Jan Fifka

Jan Fifka, narozen 24. září 1889 v Kolíně, zemřel 12. října 1970 v Praze, byl český operní pěvec a herec, který se proslavil především epizodními rolemi v umělecky hodnotných filmech čtyřicátých let. Vzdělání a operní kariéra Jan Fifka pocházel z Kolína a po maturitě začal studovat stavební fakultu na pražské ČVUT. Studia však nakonec opustil a rozhodl se věnovat svému pěveckému nadání, které zdokonalil pod vedením Karla Čecha a Antonína Vávry, sólistů Národního divadla. V srpnu 1916 byl angažován do operního souboru Národního divadla jako barytonista, kde setrval deset let. Hned po svém nástupu na naši první scénu začal Jan Fifka alternovat menší role v již hraných představeních a v první sezóně 1916-1917 nastudoval menší party v devíti nově chystaných operách. Na jevišti Národního divadla stál naposledy v opeře Mistři pěvci norimberští, která měla premiéru v březnu 1926. Zdravotní problémy a změna kariéry Kvůli ušní chorobě musel Jan Fifka v roce 1926 opustit stálé angažmá v Národním divadle. Nadále jako pěvec vystupoval jen příležitostně v rozhlase, koncertoval a pohostinsky zpíval i na oblastních scénách v Kladně nebo v Pardubicích. Se světem divadel a kultury zůstal spojen i v jiných profesích, uplatnil se například jako libretista a textař. Českými texty opatřil zahraniční melodie zpívané R. A. Dvorským nebo Jiřinou Salačovou. Do Pardubic se vrátil ve třicátých letech, kdy byl spoluředitelem Východočeského divadla. Později ve funkci ředitele vedl divadlo Uranie v pražských Holešovicích nebo hudební nakladatelství Accord. Filmová kariéra Po vzniku samostatné republiky se Jan Fifka poprvé objevil před filmovou kamerou. Hudebního skladatele Žatkovského hrál ve filmu Plameny života (1920), který je dnes sice širší veřejnosti prakticky neznámý, v kontextu doby ale patřil k nejlepším dílům z tvorby Václava Binovce. O tři roky později pak hrál lékaře ve filmu Buď připraven (1923). Tento pozapomenutý snímek Svatopluka Innemanna vznikl podle scénáře divadelníka a skautského vedoucího Františka V. Kučery. Film divákům předvádí činnosti, hry a dovednosti – včetně záchrany lidského života – skautů na letním táboře u zámku Orlík. Natáčení se zúčastnili skauti z pražského třicátého oddílu a pracovníci panství rodu Schwarzenbergů. Kromě všech výše uvedených aktivit se ve čtyřicátých letech Jan Fifka vrátil také k filmování a menšími rolemi přispěl do osmi titulů. Kromě několika bezejmenných úloh hostů nebo návštěvníků ztvárnil postavu ředitele vídeňské opery v melodramatu Tanečnice (1943). Tento film režiséra Františka Čápa byl označován jako mistrovské dílo. Jedná se o román umělkyně, která pro úspěch a slávu ztrácí své mateřské štěstí. Svou uměleckou dráhu završil třemi menšími rolemi ve znárodněném filmu a úplně naposledy se s ním diváci mohli setkat ve filmu O ševci Matoušovi (1948). Od konce čtyřicátých let žil Jan Fifka v soukromí a zemřel v Praze 12. října 1970 ve věku 81 let.