Giovanni Calcagno

Giovanni Calcagno, narozen 22. října 1971 v Paternò na Sicílii, je italský herec, producent, divadelní režisér a vypravěč. Jeho herecká kariéra zahrnuje významné filmové, televizní i divadelní role, díky nimž se stal respektovanou osobností italské kinematografie. Počátky kariéry a divadelní tvorba Giovanni Calcagno vyrůstal v prostředí sicilské vypravěčské tradice, což významně ovlivnilo jeho umělecké směřování. Svou hereckou dráhu zahájil v roce 1996 v Centru divadelního výzkumu "Molo 2" v Catanii pod vedením Gioacchina Palumba. Později studoval na Mezinárodní filmové a divadelní škole v Ischii, kde spolupracoval s režisérem Mariem Martonem, který zásadně ovlivnil jeho divadelní kariéru. Pod Martoneho vedením ztvárnil role v představeních Edipus in Colono (2004) a Evening in Colono (2012). Martone ho později přivedl do Stálého divadla v Turíně pro inscenaci Death of Danton. Calcagno založil výzkumné centrum vypravěčství "Casa-Teatro" v Paternò a divadelní společnost Baternù. Jeho divadelní tvorba zahrnuje také role v inscenacích jako Serata a Colono a Othello. Filmová kariéra Calcagnova filmová kariéra zahrnuje spolupráci s významnými italskými režiséry a účast v mezinárodně uznávaných filmech. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování v snímku Buongiorno, notte (Good Morning, Night) z roku 2003, režírovaném Marcem Bellocchiem. V tomto historickém dramatu o únosu italského premiéra Alda Mora teroristickou skupinou Rudé brigády ztvárnil jednoho z únosců po boku herců jako Maya Sansa, Luigi Lo Cascio a Pier Giorgio Bellocchio. V roce 2008 se objevil ve filmu Si può fare (We Can Do That) režiséra Giulia Manfredonie, kde ztvárnil postavu Luky, jednoho z bývalých pacientů psychiatrické léčebny, který projevuje umělecké nadání pro instalaci parketových podlah. Film byl inspirován skutečnými příběhy sociálních družstev vzniklých v 80. letech v Itálii po uzavření psychiatrických léčeben v důsledku Basagliova zákona. Významnou roli získal také ve filmu Il racconto dei racconti (Tale of Tales) z roku 2015, režírovaném Matteem Garronem. Tento fantasy film, inspirovaný sbírkou pohádek italského básníka Giambattisty Basileho, představoval Garronův jediný anglicky mluvený film a soutěžil o Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. V roce 2010 se objevil v historickém dramatu Noi Credevamo (We Believed) režiséra Maria Martoneho, kde ztvárnil roli herce divadla Vicaria. Film, který získal sedm cen David di Donatello, vypráví příběh tří mladých mužů z jižní Itálie, kteří se v roce 1828 rozhodnou připojit k hnutí Mladá Itálie Giuseppe Mazziniho. V roce 2019 se Calcagno objevil v biografickém kriminálním dramatu Il traditore (The Traitor) režiséra Marca Bellocchia, které vypráví skutečný příběh Tommasa Buscetty, prvního sicilského mafiánského bosse, který se stal informátorem. Televizní tvorba a ocenění Giovanni Calcagno rozšířil svou hereckou kariéru i o televizní produkci, kde se objevil v seriálech jako Rome, Rex a L'ispettore Coliandro. Za svou práci získal prestižní ocenění Ciack d'Oro, což potvrzuje jeho herecké kvality a uznání v italském filmovém průmyslu. Další umělecké aktivity Kromě herectví se Calcagno věnuje také produkci a režii. Jeho všestranný talent se projevuje i v oblasti vypravěčství, kde čerpá ze své sicilské kulturní tradice. Přeložil do sicilštiny dílo Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho, čímž přispěl k zachování a rozvoji regionální kultury a jazyka. Giovanni Calcagno patří mezi výrazné osobnosti současné italské kinematografie, jehož herecký talent a všestrannost mu umožňují ztvárňovat širokou škálu postav v různých žánrech a formátech. Jeho práce odráží hluboké porozumění italské kulturní tradici a schopnost přinášet autentické a přesvědčivé herecké výkony.