Valerie Perrine

Valerie Ritchie Perrine, narozená 3. září 1943 v Galvestonu v Texasu, je americká herečka a bývalá modelka. Jako dcera Winifred "Renee" McGinley, tanečnice, která vystupovala v Earl Carroll's Vanities, a Kennetha I. Perrine, podplukovníka americké armády, strávila Valerie dětství na různých místech po celém světě, včetně Japonska, kam byl její otec vyslán. Dospívání prožila na ranči v Arizoně. Počátky kariéry Před vstupem do filmového průmyslu pracovala Valerie Perrine jako tanečnice v Las Vegas, kde vystupovala jako showgirl v revue "Lido de Paris" v kasinu Stardust Resort. Její filmový debut přišel v roce 1972, kdy ztvárnila roli softcore pornografické herečky Montany Wildhack ve filmu Slaughterhouse Five, adaptaci románu Kurta Vonneguta. Film získal několik ocenění včetně ceny poroty na filmovém festivalu v Cannes a Saturnovy ceny za nejlepší sci-fi film. Perrine byla za svůj výkon v tomto snímku oceněna kritikou a její kariéra začala stoupat. Průlom a ocenění Skutečný průlom v její kariéře přišel v roce 1974 s rolí Honey Bruce, manželky kontroverzního komika Lennyho Bruce ve filmu Lenny režiséra Boba Fosseho. Za tento výkon získala cenu BAFTA pro nejslibnější novou herečku v hlavních filmových rolích a cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes. Byla také nominována na Oscara a Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon. Kritici ocenili, jak dokázala přinést do role striptérky inteligenci a důstojnost, čímž překonala stereotypní zobrazení podobných postav. Hollywoodská kariéra Po úspěchu filmu Lenny následovaly další významné role. V roce 1976 ztvárnila Carlottu Monti po boku Roda Steigera v biografickém snímku W.C. Fields and Me, ačkoli film získal smíšené recenze. Její nejznámější rolí se stala Eve Teschmacher, asistentka a milenka padoucha Lexe Luthora (Gene Hackman) v blockbusteru Superman (1978) režiséra Richarda Donnera. Tuto roli si zopakovala i v sequelu Superman II (1980). Jako Charlotta Steele, bývalá manželka rodeo šampiona v podání Roberta Redforda, se objevila ve filmu The Electric Horseman (1979). Kariérní výzvy Kariéra Valerie Perrine začala stagnovat po účinkování ve filmu Can't Stop the Music (1980), muzikálové komedii s disco skupinou Village People, za kterou byla nominována na Zlatou malinu pro nejhorší herečku. Film byl uveden v době, kdy disco éra končila, což přispělo k jeho komerčnímu neúspěchu. Přesto se tento snímek později stal kultovním. V roce 1982 ztvárnila Marcy, manželku zkorumpovaného policisty v hraničním pásmu, ve filmu The Border s Jackem Nicholsonem. Kritici ocenili Nicholsonův výkon, ale film samotný získal smíšené recenze. Pozdější kariéra V roce 1985 se objevila po boku Michaela Caina v komedii Water, kde ztvárnila jeho lásku na fiktivním karibském ostrově. O tomto filmu později řekla, že Caine byl "bezpochyby nejmilejší lidská bytost, se kterou kdy pracovala". V roce 1986 hrála hlavní roli v krátkodobém komediálním seriálu CBS Leo & Liz in Beverly Hills s Harveym Kormanem. V 90. letech a na počátku 21. století se objevovala převážně v menších rolích, včetně hostování v seriálu Homicide: Life on the Street (1995) jako bývalá manželka detektiva Johna Muncha. V roce 2000 měla malou roli ve filmu What Women Want s Melem Gibsonem. Osobní život a zdraví Navzdory mnoha vztahům se Valerie Perrine nikdy nevdala. V roce 1969 unikla tragédii, když kvůli pracovním povinnostem nemohla navštívit večírek v domě Sharon Tate, kde došlo k vraždám spáchaným členy "rodiny" Charlese Mansona. Mezi oběťmi byl i její tehdejší přítel, hollywoodský kadeřník Jay Sebring. V roce 2015 jí byla diagnostikována Parkinsonova choroba. O jejím životě a boji s touto nemocí byl natočen 45minutový dokumentární film Valerie, který režíroval její přítel Stacey Souther. Valerie Perrine zůstává v paměti filmových fanoušků především díky své schopnosti vnést do rolí, které by v rukou méně talentované herečky mohly působit stereotypně, inteligenci a autenticitu. Její výkon ve filmu Lenny je dodnes považován za jeden z nejpůsobivějších hereckých výkonů 70. let.