Eva Večerová

Eva Večerová, 8. ledna 1952, Bratislava, Československo (nyní Slovensko), herečka Dětství a vzdělání Eva Večerová se narodila 8. ledna 1952 v Bratislavě. Již od dětství projevovala nepřehlédnutelný talent pro tanec a vystupování před diváky. Chodila do baletu, byla členkou Dětské rozhlasové družiny a již jako pětiletá tančila jako sólistka v bratislavském Parku kultúry a oddychu. Díky zkušenostem z dramatické dětské družiny byl objeven její hlas pro dabing. Jako desetiletá vystupovala v Divadle Pavla Országha Hviezdoslava v Bratislavě. Přes jisté nepochopení u svých rodičů byla rozhodnutá stát se herečkou. Byla přijata na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, ale profesor Huba ji přesvědčoval, aby s herectvím ještě počkala. Nakonec na doporučení profesora Havlíka odešla na DAMU studovat loutkoherectví. Přesto studia dokončila na VŠMU v Bratislavě. V roce 1975 absolvovala herectví na VŠMU v Bratislavě v ročníku Karola L. Zachara. Divadelní kariéra Už během studia hrávala v Slovenském národním divadle a po úspěšném absolvování VŠMU nastoupila do Košického štátneho divadla. Odtud přestoupila do bratislavského divadla Nová scéna, kde byla dlouholetou členkou hereckého souboru. V roce 1996 se stala členkou uměleckého souboru Divadla Andreja Bagara v Nitře, kde nastudovala téměř 40 postav. Jak sama uvedla: "Nitrianske divadlo bylo v tom čase nejlepší na Slovensku. Tu byla taková herecká elita jako Jozef Dóczy, Milan Kišš, Adela Gáborová... To bylo jedno herecké eso za druhým. Já jsem s nimi točila filmy, inscenace, takže jsem nepřišla mezi cizí." V Nitře účinkovala v mnoha muzikálech, pod které se jako režisér podepsal Jozef Bednárik. Patří k nim Fidlikant na streche (Fruma-Sára, Rifka, 1998), Grék Zorba (Sofia, Život, 2001), Adam Šangala (Štefánia Pohánková, 2003), Muzikálový koktejl (2003), Kabaret (Fräulein Schneider, 2004) či Divotvorný hrniec (Šeherezáda, 2006). Večerová byla také součástí muzikálů Báthoryčka (Ilona, 2000), Tisícročná včela (Valika, 2013) nebo Povolanie pápež (Zenóbia, 2016). Filmová a televizní tvorba Eva Večerová účinkovala v téměř stovce televizních filmů a seriálů. Slovenská umělkyně hrála v množství filmů, televizních inscenací i seriálů. Mezi známější patří Vianočné oblátky (1977), Jedenáste prikázanie (1977), Zhŕňajova nevesta (1978), Pustý dvor (1978), Dve frašky (1979), Popolvár najväčší na svete (1982), Alžbetin dvor (1986), Krajinka (2000), a také seriály Ako divé husi (2000), Mesto tieňov (2008), Búrlivé víno (2012) či Kolabs (2015). Mimo divadelní scénu si zahrála ve filmech: filmové drama Stretnutie (1975, rež. Andrej Lettrich), Zlaté pierka (1978, rež. Lucia Šebová), filmové pohádce Největší pecivál na světě (1982, rež. Martin Ťapák), Návrat Jána Petru (1984, rež. Martin Ťapák), Skleníková Venuša (1985, rež. Martin Ťapák), Hody (1987, rež. Andrej Lettrich), Krajinka (2000, rež. Martin Šulík). Dabing a hlas Včelky Maji Eva Večerová si našla své místo také v dabingu. Hlas například propůjčila známé kreslené postavičce včelce Maji v stejnojmenném rozprávkovém televizním seriálu, čímž si získala i ty nejmenší diváky. V roce 1983 úspěšně absolvovala konkurz na dabing kreslené postavičky legendární Včelky Maje, což jí přineslo velkou popularitu. Její hlas doprovázel děti i dospělé během vysílání tohoto seriálu, stal se kultovním a dodnes je nezapomenutelný. "Žádný stres, žádné napětí, nikdo se s nikým nikdy nehádal," popisuje poměry ve studiu seriálová Maja Eva Večerová. Po nadabování seriálu dostala tříletý distanc v dabingu, jelikož si každý její hlas spojoval právě s Majou. Pedagogická činnost Eva Večerová se věnovala také pedagogické činnosti, zpočátku na konzervatóriu v Topoľčanech, později vyučovala herectví na Akademii umění v Banské Bystrici. Věnuje se i nadějným hercům. Osobní život Eva Večerová žije v Nitře a vedle divadla se věnuje zahrádkaření. Jak sama zdůraznila, svým věkem se už dávno nezabývá, důležité podle jejích slov je, jak se člověk cítí. "A já se cítím velmi dobře. Jsem hyperaktivní člověk. Starám se o dům, zahradu, přenáším kameny, chodím do fitka, kde na mě pohlížejí jako na přírodní úkaz a jsem spokojená," konstatovala. "Když se zpětně podívám na svůj život, tak nemám co litovat. Tolik jsem toho udělala. Byla jsem na jevišti od pěti let a potom to šlo bez přestávky. Všechno jsem brala velmi intenzivně. Vždy jsem dostávala takové krásné postavy, že jsem ani nemusela snít o nějaké vysněné roli. Jediné, co mě obešlo, je, že jsem v životě nehrála princeznu," říká s úsměvem Večerová.