Noirs et blancs en couleur (1976)

Režijní debut Noirs et blancs en couleur z roku 1976 jsem viděl poprvé před lety v zimě na promítání drážďanského filmového klubu a kamarád mě varoval, že to bude možná pěkná pitomost. Annaud za svůj celovečerní filmový debut získal Oskara za nejlepší zahraniční film, což jsem se dozvěděl až s odstupem času. Film pojednává o zbytečnosti války a vychází z velice černohumorné situace. Francouzští vojáci žijí poklidně ve svém africkém táboře a žijí v souladu se svými německými sousedy, do té doby než se dozví, že si jejich země vyhlásili válku. Z přátel se stávají nepřátelé a hlasitě si oddechnou až po skončení konfliktu, kdy se utvrdí v tom, že válka nestojí za nic. Film obsahuje řadu velice vtipných gagů a suchých hlášek a přitom je technicky výborně natočeným filmem. Annaud na svém webu popisuje martyrium s financováním snímku, které je velmi humorné. Jen ve zkratce měl velké problémy se svou arogancí, cpal se do kanceláří již etablovaných filmařů a stanovil si podmínky, ze kterých nebylo možné slevit. Film, jak už dnes víme, byl trefou do černého a pokud budete mít možnost ho vidět, pak neváhejte.