filmové práci opět vrátila ve třech menších úložkách. Nejdříve byla úřednicí u továrníka Krouského (František Filipovský) v Cikánově komedii na motivy stejnojmenného románu Miloše Křenovského Vandiny trampoty (1938) s Věrou Ferbasovou v titulní dvojroli úřednice Vandy Karhanové a rozmazlené Čechoameričanky Ruth Baretové. V roce 1939 si zahrála roli Pepiny Součkové ve filmu Paní Kačka zasahuje a také účinkovala ve filmu Venoušek a Stázička, který režíroval Čeněk Šlégl. Po druhé světové válce strávila Marie Svobodová jednu sezónu na scéně Hanáckého divadla v Přerově (1945-1946), jako osmdesátiletá pak znovu přijala angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1951-1957). Vzhledem k vysokému věku již nehrála nijak často, v roce 1957 ale na jevišti ztvárnila titulní roli v adaptaci románu Babička od Boženy Němcové. Na plátnech kin se prezentovala naposledy dvěma epizodními rolemi stařenek v komedii Nejlepší člověk (1954) a životopisném filmu Jan Hus (1954). V roce 1954 ztvárnila roli vyděšené babky s vkladní knížkou v komedii Václava Wassermana a Ivo Nováka Nejlepší člověk s Vlastou Burianem v hlavní roli poštmistra Čeňka Plíška a stařenky na faře v dramatu Jan Hus (1954) Otakara Vávry. Stařenkou na faře se vlastně Marie Svobodová rozloučila s filmovými diváky. Pozdní léta a odkaz Důchod trávili manželé Svobodovi v Českých Budějovicích a Marie Svobodová spolupracovala s divadelním kroužkem závodního klubu při Československém rozhlase v Českých Budějovicích, vedeným Miroslavem Kalným. Zde hostovala například v roli babičky, provázející slovem dramatizaci pohádek Boženy Němcové. Rovněž nastudovala roli Savišny ve hře A. N. Arbuzova Šest zamilovaných. V závěru života se dočkala také hostování v pražském Národním divadle, kdy vystoupila dne 6. prosince 1952 ve sté repríze Jiráskovy hry Vojnarka v roli staré Havlové a začátkem roku 1954 ještě dvakrát v Jiráskově hře Samota v roli Barbory Vejrové. Ještě v roce 1954 o Marii Svobodové natočil režisér Oldřich Kříž krátký dokument Marie Svobodová (1954). Soukromý život Marie Svobodové však nebyl nikterak radostný. Po ztrátě manžela (kterého přežila o dvacet jedna let) se musela vyrovnat i se smrtí své mladší dcery, populární filmové herečky Anny Letenské, která byla za „schvalování" atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha i s manželem brutálně popravena v koncentračním táboře Mauthausen. S manželem Oldřichem Svobodou měla Marie Svobodová dvě dcery a obě se též věnovaly herectví. Starší Růžena Nováková (1899-1984) se prosadila jen v divadle, mladší dcera Anna Letenská (1904-1942) hrála i ve filmu a známá je především svým tragickým osudem jedné z mála obětí heydrichiády z řad umělců. O Marii Svobodové byl natočen dokumentární snímek s prostým názvem Marie Svobodová (1954), její osudy pak později přiblížila biografická kniha Jediná cesta pro Marii (1989). Marie Svobodová zemřela v Českých Budějovicích 7. dubna 1960 ve věku 88 let.