Uli Edel

Uli Edel, narozen 11. dubna 1947 v Neuenburgu am Rhein v Německu, je významný německý filmový a televizní režisér, který se proslavil svými kontroverzními a společensky kritickými díly. Po studiu germanistiky a divadelní vědy nastoupil na Vysokou školu pro film a televizi v Mnichově, kde se seznámil s producentem Berndem Eichingerem, s nímž později spolupracoval na několika úspěšných projektech. Během studií se také vzdělával pod vedením hollywoodského režiséra Douglase Sirka, který se stal jeho mentorem. Edel se zajímal o herecké metody Konstantina Stanislavského a Lee Strasberga, což později ovlivnilo jeho režijní přístup. Průlom v kariéře Edelův režijní debut v celovečerním filmu přišel v roce 1981 s kontroverzním snímkem Christiane F. (Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo), který natočil ve spolupráci s Eichingerem. Film o třináctileté drogově závislé dívce vyvolal rozporuplné reakce kritiky i veřejnosti, ale zároveň nastavil tón pro Edelovu další tvorbu, která se často zabývala temnými stránkami společnosti. Po tomto úspěchu se Edel věnoval televizní tvorbě a dokumentům, než se vrátil k celovečernímu filmu. Mezinárodní úspěch V roce 1989 režíroval Edel další významné dílo, Last Exit to Brooklyn, adaptaci kontroverzního románu Huberta Selbyho Jr. Film, odehrávající se v 50. letech v brooklynské dělnické čtvrti Red Hook, zobrazuje propletené osudy odborářů, sexuálních pracovnic a transvestitů. Tímto projektem obnovil spolupráci s Eichingerem a získal mezinárodní uznání, které mu otevřelo dveře do Hollywoodu. Americká kariéra V 90. letech se Edel prosadil v americké filmové a televizní produkci. V roce 1993 režíroval erotický thriller Body of Evidence s Madonnou v hlavní roli, který však byl kritiky odsouzen. Mnohem úspěšnější byl s televizními projekty, zejména s biografickým filmem Rasputin: Dark Servant of Destiny (1996) pro HBO, který získal Zlatý glóbus za nejlepší minisérii nebo televizní film. Alan Rickman v titulní roli a Ian McKellen jako car Mikuláš II. získali za své výkony Emmy a Zlaté glóby. Edel prokázal svůj talent pro biografické filmy také snímkem Tyson (1995) pro HBO, v němž Michael Jai White ztvárnil kontroverzního boxera Mikea Tysona. Jeho všestrannost dále potvrdil western King of Texas (2002) pro TNT, adaptaci Shakespearova Krále Leara zasazenou do prostředí amerického Západu. Návrat k německé kinematografii V roce 2008 se Edel vrátil k německé kinematografii svým nejúspěšnějším filmem, Der Baader Meinhof Komplex (The Baader Meinhof Complex). Tento historický thriller o západoněmecké teroristické skupině Frakce Rudé armády (RAF) byl nominován na Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Edel sám označil tento film za třetí část své "trilogie o násilí", kde Christiane F. pojednává o násilí páchaném na sobě samém, Last Exit to Brooklyn o sociálním násilí a Der Baader Meinhof Komplex o politickém násilí. Pozdější tvorba V posledních letech se Edel věnoval především televizní tvorbě. V roce 2013 režíroval úspěšný německý televizní třídílný seriál Das Adlon. Eine Familiensaga, který sleduje historii slavného berlínského hotelu Adlon prostřednictvím osudů fiktivní rodiny Schadtových. V roce 2014 natočil pro History Channel dvoudílnou minisérii Houdini s Adrienem Brodym v hlavní roli slavného iluzionisty. Uli Edel je uznáván pro svou schopnost vyprávět silné, často kontroverzní příběhy s výrazným sociálním podtextem. Jeho filmografie zahrnuje široké spektrum žánrů od drsných městských dramat přes historické ságy až po životopisné filmy. Přestože jeho kariéra byla někdy nevyrovnaná, jeho nejlepší díla se vyznačují autenticitou, silnými hereckými výkony a schopností zachytit složitá společenská témata.