Oleg Vidov

Oleg Vidov, ruský filmový herec, se narodil 11. června 1943 ve Filimonkách v Moskevské oblasti. Vyrůstal s matkou, učitelkou, a dětství strávil v různých zemích včetně Mongolska a východního Německa, kde jeho matka pracovala. V roce 1962 začal studovat herectví na VGIKu (Státní institut kinematografie) v Moskvě a svou filmovou kariéru zahájil již během studií.

Začátky filmové kariéry v Sovětském svazu

Vidov debutoval ve filmu Můj přítel Kolka! (1961) a brzy se stal populárním hercem v Sovětském svazu. Mezi jeho významné role patří postava Vladimira ve filmu Vánice (1964) a princ Gvidon v Pohádce o caru Saltánovi (1966). Jeho charismatický vzhled a herecký talent mu zajistily místo mezi předními herci své doby.

Mezinárodní filmové projekty

Navzdory omezením pro sovětské herce se Vidovovi podařilo účinkovat i v zahraničních filmech. Hrál hlavní roli ve filmu Červený plášť (1967), který byl nominován na Zlatou palmu v Cannes. Dále se objevil ve filmech Bitva na Neretvě (1969) a Waterloo (1970), kde spolupracoval s mezinárodními režiséry a herci.

Emigrace a kariéra v USA

V roce 1985, po nátlaku sovětských úřadů a hrozbě návratu do Moskvy, se Vidov rozhodl emigrovat. Přes Jugoslávii a Rakousko se dostal do Itálie a následně do Spojených států, kde získal politický azyl. V USA pokračoval v herecké kariéře a objevil se ve filmech jako Rudé horko (1988), Divoká orchidej (1990) a Láska na druhý pohled (1994).

Televizní role a pozdější filmová tvorba

Kromě filmů se Vidov věnoval i televizní tvorbě. Hrál v seriálech jako Západní křídlo a Alias. V roce 2000 ztvárnil sovětského diplomata Valeriana Zorina ve filmu Třináct dní, který se zabývá kubánskou raketovou krizí.

Podnikatelské aktivity a propagace ruské kultury

Spolu se svou manželkou Joan Borsten založil společnost Films by Jove, která získala mezinárodní distribuční práva na sovětské animované filmy ze studia Sojuzmultfilm. Jejich cílem bylo představit tyto filmy západnímu publiku. Později také spoluzaložil Malibu Beach Recovery Center, centrum pro léčbu závislostí.

Osobní život a odkaz

Vidov byl dvakrát ženatý a měl dva syny. Zemřel 15. května 2017 ve věku 73 let v Kalifornii na komplikace spojené s rakovinou. Jeho životní příběh byl zpracován v dokumentárním filmu Oleg: The Oleg Vidov Story, který mapuje jeho cestu od sovětského herce k úspěšnému umělci v USA.