Sergej Garmaš

Sergej Leonidovič Garmaš, narozen 1. září 1958 v Chersonu (Ukrajina), je významný ruský divadelní a filmový herec ukrajinského původu. Narodil se do skromné rodiny, jeho matka dokončila jen sedm tříd základní školy a otec pracoval jako řidič, který si později doplnil vzdělání a začal vykonávat řídicí funkce. V mládí patřil mezi problémové děti a původně toužil stát se námořníkem. Nakonec si však kvůli snadným přijímacím zkouškám vybral divadelní učiliště v Dněpropetrovsku, kde vystudoval loutkoherectví. Po absolvování základní vojenské služby pokračoval ve studiích činoherectví ve studiu MCHATu v Moskvě. Po dokončení studií se v roce 1984 stal členem souboru divadla Sovremennik, kde působí dodnes. Filmovou kariéru zahájil v roce 1984 rolí Ivana Urina ve filmu Oddíl. Od té doby se objevil ve více než 80 filmech a mnoha televizních inscenacích a seriálech. Garmaš vyniká především v charakterních rolích, často ztvárňuje postavy pevné, přímé, někdy až kruté povahy. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Vorošilovskij strelok (1999), kde ztvárnil kapitána milice Košajeva. V tomto snímku režiséra Stanislava Govoruchina hraje v příběhu o válečném veteránovi, který se rozhodne pomstít znásilnění své vnučky poté, co spravedlnost selže. Film se stal v Rusku velmi populárním a získal řadu ocenění. Významným milníkem v jeho kariéře byla spolupráce s režisérem Nikitou Michalkovem ve filmu 12 (2007), ruském remaku klasického snímku 12 Angry Men. Garmaš zde ztvárnil roli 3. porotce, nacionalistického taxikáře, který je součástí dvanáctičlenné poroty rozhodující o osudu čečenského mladíka obviněného z vraždy svého ruského otčíma. Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Michalkov za něj získal Speciálního lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Garmaš dlouho snil o tom, aby hrál ve filmu Nikity Michalkova. Často jej žádal, aby ho obsadil. Jednou mu Michalkov zavolal a ptal se ho, zda chodí do kostela. Garmaš odpověděl, že ano. Michalkov se optal, zda se hodně modlí, a on opět přitakal. Na to mu Nikita řekl: „Tvé modlitby byly vyslyšeny, scénář je na cestě!" Dalším významným filmem v jeho filmografii je Vremja tancora (1997), kde ztvárnil roli Fjodora Kikoťa (Fidela). O tomto filmu Garmaš sám řekl, že to byla prvotřídní práce s režisérem Vadimem Adbrašitovem. V osobním životě se již během prvního ročníku studia MCHATu seznámil s Innou Timofejevovou. Zpočátku byli přátelé, ale jejich vztah se prohloubil poté, co se Garmaš porval v restauraci při návštěvě svého bratra. Timofejevová se o něj starala v nemocnici a následně ho nastěhovala k sobě domů. Nakonec se vzali a mají spolu dceru Darju a syna Ivana. Timofejevová je také herečka a působí v divadle Sovremennik. V roce 2006 byl Sergej Garmaš jmenován národním umělcem Ruské federace, což je jedno z nejvyšších uměleckých ocenění v Rusku. Jeho výrazný herecký talent, schopnost ztvárnit komplexní charaktery a dlouholetá oddanost divadlu i filmu z něj činí jednu z nejvýraznějších osobností současné ruské kinematografie.