Catherine Rouvel

Catherine Rouvel, narozená jako Catherine Vitale 31. srpna 1939 v Marseille, je uznávaná francouzská herečka, jejíž kariéra zahrnuje období od roku 1959 do roku 2004. Počátky kariéry Ve čtrnácti letech začala Catherine navštěvovat taneční kurzy, které však brzy opustila ve prospěch divadla. Svou uměleckou dráhu zahájila v divadelních hrách Molièra. Studovala také díla Racina a společně s Marie-France Boyer založila v letech 1956-1957 Théâtre Grignan, který se později přeměnil na Théâtre Quotidien de Marseille. Následně studovala na Institut cinématographique de Marseille a od roku 1956 začala vystupovat na divadelních prknech. Během své divadelní kariéry ztvárnila role v hrách významných autorů jako Molière, Achard, Dostojevskij, Tolstoj, Anouilh, Shaw a Guitry. Filmový debut a spolupráce s Renoirem Její filmová kariéra začala v roce 1959, kdy získala svou první významnou roli ve filmu Jeana Renoira Picnic on the Grass (Le Déjeuner sur l'herbe). Renoir ji objevil krátce po jejích 19. narozeninách během pocty Robertu J. Flahertymu v Cinémathèque Française. Catherine v tomto filmu ztvárnila postavu Nénette, mladé venkovské dívky, která se stane objektem zájmu vědce propagujícího umělé oplodnění. Tato role byla pro Catherine Rouvel zlomová, přestože kvůli neobvyklé smlouvě, která dávala Renoirovi právo schvalovat všechny její herecké nabídky po dobu tří let, se neobjevila v žádném dalším filmu až do roku 1963. Renoir jí také navrhl, aby změnila své příjmení z Vitale na Rouvel. Vrchol kariéry v 70. letech V 70. letech se Catherine Rouvel objevila v několika významných filmech, které upevnily její pozici v evropské kinematografii. V roce 1970 hrála roli Loly v gangsterském filmu Borsalino režiséra Jacquese Deraye, kde se objevila po boku dvou největších francouzských hvězd té doby - Alaina Delona a Jean-Paula Belmonda. Film se odehrává v Marseille 30. let a Catherine zde ztvárnila bývalou přítelkyni gangstera Rocha Siffrediho (Delon). V roce 1971 si zahrála v sociálně-kritickém dramatu Marcela Carného Les Assassins de l'ordre (Vrahové ve jménu pořádku), kde ztvárnila postavu prostitutky Danielle Lebègue. Film, ve kterém hlavní roli soudce vyšetřujícího policejní korupci ztvárnil Jacques Brel, se zabýval tématem policejní brutality a systémové korupce ve francouzské společnosti po studentských nepokojích v květnu 1968. Jedním z jejích nejvýznamnějších filmů byl Black and White in Color (La Victoire en chantant) z roku 1976, režijní debut Jean-Jacquese Annauda. Tento protiválečný satirický film, odehrávající se v Africe během první světové války, získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Catherine Rouvel zde byla součástí mezinárodního hereckého obsazení, které zahrnovalo Jeana Carmeta a Jacquese Dufilha. Pozdější kariéra Catherine Rouvel pokračovala v herecké kariéře až do roku 2004, objevovala se jak ve filmech, tak v televizních produkcích. Její filmografie zahrnuje také snímky jako Chair de poule (1963) režiséra Juliena Duviviera, Les Pas perdus (1964), Benjamin (1968) a The Breach (1970) Clauda Chabrola. Během své dlouhé kariéry si Catherine Rouvel vybudovala pověst všestranné herečky, která dokázala přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav - od venkovských dívek přes gangsterské milenky až po společensky angažované role. Její herecký talent a přirozený šarm jí zajistily místo mezi významnými osobnostmi francouzské kinematografie druhé poloviny 20. století.