Ben Tatar

Ben Tatar (23. ledna 1930, Pittsburgh, Pensylvánie, USA – 29. listopadu 2012, Shadyside, Pensylvánie, USA) byl americký filmový, televizní, divadelní a dabingový herec židovského původu. Počátky a vzdělání Jeho zájem o herectví a zábavní průmysl se začal rozvíjet již během studií na Schenley High School v Pittsburghu, kde také začal hrát v Pittsburgh Playhouse a v místním YM a WHA. Po službě v americké armádě během korejské války vystudoval University of Pittsburgh, kde získal bakalářský titul v oboru drama a angličtina. Během studií pracoval na částečný úvazek v Original Hot Dog Shop, který vlastnil jeho strýc. V roce 1955 získal stipendium na hereckou školu přidruženou k American Theatre Wing v New Yorku, kde byl jeho spolužákem budoucí slavný herec James Earl Jones. Kariéra v televizi a filmu Tatar začínal svou televizní kariéru v zákulisí jako držitel nápovědních tabulí pro pořady jako The Kate Smith Show a The Jimmie Rodgers Show. Také četl a odpovídal na dopisy od fanoušků těchto pořadů a seriálu The Honeymooners s Jackie Gleasonem v hlavní roli. Právě práce osobního asistenta Jackie Gleasona mu přinesla cestu do Paříže na palubě lodi SS United States při natáčení filmu Gigot, který režíroval Gene Kelly. Jeho filmografie zahrnuje několik významných snímků. V roce 1964 se objevil ve válečném filmu The Thin Red Line, který byl natáčen ve Španělsku. Následoval válečný velkofilm Battle of the Bulge (1965), kde ztvárnil menší roli. Téhož roku hrál roli indického velvyslance ve sci-fi snímku Crack in the World, který pojednával o vědeckém experimentu, jenž hrozil zničením Země. V roce 1969 účinkoval v psychologickém thrilleru The Exquisite Cadaver španělského režiséra Vicente Arandy. K jeho dalším filmovým počinům patří role ve snímcích Patton a The Wind and the Lion (1975). V roce 1993 se objevil v komedii The Cemetery Club po boku Ellen Burstyn, Olympie Dukakis a Dannyho Aiella. V roce 1995 účinkoval v televizním filmu The Piano Lesson pro Hallmark Hall of Fame, kde ztvárnil roli prodavače melounů. Tento film byl natočen podle divadelní hry Augusta Wilsona, dalšího rodáka z Pittsburghu, a získal Peabody Award. Návrat do Pittsburghu a pozdější kariéra Po návratu do Pittsburghu v roce 1981 se Tatar aktivně zapojil do místního kulturního dění jako herec, režisér a dabér. Byl dlouholetým členem JCC Theatre Club. Jeho pozdější práce zahrnovala produkce v Pittsburgh Irish and Classical Theatre a v Jewish Theatre of Pittsburgh. Objevil se také v několika nízkorozpočtových hororových filmech natáčených v Pittsburghu. Osobní život a odkaz Tatar napsal nepublikovanou autobiografii s názvem The Dream Never Dies, ve které popisoval svou ranou kariéru, práci s předními herci na různých filmech, svůj vztah s herečkou Avou Gardner a svou dabingovou kariéru ve Španělsku. Kromě herectví vytvářel slovní hádanky a sestavoval křížovky pro nakladatelství Dell Publishing. Ben Tatar, který se nikdy neoženil, zemřel na chronické plicní onemocnění ve věku 82 let. Byl pohřben na hřbitově B'nai Israel Cemetery v Pittsburghu.