Jela Lukešová

Jela Lukešová, rozená Tučná (1. května 1930, Martin, Československo – 5. května 2012, Bratislava, Slovensko), byla významná slovenská herečka, která se zapsala do dějin československé kinematografie především svými rolemi v 50. a 60. letech 20. století. Vzdělání a počátky kariéry V roce 1953 absolvovala studium herectví na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě. Po ukončení studia působila krátce ve Státním divadle v Košicích (1953-1954). Její profesní dráha se však záhy změnila, když se stala členkou nově vzniklého Rozhlasového hereckého souboru Československého rozhlasu v Bratislavě, kde našla své dlouhodobé působiště. Filmová kariéra Jela Lukešová se proslavila především v 50. a 60. letech, kdy ji filmoví režiséři obsazovali do hlavních ženských rolí. Její filmografie zahrnuje několik významných snímků československé kinematografie. Debutovala v roce 1953 ve filmu Pole neorané režiséra Vlada Bahny, kde ztvárnila postavu Zuzy Cudračky. Následovala role Marky Kedrové v dalším Bahnově filmu Žena z vrchov (1955). Mezi její další významné role patří postava Leny ve filmu Posledný návrat (1958) režiséra Františka Kudláče. Další filmové projekty V průběhu své kariéry se objevila v řadě dalších filmů, které obohatily československou kinematografii. V roce 1956 účinkovala ve snímku Čisté ruky režiséra Andreje Lettricha. V roce 1958 si zahrála ve filmu Dáždnik svätého Petra, který byl významný jako první slovensko-maďarská koprodukce. Ve stejném roce se objevila také v českém filmu Tenkrát o Vánocích režiséra Karla Kachyni. V roce 1960 účinkovala ve filmu Na pochode sa vždy nespieva, opět pod režijním vedením Františka Kudláče. V roce 1961 ztvárnila postavu Gity Viláryové v českém kriminálním filmu Tereza. Pozdější kariéra V polovině 60. let se objevila v historickém snímku Odhalenie Alžbety Báthoryčky (1965), kde hrála postavu Velecké. Její filmografie zahrnuje také role ve filmech Tvár v okne (1963), Senzi mama (1964) a Tá třetí (1968). V 80. letech se ještě objevila ve filmech Kočka (1982) a Na druhom brehu sloboda (1984). Kromě filmové tvorby patřila Jela Lukešová také k průkopníkům televizního dramatického vysielání na Slovensku. Osobní život a odkaz Jela Lukešová byla manželkou slovenského kameramana Františka Lukeše (1921-2003). Ačkoliv začínala jako filmová herečka, postupem času se těžiště její práce přesunulo do rozhlasu, kde zúročila svůj výrazný hlasový projev. Ve filmech často ztvárňovala dramaticky laděné postavy venkovských žen s tragickými osudy. Svým talentem a profesionalitou se zapsala do dějin slovenské kinematografie jako jedna z výrazných hereček své generace.