Ernst Waldow

Ernst Waldow, narozen 22. srpna 1893 v Berlíně, zemřel 5. června 1964 v Hamburku, byl významný německý filmový a divadelní herec. Pocházel z divadelní rodiny – jeho otec Carl Waldow byl známým berlínským hercem. Ernst, vlastním jménem Ernst Hermann Adolf De Wolff, původně toužil studovat hudbu a stát se kapelníkem, ale po smrti otce se rozhodl pro hereckou dráhu a absolvoval Reinhardtovu hereckou školu při Německém divadle v Berlíně. Divadelní začátky Svou divadelní kariéru zahájil v berlínském Lessingově divadle, odkud přešel do Lübecku. Jeho slibně se rozvíjející kariéru přerušila první světová válka, kdy byl povolán do vojenské služby. Po válce působil v Lipsku, Drážďanech, Stuttgartu a opět v Berlíně. Na divadelních prknech slavil úspěchy především ve hře "Wenn der Hahn kräht" (Když kohout zakokrhá), ve které vystoupil více než 250krát. Filmová kariéra před druhou světovou válkou Jeho vlastní filmová kariéra jako vyhledávaného herce začala s příchodem zvukového filmu. Waldow se prosadil především jako výrazný představitel vedlejších rolí. V roce 1936 ztvárnil nesmělého, ambiciózního asesora Mollweina ve filmu Carla Froelicha. O rok později exceloval jako August po boku hlavní hrdinky Grethe Weiserové ve filmu Die göttliche Jette (Božská Jetta) a ve stejném roce ztvárnil mladistvě pragmatického Ernsta Reichela v revuálním filmu "Und du mein Schatz fährst mit" (A ty, miláčku, jedeš se mnou) po boku Mariky Rökkové a Hanse Söhnkera. V roce 1939 se představil jako dotěrně neochvějně veselý potulný muzikant Sperling ve snímku "Das Ekel" (Protiva), který byl ušitý na míru Hansi Moserovi. Charakteristika hereckého projevu Waldow byl ideálním představitelem velkohubých, nervózních šéfovských typů, kteří občas předváděli kavalíry staré školy. Jeho postavy byly podobné těm, které hrál Louis de Funès, ačkoli v otázce pracovního vytížení za ním značně zaostávaly. Prototypem těchto přehnaných persifláží ekonomického zázraku byl v roce 1950 jeho hřmotný klenotník Bussmann v heimatfilmu "Schwarzwaldmädel" (Děvče ze Schwarzwaldu) – chlubivý, nesmírně pošetilý zbohatlík, který svému zaměstnanci nepřeje návštěvu kasina a s odkazem na své peníze se snaží okouzlit operetní divu. Poválečná filmografie Po druhé světové válce se Waldow vrátil na filmová plátna a vytvořil řadu významných rolí. V roce 1948 ztvárnil precizně věcného komisaře Schwerdtfegera ve filmu "Affäre Blum" (Případ Blum), který pojednával o skutečném případu z roku 1926, kdy byl německý židovský průmyslník obviněn z vraždy. Waldowův komisař raději věří bývalému příslušníkovi Freikorpsu než provést řádné vyšetřování a bez důkazů označí za pachatele žida Bluma. V roce 1953 se objevil v komedii "Hokuspokus" po boku Curta Goetze, který film také napsal a ztvárnil hlavní roli. Jednalo se o zdařilou adaptaci vtipné divadelní hry z roku 1925, plnou nečekaných zvratů v ději a brilantních dialogů. Film byl mistrně režírován Kurtem Hoffmannem, mistrem lehké komedie, kterému se podařilo udržet film v pohybu během statické centrální soudní scény. Vrchol kariéry v 50. a 60. letech V 50. a 60. letech patřil Ernst Waldow k nejobsazovanějším německým filmovým hercům. V roce 1960 ztvárnil "důstojně" roli chudého strýce Ernsta Augusta ve filmu "Das Spukschloß im Spessart" (Strašidelný zámek ve Spessartu), německé filmové komedii režiséra Kurta Hoffmanna. Hlavní roli v tomto filmu, stejně jako v předchozím snímku "Das Wirtshaus im Spessart" (Hostinec ve Spessartu), ztvárnila Liselotte Pulverová. K jeho dalším významným filmům z tohoto období patří "Der letzte Fußgänger" (Poslední chodec, 1960), kde ztvárnil Dr. Zollhöfera, "Sabine und die 100 Männer" (Sabina a 100 mužů, 1960) v roli agenta Lea Kroneho, "Ein Engel auf Erden" (Anděl na zemi, 1959) jako Corelli, "Peter schießt den Vogel ab" (Petr sestřelí ptáka, 1959) v roli generála Bumma a "Der Haus-Tyrann" (Domácí tyran, 1959) jako vyšetřující soudce Dr. Wallner. Závěr kariéry Během své dlouhé kariéry se Ernst Waldow objevil ve více než 160 filmech. Jeho poslední role přišly na začátku 60. let, kdy se objevil ve filmech "Schneewittchen und die sieben Gaukler" (Sněhurka a sedm kejklířů, 1962) jako pomocný ředitel Säuberlich a "Dicke Luft" (Hustý vzduch, 1962). Televize nehrála v jeho filmové tvorbě téměř žádnou roli, na obrazovce se objevil pouze v "Die Lästerschule" (Škola pomluv, 1961). Ernst Waldow zemřel 5. června 1964 v Hamburku ve věku 70 let. Byl rozvedený a měl jednoho syna.