Denis Clifford Quilley, narozený 26. prosince 1927 v Islingtonu v severním Londýně, byl významný anglický herec a zpěvák. Pocházel z rodiny bez divadelních konexí - jeho otec Clifford Charles Quilley pracoval jako telegrafista na poště a matka se jmenovala Ada Winifred, rozená Stanley.
Počátky kariéry
Denis Quilley již od raného věku toužil stát se hercem. Získal stipendium na Bancroft's School ve Woodford Green v Londýně, kde se očekávalo, že bude pokračovat na univerzitu, ale on byl rozhodnutý začít s hereckou kariérou co nejdříve. Svůj divadelní debut zažil v roce 1945 v Birmingham Repertory Theatre Company, kde působil ve společnosti takových herců jako Paul Scofield, Stanley Baker a Paul Eddington, pod vedením tehdy dvacetiletého režiséra Petera Brooka. Jeho slibně se rozvíjející kariéra byla přerušena povinnou vojenskou službou v armádě, kterou absolvoval v Chartúmu v Súdánu.
Divadelní úspěchy
Po návratu z vojenské služby se Quilley v roce 1950 poprvé objevil v Londýně, když převzal roli Richarda v inscenaci The Lady's Not For Burning od Richarda Burtona, kterému předtím dělal náhradníka. V témže roce se připojil k souboru Old Vic Company na turné po Itálii, kde ztvárnil role Fabiana ve Večeru tříkrálovém a Gratiana v Kupci benátském. V 50. letech se prosadil v revue Airs on a Shoestring (1953), která se dočkala více než 700 repríz, a v muzikálu Grab Me a Gondola (1956) s více než 600 reprízami. V roce 1959 ztvárnil titulní roli v operetě Candide od Leonarda Bernsteina.
Filmová kariéra
Přestože byl Quilley primárně divadelním hercem, vytvořil řadu významných filmových rolí. V 70. letech se objevil ve dvou ceněných filmech - jako Antonio Foscarelli v Murder on the Orient Express (1974) a jako Bateson v The Black Windmill (1974). V 80. letech pokračoval v úspěšné filmové kariéře rolí Kennetha Marshalla v dalším filmu podle Agathy Christie Evil Under the Sun (1982). V témže roce ztvárnil roli kapitána Dennise ve filmové adaptaci Privates on Parade, kde předtím exceloval na divadelních prknech. Mezi jeho další významné filmové role patřily postavy ve snímcích Anne of the Thousand Days (1969), Memed My Hawk (1984), King David (1985) jako prorok Samuel, Foreign Body (1986) jako premiér a Mister Johnson (1990).
Televizní tvorba
Quilley byl také známou televizní tváří. Objevil se v široké škále rolí, od velitele Traynora v dětském sci-fi seriálu Timeslip (1970) až po Karla II. v A Bill of Mortality (1975). Účinkoval také v kriminálním seriálu Contrabandits (1967) a v dalším kriminálním seriálu You're on Your Own (1975). Významné byly jeho role v minisériích jako Masada (1981), A.D. (1985) jako Petr, Murder of a Moderate Man (1985) a jeho poslední televizní role v Cleopatra (1999). V roce 1988 se objevil jako Dr. Leon Sterndale v adaptaci Sherlocka Holmese The Devil's Foot.
Návrat k Národnímu divadlu
V 70. letech byl Quilley členem souboru Národního divadla pod vedením Laurence Oliviera. Ztvárnil role jako Tullus Aufidius v Coriolanovi s Anthony Hopkinsem v titulní roli (1971), Jamie v Long Day's Journey Into Night s Olivierem (1971), Banquo v Macbethovi, Bolingbroke v Richardu II. a Lopakhin ve Višňovém sadu (1973). V roce 1977 se připojil k Royal Shakespeare Company v hlavní roli v Privates on Parade, za kterou získal cenu Laurence Oliviera pro nejlepšího herce v muzikálu. Tuto roli později zopakoval ve filmové verzi z roku 1982.
Pozdější kariéra
V 80. letech Quilley zazářil v titulní roli v muzikálu Sweeney Todd (1980) a jako Georges v La Cage aux Folles (1986). V 90. letech se vrátil do souboru Národního divadla, kde hrál širokou škálu rolí od shakespearovské komedie přes jakobínskou tragédii až po viktoriánskou klasiku. Jeho poslední rolí byl opilý milionář v muzikálu Anything Goes v roce 2003, v roce jeho smrti. Za své zásluhy o divadlo byl v roce 2002 jmenován důstojníkem Řádu britského impéria (OBE).
Denis Quilley zemřel 5. října 2003 ve věku 75 let. Zanechal po sobě manželku Stellu Chapman, se kterou se oženil v roce 1949, syna a dvě dcery. Byl všestranným hercem, který dokázal přesvědčivě ztvárnit jak dramatické, tak komediální role, a jeho kariéra trvající téměř šest desetiletí z něj učinila jednu z nejvýraznějších osobností britského divadla a filmu.