Taina Elg

Taina Elisabeth Elg, narozená 9. března 1930 v Helsinkách, Finsko, byla finsko-americká herečka a tanečnice, která se proslavila především svou prací v hollywoodských filmech a na Broadwayi. Dětství a počátky kariéry Taina Elg se narodila do umělecké rodiny - její otec Åke Elg (rozený Ludwig) byl finský pianista a matka Helena Doroumova byla ruského původu a také pianistka. Vyrůstala v Turku a později v Helsinkách. Její dětství bylo poznamenáno finsko-sovětskými válkami mezi lety 1939-1944, kdy byla rodina nucena opustit svůj domov. Po druhé světové válce se vrátili do Helsinek, kde Taina pokračovala ve svém tanečním a hereckém vzdělání. Již v deseti letech se objevila ve svém prvním filmu Suominen's Family (1941) a později se stala členkou Finského národního baletu. Její taneční kariéra ji zavedla do Švédska, kde studovala v Stockholmu a Göteborgu, a později do Londýna, kde působila v prestižním baletním souboru Sadler's Wells (The Royal Ballet). Hollywoodská kariéra Zlomový okamžik v její kariéře přišel, když ji v Londýně objevil americký filmový producent Edwin H. Knopf. V polovině 50. let podepsala sedmiletou smlouvu se studiem Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), které v té době patřilo k nejmocnějším filmovým studiím v Hollywoodu. Svůj americký filmový debut si odbyla ve snímku The Prodigal (1955) po boku Lany Turner. Následovaly filmy Diane (1956) opět s Lanou Turner a Gaby (1956) s Leslie Caron, za který získala Zlatý glóbus pro nejlepší zahraniční novou tvář. Jejím největším filmovým úspěchem se stal muzikál Les Girls (1957) režiséra George Cukora, kde ztvárnila roli kabaretní tanečnice Angèle Ducros po boku Gene Kellyho, Mitzi Gaynor a Kay Kendall. Film s hudbou Cole Portera jí vynesl druhý Zlatý glóbus za nejlepší herečku v muzikálu nebo komedii, o který se podělila s Kay Kendall. Les Girls získal také Zlatý glóbus za nejlepší film v kategorii muzikál a Oscara za kostýmy. V následujících letech se objevila v několika dalších filmech, včetně válečné komedie Imitation General (1958) s Glennem Fordem a Redem Buttonsem, remaku špionážního thrilleru The 39 Steps (1959) s Kennethem Morem, kde ztvárnila učitelku, která se zaplete do špionážního spiknutí, a dobrodružného filmu Watusi (1959) s Georgem Montgomerym. Žádný z těchto filmů však již nedosáhl takového úspěchu jako Les Girls. Divadelní kariéra Když její hollywoodská filmová kariéra začala upadat, Taina Elg se přeorientovala na divadlo, kde našla své pravé umělecké naplnění. V roce 1962 ztvárnila titulní roli v turné muzikálu Irma La Douce. Na Broadwayi debutovala v roce 1970 v muzikálu Look to the Lilies, kde hrála jeptišku Sister Albertine. Během své bohaté divadelní kariéry se objevila v mnoha významných produkcích, včetně Sondheimova muzikálu A Little Night Music (1973), kde zpívala slavnou píseň "Send in the Clowns". V roce 1975 byla nominována na cenu Tony za svůj výkon v roli Donny Lucie D'Alvadorez v broadwayské obnově muzikálu Where's Charley?. Mezi její další významné divadelní role patřilo účinkování v původní broadwayské produkci muzikálu Nine (1982-1984), kde hrála matku hlavní postavy Guida Continiho po boku Raula Julie. Její poslední broadwayské vystoupení přišlo v roce 1998, kdy byla náhradnicí za Mary Louise Wilson v roli Fraulein Schneider v oceňované obnově muzikálu Cabaret v režii Sama Mendese. Taina Elg také vystupovala v národních turné muzikálů jako West Side Story, The Sound of Music, Two by Two, Gigi (1984-1985) a Titanic (1998-1999), kde ztvárnila roli Idy Straus. Pozdější kariéra a osobní život Vedle divadla se Taina Elg objevovala i v televizních produkcích. V letech 1980-1981 ztvárnila roli Olympie Buchanan, první manželky texaského magnáta Asy Buchanana v populárním seriálu One Life to Live. Její filmografie z pozdějšího období zahrnuje snímky jako Hercules in New York (1970), Liebestraum (1991) a The Mirror Has Two Faces (1996) Barbry Streisand. V osobním životě byla Taina Elg dvakrát vdaná. Z prvního manželství s Carlem "Poku" Björkenheimem (1953-1958) má syna Raoula Björkenheima, který se stal uznávaným jazzovým kytaristou. V roce 1985 se provdala za italského pedagoga a profesora sociologie Rocca Caporale, s nímž žila v New Yorku až do jeho smrti v roce 2008. V roce 2004 byla Taina Elg oceněna Řádem finského lva za své umělecké zásluhy. Po smrti svého druhého manžela se vrátila do rodného Finska. Taina Elg zemřela 15. května 2025 v pečovatelském domě v Helsinkách ve věku 95 let.