David Warrilow

David Warrilow (28. prosince 1934 – 17. srpna 1995) byl anglický herec, který se proslavil především jako jeden z nejlepších interpretů děl Samuela Becketta. Narodil se v městě Stone v hrabství Staffordshire v Anglii jako syn ševce. Vzdělání a počátky kariéry Warrilow studoval na University of Reading pod vedením Jamese Knowlsona, Beckettova životopisce. V roce 1967 se přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako redaktor časopisu Réalités, a tuto pozici zastával jedenáct let. Jeho profesionální dráha se zásadně změnila v roce 1970, kdy se stal spoluzakladatelem experimentální divadelní skupiny Mabou Mines v New Yorku. Tato avantgardní skupina, kterou založil společně s JoAnne Akalaitis, Lee Breuerem, Philipem Glassem a Ruth Maleczech, se zaměřovala na inovativní divadelní tvorbu a adaptace existujících textů. Divadelní kariéra a spolupráce s Beckettem Warrilowův průlom přišel v roce 1973, kdy ztvárnil hlavní roli v divadelní adaptaci Beckettova díla The Lost Ones (Vyděděnci), režírované Lee Breuerem. Za tento výkon získal prestižní cenu OBIE a představení se stalo zlomovým bodem v jeho kariéře. Warrilow se rychle stal ikonou newyorské experimentální divadelní scény. V rámci Mabou Mines účinkoval v mnoha inscenacích včetně The Red Horse Animation, Southern Exposure, The B Beaver Animation, The Shaggy Dog Animation a Dressed Like An Egg. Jeho úspěch v The Lost Ones vedl k přímé spolupráci se Samuelem Beckettem. V roce 1977 Warrilow napsal Beckettovi s žádostí o napsání sólového kusu, což vyústilo v dílo A Piece of Monologue (Monolog), které Beckett vytvořil speciálně pro něj v roce 1979. Hra, kterou Warrilow sám režíroval, měla premiéru v New Yorku v prosinci 1979. V roce 1981 ztvárnil "Čtenáře" v Beckettově Ohio Impromptu pod režijním vedením Alana Schneidera. Toto představení bylo poprvé uvedeno v Columbusu v Ohiu a následně se s ním Warrilow představil v New Yorku, Paříži, Londýně a Edinburghu. V roce 1983 hrál v Paříži v Beckettových hrách That Time a Catastrophe, obě režíroval Alan Schneider. V roce 1989 ztvárnil v Londýně hlavní roli v Beckettově Krappově poslední pásce pod vedením režiséra Antoniho Libery. Mezi lety 1986 a 1995 spolupracoval s pařížským divadelním režisérem Joëlem Jouanneauem na interpretacích textů Samuela Becketta, Thomase Bernharda, Josepha Conrada, Roberta Pingeta a Roberta Walsera. Filmová kariéra Vedle své bohaté divadelní kariéry se Warrilow prosadil i ve filmu. Jeho filmový debut přišel v roce 1980 ve snímku Simon. Výraznější filmové role začal získávat od roku 1987, kdy se objevil ve filmech Milan Noir, Radio Days a Samuel Beckett: Silence to Silence. V Allenově nostalgickém filmu Radio Days ztvárnil postavu Rogera, jednoho z rozhlasových moderátorů, který spolu s Irene (Julie Kurnitz) bavil posluchače kultivovaným povídáním během ranního vysílání. Následně se objevil v dramatu Bright Lights, Big City (1988) s Michaelem J. Foxem v hlavní roli a v dramatu L'Orchestre Rouge (1989) s Claudem Brasseurem. V roce 1991 ztvárnil roli Stanforda Garlanda ve filmu Barton Fink režisérů Joela a Ethana Coenových. Téhož roku se objevil v dramatu Dakota Road po boku Alana Howarda. Jeho filmografie zahrnuje také snímky Les Derniers Jours D'Emmanuel Kant (1992), kde ztvárnil titulní roli filozofa Immanuela Kanta, a drama Buster's Bedroom (1993) s Donaldem Sutherlandem. Odkaz a smrt David Warrilow byl uznáván jako jeden z nejvýznamnějších interpretů Beckettova díla. Jeho schopnost přenést na jeviště Beckettovy složité texty z něj učinila vyhledávaného herce v avantgardních divadelních kruzích. Přestože byl Angličan, většinu svých nejpamátnějších výkonů předvedl ve Spojených státech a Francii. V posledních letech života se přestěhoval do Francie, kde pokračoval v divadelní práci. David Warrilow zemřel 17. srpna 1995 v Paříži ve věku 60 let na komplikace spojené s AIDS, rok po svém vystoupení v Beckettově hře Company, divadelním čtení režírovaném Joëlem Jouanneauem v Petit Odéon v Paříži.