Ion Caramitru

Ion Horia Leonida Caramitru (9. března 1942, Bukurešť, Rumunsko – 5. září 2021, Bukurešť, Rumunsko) byl významný rumunský herec, divadelní režisér a politická osobnost. Pocházel z arumunské rodiny, jeho matka byla z Ano Grammatiko v Řecku a otec z Korçë v Albánii. Vzdělání a počátky kariéry V roce 1964 absolvoval Institut divadelního a filmového umění I. L. Caragiale v Bukurešti. Ještě během studií debutoval v roce 1963 na divadelních prknech v titulní roli Shakespearova Hamleta v divadle Bulandra, což odstartovalo jeho hvězdnou kariéru. Ve stejném roce se objevil i ve svém prvním filmu Comoara din Vadul Vechi režiséra Victora Iliu. Filmová kariéra Ion Caramitru účinkoval ve více než 30 celovečerních filmech. K jeho nejvýznamnějším rolím v rumunské kinematografii patří Vive ve filmu Diminețile unui băiat cuminte (1966), Gheorghidiu v Între oglinzi paralele (1978) a především titulní role malíře ve filmu Stefan Luchian (1981), která je považována za jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů. Širokou popularitu mu přinesla role profesora Socrata v teenagerské komedii Liceenii (1985-1987), která se stala kultovní sérií v rumunské kinematografii. V pozdějších letech se prosadil i v mezinárodních produkcích. Ztvárnil anarchistu ve filmu Kafka (1991), Tatevského v televizním filmu Citizen X (1995), Zozimova v hollywoodském blockbusteru Mission: Impossible (1996) režiséra Briana De Palmy, hraběte Fontanu ve filmu Amen (2002) a evropského imigranta v irském snímku Adam & Paul (2004). Jeho filmografie čítá více než 50 filmů, což z něj činí jednu z nejvýraznějších postav rumunské kinematografie. Divadelní kariéra Caramitru byl výjimečnou osobností rumunského divadla. V letech 1965-1990 působil jako herec a režisér v divadle Lucia Sturdza Bulandra v Bukurešti, jehož ředitelem byl v letech 1990-1993. Od roku 1976 vyučoval herectví na Akademii dramatu a filmu I. L. Caragiale v Bukurešti. Jako divadelní herec ztvárnil řadu významných rolí v inscenacích režisérů jako Liviu Ciulei, Moni Ghelerter, Andrei Șerban, Silviu Purcărete, Sanda Manu, Cătălina Buzoianu a Alexandru Tocilescu. Hrál v klasických dílech jako Mihail Sebastianův Steaua fără nume, Georg Büchnerův Dantonova smrt, Aischylova Oresteia, Tennessee Williamsova Tramvaj do stanice Touha, Carlo Goldoniho Il bugiardo a v mnoha Shakespearových hrách. Jako divadelní režisér inscenoval díla Fredericka Loeweho (My Fair Lady), Marina Soresca (The Third Stake), Benjamina Brittena (The Little Sweep) a Shakespeara (Benátský kupec). Jeho adaptace Brookovy La Tragédie de Carmen a Čajkovského Evžena Oněgina byly uvedeny v Grand Opera House v Belfastu v Severním Irsku. Politická a veřejná činnost Caramitru vstoupil do politického života jako odpůrce komunistického režimu během rumunské revoluce v roce 1989. Dne 22. prosince 1989, poté co prezident Nicolae Ceaușescu uprchl z Bukurešti, se Caramitru spolu se známým disidentským spisovatelem Mirceou Dinescu připojil k davu okupujícímu budovu rumunské televize a patřil k nejvýraznějším mluvčím, kteří vyhlašovali revoluční vítězství. V letech 1996-2000 zastával funkci ministra kultury v rumunských vládách Demokratické konvence Rumunska (CDR). Od roku 1990 byl prezidentem UNITER (Divadelní unie Rumunska) a od roku 2005 až do své smrti působil jako generální ředitel Národního divadla I. L. Caragiale v Bukurešti. Ocenění a odkaz Za svou práci při navazování britsko-rumunských kulturních vztahů byl Caramitru jmenován důstojníkem Řádu britského impéria. V roce 1997 mu francouzské ministerstvo kultury udělilo titul Rytíř umění a literatury (Chevalier des Arts et des Lettres). V roce 2007 obdržel Národní řád "Hvězda Rumunska" v hodnosti rytíře. Byl také čestným doktorem Univerzity umění George Enescu v Iași (2008) a rytířem Královské dekorace Kříže rumunského královského domu. Ion Caramitru zemřel 5. září 2021 ve věku 79 let v nemocnici Elias v Bukurešti. Rumunský královský dům vydal prohlášení s kondolencemi, v němž ho označil za "oddaného a odvážného obhájce principů a hodnot Koruny".