Zdeněk Havlíček

Zdeněk Havlíček, 17. února 1930, Praha – 20. září 2007, Ostrava, režisér. Rodák z pražských Vinohrad, který původně toužil po kariéře fotbalisty a do svých dvaceti let aktivně hrál za klub Bohemians. Jeho profesní dráha však nabrala zcela jiný směr, když se v roce 1951 poprvé setkal s televizí při spolupráci s Josefem Pehrem. Společně byli pozváni do Radioústavu, kde se rodilo televizní vysílání, a Havlíček jeho kouzlu natolik propadl, že po pěti letech už stál u zrodu ostravského televizního studia, kterému zůstal věrný až do konce svého života. V ostravském studiu Československé televize byl zaměstnán od roku 1956 nejprve jako asistent režie, později jako kmenový režisér až do roku 1990. Začínal režírováním prvních živých přenosů v nevelké místnosti v přízemí odbavovací budovy hošťálkovického vysílače, které se přezdívalo hlasatelna. Postupně se vypracoval na jednoho z nejproduktivnějších režisérů dramatických, hudebních a zábavních pořadů. Spolupráce s Jaroslavem Dietlem Významným milníkem v Havlíčkově kariéře byla spolupráce s Jaroslavem Dietlem na seriálu Dispečer, který se stal prvním televizním seriálem ostravského televizního studia. Devítidílný komediální seriál, vysílaný v letech 1971-1972, pojednával o příhodách rodiny ostravského horníka Leopolda Juřici, který zároveň působil jako kapelník dechové kapely. Do hlavní role obsadil Havlíček Josefa Kobra, kterému Dietl psal roli přímo na tělo. Seriál měl u diváků značný úspěch a stal se jedním z nejznámějších Havlíčkových projektů. Hudební a zábavné pořady Zdeněk Havlíček se proslavil především jako režisér hudebních a zábavných pořadů. Vytvořil několik sérií úspěšných hudebních cyklů s dirigentem Vladimírem Brázdou, se kterým připravil nezapomenutelná dostaveníčka s operetou. K jeho významným hudebním pořadům patřily Skříňka s líčidly (1964-1966), Země úsměvů a snů (1970-1972) nebo Melodie vzpomínek (1973-1975). V 80. letech je Havlíčkovo jméno spojeno se seriálem Můj táta byl…, v němž se objevili nejenom lidé obyčejných povolání, ale i slavných rodinných klanů, a s televizní sběratelskou soutěží Ano-ne. V roce 1985 režíroval první legendární Kavárničku dříve narozených s průvodcem Ondřejem Suchým, která se vysílala deset let a vystřídalo se v ní na 200 účinkujících, většinou hvězd filmového plátna a hudebních scén. Dalším významným pořadem bylo Divadélko pod věží (1981-1987), které uváděla Marie Rottrová. Pořad se natáčel v kavárně v budově ostravské Nové radnice a byl charakteristický přátelskou atmosférou a dobrou náladou. Díky Havlíčkovi se na televizní obrazovky dostala řada tváří, z nichž se později stali populární interpreti, například Marie Rottrová, Hana Zagorová, Věra Špinarová nebo Pavel Novák. Televizní filmy a dramatická tvorba Vedle zábavných pořadů se Zdeněk Havlíček věnoval i dramatické tvorbě. K jeho významným televizním filmům patří Příběh středního útočníka (1973) s Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli hokejisty Oty Meduny. Film vypráví o výborném hokejistovi, který je podle mínění spoluhráčů příliš "měkký", protože odmítá oplácet fauly soupeřům. Dalšími jeho filmy byly například Melodie bílého klavíru (1978), Dědek (1988), Cvokstory (1991) nebo Věčný tulák (1991). Pohádky a tvorba pro děti V devadesátých letech se Havlíčkovou srdeční záležitostí staly pohádky. Režíroval například pohádky O králi, hvězdáři, kejklíři a třech muzikantech (1996), Čerte, drž se svého kopyta (1998) a Šmankote, babičko, čaruj! (1998). Poslední jmenovaná pohádka vznikla na objednávku soukromého podnikatele ve Filmovém studiu Olomouc a vypráví příběh Jakuba, který se na cestě za službou dostává do chýše baby Agáty, jež provozuje zajímavou činnost - zkrášluje strašidla. Havlíček také spolupracoval s Divadlem loutek v Ostravě, kde režíroval například Karafiátovy Broučky. V počátcích své kariéry spolupracoval se Štěpánkou Haničincovou a režisérem Milanem Vošmikem na pořadech pro děti a společně přivedli na svět známou postavičku Emánka. Závěr kariéry Ačkoliv v roce 1990 odešel Zdeněk Havlíček do penze, věnoval se i nadále natáčení televizních pořadů a filmů. V posledních letech své kariéry se podílel na policejním magazínu Na stopě. Tvůrčí elán ho neopouštěl ani v posledních letech, kdy i přes zdravotní komplikace až do posledních dnů svého umělecky bohatého života stál na postu režiséra nejrůznějších televizních či filmových zakázek i nesčetných kulturních a společenských akcí. Za půlstoletí trvající kariéru nastřádal Zdeněk Havlíček na své konto tisíce zábavných, hudebních nebo estrádních pořadů, soutěže, dramatická díla či pohádky. Pro mnohé, kdo ho znali, zůstane v paměti jako režisér originálních nápadů s neodmyslitelnou cigaretou v ústech. Zanechal výraznou uměleckou stopu v historii ostravského televizního studia a významně přispěl k rozvoji české televizní zábavy.