Vittorio Zarfati

Vittorio Zarfati (25. prosince 1907, Řím, Itálie – 6. května 1994, Řím, Itálie) byl italský filmový herec, který se proslavil především jako charakterní herec v pozdějším věku své kariéry. Osobní život a tragický osud Vittorio Zarfati byl původním povoláním obchodní zástupce židovského původu. Jeho život byl poznamenán tragickými událostmi během druhé světové války, kdy jeho rodina čelila rasovému pronásledování. V říjnu 1943 byli jeho manželka Perla Emma Caviglia a děti Leo, Rosa a Italia zatčeni nacisty ve svém bytě v Římě na Via Padova 90 a deportováni do Osvětimi-Birkenau, kde byli o šest dní později zavražděni. Vittorio Zarfati přežil, protože se v té době ukrýval ve městě Velletri. O osudu své rodiny se dozvěděl až v pozdním věku. Na památku jeho osmileté dcery Rosity Zarfati byla pojmenována škola ve Velletri. Filmová kariéra Zarfati byl objeven jako herec až v pokročilém věku a během 70. až 90. let 20. století se mu podařilo vybudovat pozoruhodnou filmovou kariéru. Během tohoto období natočil přibližně dvacet filmů, často pod vedením významných italských a mezinárodních režisérů. Jeho charakteristické rysy a přirozený herecký talent z něj učinily vyhledávaného představitele vedlejších rolí. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří The Name of the Rose (1986) režiséra Jean-Jacquese Annauda, kde ztvárnil papežského vyslance po boku Seana Conneryho a Christiana Slatera. Významná byla také jeho spolupráce s režisérem Carlem Verdonem, který ocenil jeho charakterní herecké schopnosti a obsadil ho do svých filmů Bianco, rosso e Verdone (1981), kde hrál recepčního v hotelu, a Borotalco (1982), kde ztvárnil roli kněze v konviktu. Právě v Borotalcu se proslavil improvizovanou scénou, kdy jako kněz přerušuje slavný taneční výstup hlavních postav. Zarfati se objevil také ve filmu First Love (Primo amore, 1978) režiséra Dina Risiho, kde hrál po boku Uga Tognazziho a Ornelly Muti. V tomto melancholickém příběhu o stárnoucím komikovi ztvárnil jednoho z obyvatel domova pro přestárlé umělce. Spolupracoval také s Federicem Fellinim na filmu And the Ship Sails On (E la nave va, 1983), kde hrál roli druhého mistra Rubettiho. Spolupráce s významnými režiséry Během své pozdní, ale plodné herecké kariéry měl Vittorio Zarfati příležitost pracovat s mnoha významnými režiséry italské i světové kinematografie. Kromě již zmíněných to byli také Mario Monicelli, Luchino Visconti, Luigi Comencini, Luigi Zampa a Alberto Sordi. V antologii I nuovi mostri (The New Monsters, 1977) ztvárnil roli producenta. Tato spolupráce s předními italskými filmaři svědčí o jeho uznávaných hereckých kvalitách, které byly oceňovány navzdory jeho pozdnímu vstupu do filmového průmyslu. Vittorio Zarfati zemřel 6. května 1994 v Římě ve věku 86 let, zanechávaje za sebou pozoruhodné filmové dědictví, které vzniklo během pouhých dvou desetiletí jeho herecké kariéry. Jeho životní příběh je svědectvím o lidské odolnosti a schopnosti najít nové začátky i v pokročilém věku.