Eliot Stannard

Eliot Cardella Stannard (1. března 1888, Putney, Londýn, Anglie – 21. listopadu 1944, Kensington, Londýn, Anglie) byl významný anglický scenárista a režisér, který patřil mezi nejvýznamnější osobnosti britské kinematografie v éře němého filmu. Rodinné zázemí a počátky kariéry Narodil se jako syn civilního inženýra Arthura Stannarda a yorkshirské spisovatelky Henrietty Elizy Vaughan Palmer, která se proslavila pod pseudonymem "John Strange Winter". Jeho matka byla známá především jako autorka dětské literatury a románů s vojenskou tematikou. Eliot měl dvojče, sestru Violet Mignon Stannard, a další tři sourozence. Jeho filmová kariéra začala v roce 1914, kdy vstoupil do rychle se rozvíjejícího britského filmového průmyslu jako scenárista. Průkopník britské kinematografie Stannard se během své kariéry vypracoval na jednoho z nejplodnějších britských scenáristů. Podle některých zdrojů napsal scénáře k více než 400 filmům, ačkoli oficiálně je doloženo přibližně 150 filmů. V průběhu 20. let 20. století pracoval především pro Ideal Film Company, jednu z předních britských filmových společností němé éry. Kromě psaní scénářů se Stannard věnoval i režii – sám režíroval pět filmů, včetně snímku The Laughing Cavalier (1917), který spolurežíroval s A. V. Bramblem. Tento dobrodružný film byl adaptací románu baronky Orczy a odehrával se v Holandsku, kde skupina kavalírů zachraňuje guvernéra a jeho dceru před španělskými špiony. Spolupráce s Alfredem Hitchcockem Nejznámější kapitolou Stannardovy kariéry je bezpochyby jeho spolupráce s Alfredem Hitchcockem. Napsal scénáře pro osm Hitchcockových němých filmů, počínaje jeho režijním debutem The Pleasure Garden (1925) až po The Manxman (1929). Mezi tyto filmy patří i The Lodger: A Story of the London Fog (1927), který je považován za první "skutečný" Hitchcockův film, v němž režisér plně rozvinul svůj charakteristický styl. Tento thriller, inspirovaný příběhem Jacka Rozparovače, vypráví o tajemném muži (ztvárněném Ivorem Novellem), který se nastěhuje do londýnského penzionu v době, kdy město terorizuje vrah blondýnek. Stannard dále spolupracoval s Hitchcockem na filmech The Mountain Eagle (1926), Downhill (1927), The Ring (1927), Champagne (1928), Easy Virtue (1928) a The Farmer's Wife (1928). Další významné spolupráce Před svou prací s Hitchcockem byl Stannard již zkušeným profesionálem, který psal scénáře pro další významné britské režiséry. Spolupracoval například s Mauricem Elveym na filmu Justice (1917), adaptaci hry Johna Galsworthyho. S Elveym, který byl jedním z nejplodnějších britských filmařů své doby, spolupracoval Stannard i na dalších projektech, včetně adaptace hry Hindle Wakes, kterou Elvey považoval za "největší anglickou hru, jaká kdy byla napsána". Stannardův přístup ke scénáristice byl charakteristický důrazem na kontinuitu vyprávění a motivaci postav, což často vyžadovalo rozvinutí předpříběhu adaptovaných děl. Závěr kariéry a odkaz Navzdory své významné pozici v britské kinematografii Stannard po roce 1933 z filmového průmyslu záhadně zmizel. O posledním desetiletí jeho života je známo jen velmi málo. Zemřel v roce 1944 v londýnském Kensingtonu. Přestože byl jedním z nejvýznamnějších britských scenáristů své doby, jeho jméno je dnes známé především díky spolupráci s Hitchcockem. Jeho přínos k vývoji britské kinematografie v období němého filmu je však nepopiratelný. Stannardovy scénáře pomohly formovat vizuální vyprávěcí styl britského filmu a položily základy pro budoucí vývoj britské filmové tvorby.