Helena Humann

Helena Humann (8. února 1942, Dallas, Texas, USA – 13. prosince 1994, Dallas, Texas, USA) byla americká herečka, která se proslavila především svými charakterními rolemi ve filmech a televizních produkcích. Počátky kariéry a průlomová role Helena Humann, celým jménem Helena Enize Humann, vystudovala Texas Lutheran College (nyní Texas Lutheran University) a před vstupem do filmového průmyslu pracovala několik let jako učitelka. Její filmová kariéra začala v roce 1971, kdy si zahrála roli Jimmy Sue, městské prostitutky, ve filmu The Last Picture Show (Poslední představení) režiséra Petera Bogdanoviche. Tento černobílý snímek, který se odehrává v malém texaském městečku v 50. letech, se stal kriticky uznávaným dílem a byl nominován na osm Oscarů, z nichž dva získal. Ačkoliv role Heleny Humann nebyla hlavní, její výkon přispěl k autentické atmosféře filmu, který je dodnes považován za jedno z nejvýznamnějších děl americké kinematografie 70. let. Filmová a televizní tvorba V průběhu 80. let se Helena Humann objevila v několika významných filmech. V roce 1980 ztvárnila roli Fat Lady #1 ve filmu The Big Brawl (Velká rvačka), který byl prvním pokusem Jackie Chana proniknout na americký filmový trh. V roce 1982 si zahrála ve filmu Handgun, který se zabýval společenským komentářem k politickým a sexuálním hodnotám mužské společnosti v Texasu. V roce 1983 se objevila ve filmu Tender Mercies (Něžné milosrdenství) po boku Roberta Duvalla, který za svůj výkon získal Oscara. Humann zde ztvárnila menší, ale zapamatovatelnou roli ženy s nákupem. Film režírovaný Brucem Beresfordem byl oceněn za svůj citlivý přístup k tématu vykoupení a nových začátků. Televizní úspěchy a pozdější kariéra Významným milníkem v kariéře Heleny Humann byla role Peach Johnson v úspěšném televizním miniseriálu Lonesome Dove (Osamělá holubice) z roku 1989. V této adaptaci Pulitzerovou cenou oceněného románu Larryho McMurtryho ztvárnila ráznou vdovu, švagrovou šerifa Julyho Johnsona, která ho neustále nutí, aby pronásledoval vraha jejího manžela. Její výkon v této roli byl kritiky vysoce ceněn. V roce 1990 se objevila jako Matka představená ve filmové komedii Problem Child (Problémové dítě), kde její postava musela čelit nezvladatelnému chování hlavního dětského protagonisty. Mezi její další filmy patří Love Hurts (1990), Thompson's Last Run (1986), Not For Publication (1984) a A Taste For Killing (1992). Kromě filmové a televizní tvorby se Helena Humann věnovala také divadlu, kde spolupracovala s významnými osobnostmi jako byli Vincent Price, Mercedes McCambridge a Herschel Bernardi. Zvláště oblíbená pro ni byla spolupráce s Vanem Johnsonem, s nímž vystupovala v několika divadelních produkcích. Odkaz Helena Humann zemřela 13. prosince 1994 v Dallasu po dlouhé nemoci ve věku 52 let. Během své více než dvacetileté kariéry se objevila ve více než tuctu filmových a televizních produkcí a zanechala po sobě odkaz charakterní herečky, která dokázala i v menších rolích zaujmout svým autentickým projevem. Její schopnost ztvárnit různorodé postavy od městské prostitutky přes přísnou jeptišku až po ráznou texaskou vdovu svědčí o jejím hereckém talentu a všestrannosti. Ačkoliv nikdy nedosáhla statusu hollywoodské hvězdy, její příspěvek k americké kinematografii, zejména v žánru dramat z prostředí amerického Jihu, zůstává nepřehlédnutelný.