David Gulpilil

David Dhalatnghu Gulpilil, narozený 1. července 1953 v Arnhemské zemi v Severním teritoriu Austrálie, byl významný australský herec a tanečník domorodého původu z kmene Yolŋu. Patřil k nejvýznamnějším představitelům australské kinematografie a stal se průkopníkem pro domorodé Australany ve filmovém průmyslu. Dětství a počátky kariéry Gulpilil vyrůstal v tradičním prostředí Arnhemské země, kde byl vychován v souladu s kulturou a zvyky svého lidu. Jméno David mu bylo přiděleno na misijní škole, kterou krátce navštěvoval. Podle vlastních slov neviděl bělocha až do svých osmi let. Již v mladém věku se stal zručným lovcem, stopařem a především vynikajícím ceremoniálním tanečníkem. Právě jeho taneční nadání upoutalo v roce 1969 pozornost britského režiséra Nicolase Roega, který hledal mladého domorodého tanečníka pro svůj připravovaný film. Roeg byl Gulpililovým talentem natolik ohromen, že mu nabídl hlavní roli ve filmu Walkabout (1971), který se stal jeho hereckým debutem ve věku pouhých 16 let. Průlom v 70. letech Po úspěchu filmu Walkabout následovala série významných rolí v oceňovaných australských filmech. V roce 1976 ztvárnil nezapomenutelnou postavu Fingerbone Billa ve filmu Storm Boy, který si získal srdce diváků po celém světě. O rok později zazářil ve snímku The Last Wave režiséra Petera Weira, kde jeho charismatický výkon v roli Chrise Lee, domorodého muže obviněného z vraždy, zaujal kritiky i diváky. V témže roce se objevil po boku Dennise Hoppera ve filmu Mad Dog Morgan. Během tohoto období Gulpilil cestoval po světě a setkal se s mnoha světovými celebritami včetně Bruce Lee, Marlona Branda, Johna Lennona, Boba Marleyho a Jimiho Hendrixe. Mezinárodní úspěch Mezinárodní publikum si Gulpilila pamatuje především díky jeho komické roli v globálně úspěšném filmu Crocodile Dundee (1986), kde ztvárnil postavu Nevilla Bella. Za své umělecké zásluhy byl v roce 1987 jmenován členem Řádu Austrálie (AM). V roce 2001 mu byla udělena Australská pamětní medaile za služby australské společnosti prostřednictvím tance a herectví. Spolupráce s Rolfem de Heerem Zlomovým momentem v Gulpililově kariéře byla spolupráce s režisérem Rolfem de Heerem, která začala filmem The Tracker (2002). V tomto oceňovaném snímku ztvárnil hlavní roli domorodého stopaře, za kterou získal cenu za nejlepšího herce na Australian Film Institute Awards. Ve stejném roce se objevil ve filmu Rabbit-Proof Fence režiséra Phillipa Noyce, kde hrál stopaře Moodoo. Jejich spolupráce pokračovala filmem Ten Canoes (2006), prvním celovečerním filmem natočeným kompletně v jazyce Yolŋu, kde Gulpilil působil jako vypravěč a iniciátor projektu. Film získal zvláštní cenu poroty na festivalu v Cannes. Charlie's Country a pozdní kariéra V roce 2013 Gulpilil a de Heer společně napsali a natočili film Charlie's Country, částečně autobiografický příběh stárnoucího domorodého muže, který touží po návratu ke svým kulturním kořenům. Za svůj výkon v hlavní roli získal Gulpilil cenu za nejlepšího herce v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes 2014 a další ocenění včetně ceny AACTA za nejlepšího herce v hlavní roli. Film byl australským kandidátem na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. V roce 2008 se objevil v epickém filmu Australia režiséra Baze Luhrmanna v roli Krále George. Jeho posledním filmem byl remake Storm Boy (2019), kde ztvárnil otce Fingerbone Billa, postavu, kterou v původní verzi sám hrál. Osobní život a odkaz Navzdory profesním úspěchům se Gulpilil potýkal s osobními problémy, včetně alkoholismu, který mu způsobil řadu potíží se zákonem. V roce 2017 mu byla diagnostikována rakovina plic v terminálním stadiu. Přesto se ještě objevil v dokumentárním filmu My Name Is Gulpilil (2021) režisérky Molly Reynolds, kde otevřeně hovořil o svém životě a blížící se smrti. Film měl premiéru na Adelaide Festival několik měsíců před jeho smrtí. David Gulpilil zemřel 29. listopadu 2021 ve svém domě v Murray Bridge v Jižní Austrálii ve věku 68 let. Za svůj přínos australské kinematografii byl posmrtně oceněn cenou Longford Lyell Award na 11. ročníku AACTA Awards. Během své téměř padesátileté kariéry zásadně změnil způsob, jakým australský film zobrazuje domorodé obyvatele a jejich kulturní dědictví. Jeho odkaz žije dál jako jednoho z největších australských herců všech dob a průkopníka domorodé reprezentace na filmovém plátně.